Osobnosti české opery: Marcela Machotková

17.10.2011 00:00 Redakce

„Vedla si opravdu znamenitě a na své umělecké kvality upozornila zejména muzikálně nastudovaným pěveckým partem, technikou i barvou hlasu a jeho širokým rejstříkem, jenž si i ve vypjatých situacích uchovává vysoce kultivovaný tón,“ napsal kritik po pohostinském vystoupení tehdy dvaatřicetileté sopranistky Marcely Machotkové v pražském Národním divadle, v úloze Vendulky ze Smetanovy Hubičky. Ač to byl již druhý úspěch nadějné sopranistky ve Zlaté kapličce, když tady krátce předtím, v červnu 1963 zazářila jako Mařenka v Prodané nevěstě, na stálé angažmá v prvním českém operním souboru si musela kvůli změnám v jeho vedení ještě tři roky počkat. Ale pěkně po pořádku.

Vendulka z Hubičky

Na otázku „Čím chceš být?“ malá holčička zcela samozřejmě odpovídala: „Zpěvačkou!“.Jak by ne, lidové písničky si notovala už od tří let. Brzy k tomu přidala i hru na klavír, ve které se v době dospívání tak zdokonalila, že později – ještě na konzervatoři – její pedagogové uvažovali, zda by se Marcela Machotková hře na klavír neměla věnovat jako hlavnímu oboru, namísto vysněného zpěvu. Ten ale nakonec přece jen zvítězil.

Po profesionálních začátcích na prahu šedesátých let v liberecké opeře – se smetanovskými rolemi Mařenky, Vendulky a Anežky, Dvořákovou Rusalkou a Julií, Mozartovou Paminou, ale i Irenou z Wagnerova Rienziho – přišlo čtyřleté angažmá plzeňské – tady mimo jiné Smetanova Libuše, Fibichova Šárka, Pauerova Zuzana Vojířová, Verdiho Desdemona a také Beethovenova Leonora – a pak už konečně v roce 1966 trvalý svazek s operou Národního divadla. Jednou z prvních premiér Marcely Machotkové na první scéně byla opět Mařenka, a to v novém jevištním nastudování Prodané nevěsty dnes už legendárním dirigentem Jaroslavem Krombholcem. „Machotková je opravdu šťastný smetanovský typ. Zvukově plný, vřele zabarvený hlas okrouhlého tónu i celý projev a zjev činily Mařenku opravdu sympatickou“, pěly ódy tehdejší recenzenti. Není divu, že právě Mařenka, stejně jako i další smetanovské postavy proto Marcelu Machotkovou provázely po celý její profesionální život. Po její pěvecky i herecky ohromně přesvědčivě vykreslené Anežce ze Dvou vdov byla neméně úchvatná v jejím podání i Libuše, osobitá, bez dramatického patosu, o to víc však plná vřelé citovosti a vnitřního lyrického prožitku.

Anežka ze Dvou vdov

Libuše

Podobně po všech stránkách skvěle zvládnuté, s výrazným puncem osobitosti, vycházející z lyrického naturelu Machotkové, vyzněly i její úlohy dvořákovské – Rusalka, Julie, stejně jako i Kněžna z Čerta a Káči. Machotková byla i výtečnou Foersterovou Evou, stejně jako třeba i Princeznou z Karlovy Smrti kmotřičky.

Výrazně se pěvecké mistrovství Marcely Machotkové osvědčilo také v postavách mozartovských – v Donně Elvíře, kterou po řadu let zpívala prakticky bez alternace v nezapomenutelné, na svou dobu ojedinělé (a v řadě posledních sezon současného ND znovu uváděné) Kašlíkově inscenaci Dona Giovanniho, stejně jako i v Dorabelle z Cosi fan tutte. Z dalšího světového repertoáru určitě stojí za zmínku dvě verdiovské Amélie – z Maškarního plesu i ta ze Simona Boccanegry, dvě úchvatné postavy v operách Čajkovského – Líza z Pikové dámy a Taťána z Eugena Oněgina, stejně jako i dvojice straussovská – Arabella a Ariadna, obě pěvecky i představitelsky nesmírně přesvědčivé; opomenout ovšem nelze ani skvostnou Ellen z Brittenova Petera Grimese.

Ellen z Petera Grimese (S Ivo Žídkem v titulní roli)

Líza z Pikové dámy (s Libuší Márovou jako Pavlínou)

Marcela Machotková, neokázalá, lidsky vlídná a takřka stále usměvavá byla po dlouhá léta často u zadního vchodu Národního divadla očekávána urostlým, rozšafně působícím mužem, který měl na její úspěšné kariéře bezesporu také nemalý podíl – někdejším předním českým foniatrem, doktorem Zdeňkem Machotkou, tedy svým manželem. Jakýsi vnitřní klid, který okolo sebe šířila, dokázala Marcela Machotková krom jeviště osvědčit vlastně i v rozhodnutí, které zdaleka ne každá z jejích kolegyň byla schopna v pravou chvíli učinit: Ve svých sedmapadesáti, tedy v roce 1988, pořád ještě v plné pěvecké kondici, se tato přední dvouletá členka opery Národního divadla rozhodla svoji aktivní pěveckou kariéru ukončit a odejít do penze.

Přední česká sopranistka poválečné generace Marcela Machotková, rodačka z Turnova, stále poměrně často vídaná v hledištích pražských operních domů, se právě v těchto dnech dožila významného životního jubilea. I za Operu Plus přejeme vše dobré.

Mimi z Bohémy

Související články

Komentář

Anonymous dne 18.10.2011 v 07:21

Děkuji velmi pěkně za vzpomínku, měla jsem ji moc ráda. Zrovna teď jsem v Národním divadle znovu vzpomínala na její Julii v Jakobínovi. Také se připojuji k přání. Zdena

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.