Osobnosti české opery: Maria Tauberová

4.5.2011 00:00 Redakce

„Konečně dramatický koloraturní soprán a pravý hlas pro Violettu, hlas, který dosahuje se zářivou silou na jedné straně vysokého Es a na druhé provádí s nejvyšším mistrovstvím koloraturní arabesky, hlas, jemuž věříme slzy bolestného rozloučení s Alfredem v posledním dějství, stejně jako okouzlující grácii sladkých zpěvů prvního aktu“.

Tak kritikové ve Vídni psali o jedné z největších koloraturních legend v celé historii pražského Národního divadla Marii Tauberové. Na konci letošního dubna by jí bylo rovných sto let; právě dnes toto jubileum připomene naše první scéna vzpomínkovým večerem ve Stavovském divadle, nazvaným Pocta Marii Tauberové.

Její životopis tak trochu připomíná prvorepublikové filmy pro pamětníky, kde se takřka vše odehrává v idylickém oparu bezstarostnosti. Maria Tauberová (vlastním jménem Marie Proskeová, 28.4.1911 – 16.1.2003) se sice za tehdejšího Rakousko-Uherska narodila ve Vysokém Mýtě, ale už ve svých devíti letech se s rodiči přestěhovala do Vídně, kde si její otec našel práci. Děvče nejdřív soukromě a pak na Vídeňské akademii studovalo klavír. Náhoda chtěla ale tomu, že ve škole o přestávce našla u opuštěného klavíru s jednou ze spolužaček noty neznámých písní. Když Maria začala melodie přímo z listu zpívat, zatímco druhé děvče ji doprovázelo, potají je vyslechl jejich profesor, který hned druhý den nechal matku Marie zavolat a přesvědčil ji, aby dceru dala na studium zpěvu. A stalo se. Maria tak získala pěvecké vzdělání mimo jiné od jednoho z tehdejších předních členů Vídeňské státní opery Hanse Dubana, posléze zaměnila Vídeň za Milán a věhlasného pedagoga Fernanda Capriho, u nějž se zdokonalila především v technice belcanta.

Karolína ze Smetanových Dvou vdov

V listopadu 1935, tedy ve svých čtyřiadvaceti, Maria Tauberová (již pod tímto svým uměleckým pseudonymem) vystupuje v Praze jako sólistka Mahlerovy Druhé, kterou řídil Bruno Walter. Následujícího roku pak debutuje na operním jevišti: 1.června 1936 zpívá v Plzni Gildu a za necelé tři týdny s ní vstupuje do pražského Národního. Ještě ten samý rok se Maria Tauberová na doporučení Václava Talicha stává řádnou členkou operního souboru naší první scény, jíž zůstala věrná celých sedmatřicet let. A v plné formě! Ještě ve svých dvaašedesáti předvedla s neuvěřitelnou lehkostí a pěveckou i představitelskou suverenitou Karolínu ze Smetanových Dvou vdov, když jen o pár týdnů před tím zpívala v premiéře Wagnerovy Valkýry Helmwigu.

Barče ze Smetanovy Hubičky

I když se Maria Tauberová se jako jedna z mála tehdejších sopranistek prakticky striktně držela svého koloraturního oboru, za ony bezmála čtyři desetiletí si v Národním divadle zazpívala až nečekaně široký repertoár: Vedle již zmíněné Karolíny pochopitelně často vystupovala jako Barče v Hubičce a První žínka v Rusalce, legendární jsou dodnes v jejím podání titulní role v operách Bohuslava Martinů Mirandolina a Julietta, stejně jako i Foersterova Jessika. K Verdiho Gildě a Violettě přibyl i Oskar, samozřejmě nechyběla Rossiniho Rosina a Donizettiho Norina, Offenbachova Olympia, Gounodova Markéta a hned několik postav mozartovských: Donna Elvíra, Papagena i Královna noci, Zuzanka, Konstance. Maria Tauberová ovšem také nastudovala Sofii z Růžového kavalíra, Evu z Mistrů pěvců norimberských, Prokofjevovu Natašu a Brittenovu slečnu Wordswortovou z Alberta Herringa, což jen potvrzuje její kladný vztah i k modernímu repertoáru. Zapomenout nelze ani na další velkou roli v jejím jen nadlouho bezkonkurenčním podání: Janáčkovu Lišku Bystroušku.

Duch Ariel z Fibichovy Bouře

Marii Tauberové vedle Vídně tleskal i Mnichov, Ženeva, Lausanne, Monte Carlo, Norsko, Švédsko, společně se svým manželem, legendárním dirigentem Jaroslavem Krombholcem absolvovali turné po Jižní Americe. Maria Tauberová ovšem také zpívala v operetě – v Divadle na Vídeňce byla Kreislerovou Sisi a jako herečka natočila několik filmů, byla na svou dobu velmi častým hostem nahrávacích studií.

Gilda ve Verdiho Rigolettovi

Slečna Wordsworthová z Brittenova Alberta Herringa

Roku 1994 Maria Tauberová obdržela Thálii za celoživotní mistrovství. Prakticky do posledních dnů svého dlouhého života si dokázala uchovat neokázalost, nehranou noblesu a hřejivý optimismus. Zemřela ve dvaadevadesáti, pochována je společně se svým manželem v rodinné hrobce v Mělníku.