Ostravští Braniboři na Smetanově Litomyšli

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ať žije pravda! Ať žijí práva! Ať žijí vlasti ochráncové!

Není citovaný Sabinův text z první Smetanovy úspěšné opery úžasně nadčasový? Nehodí se nejen pro dávnou dobu Přemyslovců, ale i pro mnohé doby pozdější? Nehodí se slova závěrečné oslavné sborové scény vlastně pro všechny etapy českých dějin?

Soubor opery Národního divadla moravskoslezského uvedl v rámci padesátého osmého ročníku Mezinárodního operního festivalu v Litomyšli Smetanovy Branibory v Čechách. Pod taktovkou svého hudebního ředitele Jakuba Kleckera, v režii Jiřího Nekvasila, na scéně Petra Matáska, s kostýmy Zuzany Bambušek Krejzkové a v pohybové spolupráci s Janou Tomsovou. Báječný počin z ryze dramaturgického pohledu! Ostatně již nadpis, čerpající slova ze sborového hymnu závěrečného Allegra opery napovídá, v čem býval u Smetanových Braniborů vždy tak trochu problém. Ač dílo samo slavilo již v době své premiéry ohromný úspěch, Jan Neruda ho přece vítal památnými slovy, jak se z každé Smetanovy árie na nás šklebí demokracie… Získalo dobově mimořádně významnou Cenu hraběte Harracha. Je to dramaticky silné a zároveň koncízní dílo, charakterizující vysoce talentovaného a již vyzrálého autora.

Karel Sabina sáhl po historizujícím námětu z doby po smrti Přemysla Otakara II., kdy byl Čechům ustaven braniborský markrabě Ota coby jejich takzvaný ochránce. Nás vždy chodili všichni „ochraňovat“, takže i Ota přišel do země a svůj protektorát chápal jako šanci k loupení. To byl panečku pravý námět pro vrcholící národní obrození! S motivy českého odpadlictví, s nádhernou postavou Jíry, velikými sborovými scénami doslova nabitými dramatismem. Dílo bylo dvakrát zvěčněno na výborných nahrávkách doby poválečné (s Jírou Beno Blachuta, na Supraphonu Bohumíra Vícha, skvělého tenoristy italského lesku ve hlase, dnes takřka zapomenutého). „My nejsme lúza, my jsme lid!“ – sbor s Jírou je zde zase úžasně nadčasový. Že by to třeba dnes zazpívala jedna část rozeklané společnosti oné druhé? Naopak po roce 1968 vyvolal následný ostych divadelníků z uvádění díla případ dirigenta Jiřího Kouta v Plzni, vyhozeného roku 1969 v souvislosti s dirigováním Braniborů a proslovem před oponou. V Plzni groteskní vyhazov, naopak v Národním divadle v Praze přijetí ředitelem Přemyslem Kočím…

Dnes ale zase vládne jiná obava, že by se uvedení Braniborů třeba nemuselo líbit Němcům, neboť naše vztahy jsou dnes diametrálně odlišné od minulosti, nejen doby děje Smetanova díla. Pan šéf opery, Bohu chvála, tyto obavy z Němců a asociací z protektora Oty Braniborského a možných stovek dalších reminiscencí dějin nesdílel. Dílo prostě uvedl. Vřelý dík! Žádná Smetanova prvotina, leda ryze chronologicky vzato. Smetana má za sebou již dobu působení ve švédském Göteborgu, napsal tři výrazné symfonické básně, neobyčejně náročné virtuózní klavírní skladby, jedinečnou sborovou kompozici Tři jezdci. V tehdejší evropské hudební literatuře nevídanou skladbu a capella, velikého formátu. Nutno zdůraznit, že úspěch díla na premiéře ještě v Prozatímním divadle v Praze v lednu 1866, pod taktovkou samotného Bedřicha Smetany (!), byl podle historických záznamů velkolepý. Celé Smetanovo operní dílo je neobyčejně vyrovnané, nepotřebuje škrty, je dramatické, má melodický tah a doslova gejzíry nápadů. Pokud je pro dnešek text občas archaický, neb posloucháme v opeře častěji jazyky světové, kde nám toto moc nevadí, je snadný zásah dirigenta či režiséra. Jak se již dříve v době Krombholcově běžně dělo v Daliborovi, Hubičce, ale i světově uznávané Prodané nevěstě. Na dějové osnovy bych se nevymlouval ani náhodou, nechci připomínat směšné děje řady takzvaně světových děl, které by bez geniální hudby skladatelů vůbec nemohly existovat.

B. Smetana: Braniboři v Čechách - premiérové cedule z roku 1866 (foto archiv)
B. Smetana: Braniboři v Čechách – premiérová cedule z roku 1866 (foto archiv)

Provedení díla ostravskou operou v Litomyšli jsem očekával s velkým napětím. Ba co víc, doslova s touhou, až snad posedlostí spatřit po čase dílo, které bylo za mých studentských let běžnou součástí programu nejen Národního divadla v Praze. Z celého programu letošní Smetanovy Litomyšle bych byl schopen v hierarchii titulů obětovat vše, jen ne Smetanovy Branibory… To byl totiž letos můj „zlatý“ hřeb festivalu. Jak jsem však zjistil, má představa po zdařilé Čertově stěně z Ostravy před dvěma roky byla spíše z říše erotických snů. Ano, Braniboři v Čechách jsou pro mne zklamáním a je mi to jako recenzentovi líto. Což zní jistě kuriózně, nicméně jsem z rodu recenzentů toužících po kladech, nikoliv po záporech. Zejména u geniálního díla Smetanova, o něž absurdně znovu svádíme boj, ač se všech jeho osm oper stabilně a samozřejmě hrálo v Národním divadle v Praze. Ač Smetanovy cykly nebyly problémem nejen pro Ostrčila, Talicha, Krombholce, ale ani pro takového Karla Vašatu v Plzni roku 1975. Ale za předpokladu stabilního ansámblu opery, ne hostů jako za dnešní situace. Proto je dnes Smetanův cyklus „vědecký“ problém. Snad by se měl uskutečnit do roku 2024, což je dlouhá doba a ve Vltavě uplyne mezitím mnoho vody.

Nezklamal mne rozhodně ani orchestr, tím méně sbor, který byl ozdobou představení. A to i po vynikajícím výkonu Českého filharmonického sboru s Petrem Fialou, jehož perfektní zvuk mi dosud zní v podvědomí. Plně, plasticky znějící orchestr pod jistou taktovkou hudebního ředitele Jakuba Kleckera disponoval výraznou a jednotnou skupinou smyčců a dynamicky pozoruhodnou žesťovou skupinou. Zněl kompaktně, ale mohl občas dynamicky korigovat zvuk, když se hlasy z jeviště zjevně nenesou, mnohdy z dalekého mostku, kam je pan režisér Jiří Nekvasil staví v podstatných dějových posunech od počátku díla.

B. Smetana: Braniboři v Čechách - Smetanova Litomyšl 2016 - NDM (foto František Renza)
B. Smetana: Braniboři v Čechách – Smetanova Litomyšl 2016 – NDM (foto František Renza)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Smetana: Braniboři v Čechách (NDM Ostrava)

[Total: 54    Average: 2.3/5]

Související články


Reakcí (4) “Ostravští Braniboři na Smetanově Litomyšli

    1. Pokud se jedná o divadlo nebo uzavřený venkovní prostor,jako je II nádvoří litomyšlského zámku,tak ozvučení pro mě = znásilnění a smrt opery. Tam si musí dirigent prostě dynamickou úroveň orchestru pohlídat tak,aby zpěváky nepřekrýval a pomáhal jim.
      U otevřených venkovních produkcí se ale ozvučení vyhnout nedá….

  1. Před x lety byla uvedena speciálně pro Litomyšl inscenace Dalibora – mimochodem jedna z nejlepších, kterou jsem zažil (Vodička, Urbanová, Kusnjer, Dřízgová, Novák aj.). Velmi dobré režijní ztvárnění bez naschválů a jiných „zajímavostí“ – Frant. Preisler sen. Vynikající hudební nastudování a úžasný dirigentský výkon Frant. Preislera jun. Orchestr nikoho nepřekrýval, všichni sólisté zpívali dokonalou češtinou s vzornou výslovností…
    Holt, dirigenti typu FP jun. předčasně odcházejí z tohoto světa či jsou odejiti alespoň uměleckého světa…

  2. Dobrý den,
    závidím divákům, že si mohli koupit nahrávky kompleů této opery (obě dvě?). Také bych je ráda měla, už dlouho marně sháním, ale ta s dirigentem Tichým pod 500,- Kč nejde a o té druhé ani nevím, že by vyšla. Nemáte prosím někdo tip, kde shánět?
    Byla bych také moc ráda, kdyby „ostravský“ Branibor přepadl Prahu :-)naposledy jsem tuto operu viděla před dvaceti lety v ND a od té doby mi velmi chybí (mimo jiných Smetanových oper). Tak snad někdy…

Napsat komentář