Osudová role? Krušina. Toho prvního zpíval dokonce bulharsky

  1. 1
  2. 2

Rozhovor s barytonistou Vladimírem Zápražným

Když jsem přemýšlela, čím nejlépe Vlada Zápražného charakterizovat, napadla mě jako první skutečnost, že je to muž s úsměvem na rtech! Skutečně si nevzpomínám, že by se kdy za těch téměř třicet let, kdy jsme se v Olomouci potkávali, mračil. On je prostě životní optimista! Momentálně nejen životní optimista, ale i „novodůchodce“.

Vladislav Zápražný (foto MDO)
Vladislav Zápražný (foto MDO)

 

Vlado, kdy a kde začala vaše životní cesta operního sólisty?

My jsme doma zpívali lidové písně. Dnes to bude asi znít poněkud zprofanovaně, ale my jsme opravdu zpívali spontánně a hodně! V pubertě jsem navíc začal obdivovat tehdejší zpěváky populární hudby, jako byli Matuška, Pilarová, Gott. A také jsem začal toužit po tom, abych se mohl učit hrát na harmoniku v Lidové škole umění poté, co jsem uslyšel hrát na harmoniku svého učitele.

Přestože už byl školní rok v běhu, dodatečně mě přijali a já jsem začal chodit na hodiny harmoniky do blízkého Pezinku. Tato láska mi vydržela a učitel hudby mi doporučil, zda bych nechtěl zkusit studium akordeonu na konzervatoři. Na konci základní školy jsem úspěšně složil zkoušky a byl přijat. Po zkouškách na akordeon se mě hned ještě zeptali, zda bych nechtěl zkusit talentové zkoušky i na zpěv. Ze samé radosti nad prvním úspěchem jsem souhlasil. Pak jsem se přece jen začal obávat, co mohu předvést, když jsem na zpěv ani nepomyslel a na talentovky jsem se nepřipravoval. Na druhý den jsem zazpíval a komise mi nabídla i studium zpěvu!

To zní naprosto fantasticky! Kolik jste viděl oper předtím, než jste na konzervatoř nastoupil?

V divadle žádnou, bydleli jsme na vesnici. Ale vzpomínám si na koncert sólistů Slovenského národního divadla přímo ve škole a na Prodanou nevěstu v televizi.

Když jsem pak v novém školním roce přišel na konzervatoř v Bratislavě a četl se seznam nových studentů z daných oborů, ve třídě akordeonu mě nečetli! Když jsem se ozval, tak mi odpověděli, že mě mají napsaného na zpěv. Rok jsem pak dělal i hru na akordeon, ale pak jsem se rozhodl plně věnovat zpěvu.

Když jsem byl v posledním ročníku a chystal se na absolutorium, přemýšlel jsem, co dál. Chtěl jsem pokračovat ve studiu zpěvu. Z možností, které byly reálné (začátkem sedmdesátých let studium v Itálii nepřipadalo v úvahu), nejvíce odpovídalo mým představám studium na Hudební akademii v Sofii. Působili zde totiž pedagogové, kteří sami měli italské školení. I když život v bulharské Sofii nebyl snadný, moji pedagogové se skvělou evropskou kariérou mi to plně vynahradili.

Jak dlouho jste v Sofii studoval? Dostal jste v Bulharsku nějakou jevištní příležitost?

Byl jsem tam čtyři roky. Přijel jsem jako absolvent slovenské konzervatoře v oboru bas, ale v Sofii mě zařadili mezi barytony. Musel jsem překonávat hodně technických problémů, ale s pomocí pedagogů se mi to dařilo.

V Národním divadle v Sofii jsem debutoval rolí Krušiny v Prodané nevěstě, kterou vlastně zpívám dodneška. Jenže ten první Krušina byl v bulharštině!

B.Smetana: Prodaná nevěsta - Vladislav Zápražný (Krušina) - Národní divadlo Sofia
B. Smetana: Prodaná nevěsta – Vladislav Zápražný (Krušina) – Národní divadlo Sofia

Po skončení jsem ale cítil, že jsem prozatím ještě „nehotový“ hlas. Rok jsem učil na lidové škole umění zpěv a připravoval se na celostátní Pěveckou soutěž Mikuláše Schneidera Trnavského, která se každé dva roky konala v Trnavě. V soutěži jsem skončil na prvním místě a k tomu jsem získal cenu Slovenského hudebního fondu za nejlepší interpretaci písňového cyklu slovenského skladatele. Potom mě čekala vojenská služba ve Vojenském uměleckém souboru Bratislava, se kterým jsem sjezdil celé Čechy a předzpíval v několika divadlech. Tyto konkurzy skončily získáním angažmá v Opavě.

Kterou rolí jste svoji profesionální operní dráhu začínal?

Hrabě Luna v Trubadúrovi, kterého jsem musel nastudovat sám. Bral jsem tu roli jako výzvu. Zvládl jsem ji a v Opavě mě pak každou sezonu čekalo vždy sedm nových rolí, čtyři opery a tři operety.

Jak jste zvládal češtinu? Tehdy se i italská opera zpívala v češtině, takže jste se jí nemohl vyhnout.

Musel jsem. To víte, že jsem dělal chyby, ale kolegové mi vždy rádi pomohli a poradili. Horší situace byla v operetách, kde bylo mluveného slova víc. Pamatuji se na roli Dia v Orfeovi v podsvětí, ta mi dala zabrat!

Jak dlouho jste v Opavě působil?

V Opavě jsem strávil sedm sezon. V roce 1985 jsem odešel do Olomouce, kde působím dodnes, momentálně už vlastně jako pracující důchodce třicátou sezonu.

Pokud byste měl zhodnotit opavskou etapu své kariéry, najdete v ní nějaký pro vás významný mezník nebo moment?

Ten je svázán s rolí hraběte Almavivy ve Figarově svatbě. Bylo to po třech letech v angažmá a já jsem měl pocit, že jsem roli zvládl po pěvecké i herecké stránce.

Proč jste se rozhodl pro odchod do Olomouce?

Důvodem bylo především to, že jsem chtěl dělat více operu. V Opavě totiž mívaly opery počet repríz shodný s počtem předplatitelských skupin. Některé operety se ale hrávaly i v sedmdesáti reprízách, takže na operu zbývala tak čtvrtina představení. Proto jsem dělal konkurz do olomouckého souboru opery, který byl v té době samostatný. Nakonec jsem se ale operetám v Olomouci také nevyhnul, protože se soubory operety a opery na začátku devadesátých let sloučily. Přece jen ale v mé práci opera převládala.

Kterou rolí jste v Olomouci začínal?

Nebudete mi to věřit, ale byl to Krušina! A také jsem hned nastudoval krále Vladislava v Daliborovi. Ale Krušina se táhne vlastně celým mým profesionálním životem jako zlatá nit a zpívám jej vlastně až do dneška.

B.Smetana: Prodaná nevěsta - Vladislav Zápražný (Krušina) - Moravské divadlo Olomouc
B. Smetana: Prodaná nevěsta – Vladislav Zápražný (Krušina) – Moravské divadlo Olomouc

Máte nějakou nejoblíbenější roli?

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář