Pan basista. K nedožitým pětaosmdesátinám Karla Průši

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Naše putování, v němž chceme čtenářům Opery Plus přiblížit významné osobnosti české opery minulosti i současnosti, v roce 2015 začalo i skončilo v Ostravě. A do někdejšího „ocelového srdce republiky“, které se, i když tímto titulem nebylo obdařeno, chválabohu stává stále více také skutečným městem kultury, se vracíme i na počátku roku 2016. Prvním jubilantem, jehož v novém roce chceme připomenout, je jeden ze špičkových reprezentantů basového oboru druhé poloviny dvacátého století na české operní scéně, Karel Průša. Ostrava k němu neodmyslitelně patří i přesto, že byl řadu let sólistou Opery Národního divadla, kde se divákům představil v mnoha velmi úspěšných kreacích špičkových basových rolí v širokém repertoárovém rejstříku. A v Národním divadle také vzhledem ke své nemoci svou aktivní jevištní kariéru předčasně ukončil.

Karel Průša (foto archiv ND)
Karel Průša (foto archiv ND)

Karel Průša se narodil v obci Pchery na Kladensku 5. ledna 1931. Vystudoval zpěv na pražské Konzervatoři u profesorů Hilberta Vávry a Zdeňka Otavy. Dvacetiletý zpěvák při jednom koncertním vystoupení zaujal šéfa ostravské opery Rudolfa Vašatu natolik, že Vašata mu okamžitě nabídl angažmá. Zkušený a erudovaný Rudolf Vašata věděl, že by mohl mladému, byť mimořádně talentovanému zpěvákovi ublížit, kdyby ho od začátku pověřoval velmi závažnými úkoly. A tak jeho první studovanou rolí, alespoň podle údajů v Divadelním ústavu a v pečlivě sestaveném seznamu premiér v Almanachu ostravského divadla z roku 1959 (byť i tam se při zpětném pohledu najdou určité chyby), byl Mušketýr v Hylasově inscenaci Novákovy Lucerny, kterou pohostinsky připravil dirigent Jan Hus Tichý. Následovala drobná úloha Soudce ve Smetanově Daliborovi, rychtář Kryštof Hrubý v Kovařovicových Psohlavcích, Tom ve Verdiho Maškarním plese, Vévoda v Pozdvižení v Efesu Iši Krejčího anebo Kičiga ve slavné Vašatově a Hylasově inscenaci Čajkovského Čarodějky. S výraznějšími úkoly se setkal v rolích Matouše ve Smetanově Hubičce a Ramfise ve Verdiho Aidě, kterého potom ztvárnil v řadě dalších inscenací této opery.

Opravdu závažné úkoly, na nichž mohl naplno prokázat veškeré své kvality, dostal Karel Průša až v následujících sezonách, především v rolích Lutobora ve Smetanově Libuši, žalářníka Beneše v Daliborovi a Dalanda ve Wagnerově Bludném Holanďanovi.

R. Wagner: Bludný Holanďan - Karel Průša (Daland) - ND Praha 1986 (foto Oldřich Pernica)
R. Wagner: Bludný Holanďan – Karel Průša (Daland) – ND Praha 1986 (foto Oldřich Pernica)

V nich mohl uplatnit svůj tmavý, hutný a znělý bas, kantilénu a perfektní srozumitelnost zpívaného slova stejně jako schopnost niterného vniknutí do podstaty role. Nebyl sice vnějšími atributy příliš vybavený herec, avšak jeho důkladný přístup k podstatě role mu pomohl najít přirozený herecký výraz. A zvláště se mu dařilo v postavách moudrých, dobrotivých mužů a otců, jako jsou tři naposledy zmíněné postavy. Tím samozřejmě nechci říci, že by se herecky neuplatnil i v jiných oborech včetně komických rolí, což mnohokráte prokázal v praxi. Ale tento okruh postav výše zmíněného charakteru mu byl jednoznačně nejbližší. Oba výstupy žalářníka Beneše v Daliborovi včetně interpretace obou árií byly toho mimořádně hmatatelným důkazem a staly se doslova lahůdkou pro operní fajnšmekry.

Neoddělitelnou součástí jeho jevištní tvorby byly postavy v dílech českých klasiků – Smetany, Dvořáka a Janáčka, a to jak v Ostravě, tak později v Praze, kam se po několikerém hostování dostal až ve svých sedmačtyřiceti letech v roce 1978, ačkoliv si své místo v operním souboru Národního divadla zasloužil už mnohem dříve. To, že na naši první scénu patří, následně prokázal v četných rolích, z nichž mnohé si zopakoval z Ostravy. V Praze k nim pak připojil do své umělecké biografie postavy další.

Účinkoval ve všech operách Bedřicha Smetany včetně fragmentu Violy, v níž vytvořil postavu Marka. Když si procházím Průšův smetanovský repertoár, zjišťuji, že jediné dvě významné smetanovské basové role, s nimiž se za své kariéry nesetkal, byly Olbram z Braniborů v Čechách (ve kterých ovšem vytvořil postavu Kmeta) a Rarach v Čertově stěně, v níž v byl jeho protihráčem v roli poustevníka Beneše. Výtečně mu seděly role otců (Mícha v Prodané nevěstě, kterého ztělesnil v Ostravě v řadě po sobě jdoucích inscenacích, či Otec Paloucký v Hubičce, ale suverénně se vypořádal i s komickým hajným Mumlalem ve Dvou vdovách, Bonifácem v Tajemství a později, už na jevišti Národního divadla, i s Kecalem).

B.Smetana: Dvě vdovy - Eva Děpoltová, Karel Průša (Mumlal), Jana Jonášová (Lidunka) - ND Praha 1981 (foto Jaromír Svoboda)
B. Smetana: Dvě vdovy – Eva Děpoltová (Anežka), Karel Průša (Mumlal), Jana Jonášová (Karolína) – ND Praha 1981 (foto Jaromír Svoboda)

V Dvořákově Jakobínu přidal do této galerie znamenitou studii hraběte Viléma a v Rusalce Vodníka, dále pak jsme se s ním mohli setkat také v postavě Patriarchy Jova v Dimitrijovi a v Národním divadle také v roli krále Hidraota v Armidě, Velekněze ve Vandě a Lucifera v Čertovi a Káče.

A.Dvořák: Armida - Karel Průša - ND Praha 1987 (foto Oldřich Pernica)
A. Dvořák: Armida – Karel Průša (Jov) – ND Praha 1987 (foto Oldřich Pernica)

S dílem Leoše Janáčka se Karel Průša setkal v pěti operách, a to v rolích velmi rozdílného charakteru, kterým dokázal dát osobitý výraz. V Její pastorkyni to byl nejdříve Stárek a potom v řadě inscenací Rychtář, samodurského Dikoje v Kátě Kabanové střídal s moudrým Revírníkem v Příhodách lišky Bystroušky a galerii janáčkovských postav doplnil doktorem Kolenatým ve Věci Makropulos a Vězněm hrajícím Dona Juana v opeře Z mrtvého domu. K jeho stěžejním rolím v českém repertoáru patřil také kněz Fotis v Pinkasově a Hylasově ostravské sugestivní inscenaci Řeckých pašijí Bohuslava Martinů.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Komentáře “Pan basista. K nedožitým pětaosmdesátinám Karla Průši

Napsat komentář