Pan režisér. Před 110 lety se narodil Miloš Wasserbauer

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Právě dnes, 14. června si připomínáme sto desáté výročí narození jedné z nejvýznamnějších osobností české operní režie minulého století, dlouholetého pedagoga Janáčkovy akademie múzických umění a jednoho ze zakladatelů jejího operního studia, Miloše Wasserbauera.
Miloš Wasserbauer (foto archiv ND Brno)


Významné osobnosti brněnské opery a baletu

Miloš Wasserbauer se narodil 14. června 1907 v kantorské rodině ve Svatoslavi nedaleko Žďáru nad Sázavou. Po maturitě na brněnské střední škole studoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a souběžně soukromě hru na klavír na brněnské konzervatoři. Zlákal jej ale film a působil jako pomocný kameraman při natáčení filmů Před maturitou Vladislava Vančury a Mizející svět Vladimíra Úlehly. Nějakou dobu pracoval jako režisér a kameraman u brněnské firmy Legiafilm. Filmařské zkušenosti z mládí se posléze výrazně projevily v jeho režijní praxi v důrazu na souznění režijní a scénografické koncepce inscenovaného díla a na vynalézavé využívání scénického osvětlení.

S Milošem Wasserbauerem se v roli operního režiséra setkáváme poprvé při premiéře Thomasovy Mignon, která se konala na scéně tehdejšího divadla Na hradbách (dnes Mahenovo divadlo) dne 20. května 1938. Dirigentem inscenace byl Vilém Tauský, který byl zanedlouho poté z rasových důvodů nucen emigrovat a proslavil se především ve Velké Británii. V následující sezoně 1938/1939 Wasserbauer režíroval Dvořákovu jednoaktovku Tvrdé palice, Čertovo manželství Ottorina Respighiho a Adamova Postiliona z Lonjumeau a stal se kmenovým režisérem divadla.

Václav Skrušný, Quido Arnoldi a Miloš Wasserbauer (1939-1941) (zdroj archiv ND Brno)

Už z jeho prvních inscenací bylo zřejmé, že jde o režiséra s výrazným a svébytným názorem na specifika operní režie. Existovala zde jistá podoba s přístupem Ferdinanda Pujmana, především v důrazu na důsledné propojení hudby, divadelní akce a scénického řešení, ale mladý brněnský režisér k realizaci svých představ používal jiných prostředků než v té době již všeobecně uznávaný klasik operní režie Pujman. Projevovalo se to jak v celkovém uchopení inscenace, tak především ve Wasserbauerově práci s hercem. Na rozdíl od namnoze velmi stylizovaného až sošného Pujmanova stylu Wasserbauer vždy inklinoval k osobitému pojetí jevištního realismu propojeného s metaforičností.

Zřetelně se tyto rysy Wasserbauerových režií projevily už v jeho inscenacích Foersterovy Evy, Verdiho Otella (s nímž se v roce 1939 setkal poprvé, nikoli však naposledy), Smetanovy Hubičky a především v prvním uvedení Burianovy Maryši, které se konalo 16. dubna 1940 a v po všech stránkách průkopnickém prvním českém uvedení Berliozových Trojanů v říjnu téhož roku, jež dirigoval Rafael Kubelík.

Z dalších Wasserbauerových režií v letech jeho prvního brněnského působení připomeňme alespoň jeho inscenace Dvořákovy opery Král a uhlíř, Janáčkovu Její pastorkyňu (pod taktovkou Rafaela Kubelíka), Dvořákovy opery Šelma sedlák a Jakobín, Romea a Julii českého skladatele osmnáctého století Jiřího Antonína Bendy a operu Jaroslava Vogela Jovana, kterou dirigoval její autor. V té době se Wasserbauer také jako režisér podílel na uvedení Čajkovského Labutího jezera v choreografii Iva Váni Psoty.

V září 1941 režíroval ještě další Dvořákovu operu Čert a Káča. Provedení dne 11. listopadu 1941 bylo posledním představením Zemského divadla v Brně, které následujícího dne bylo z rozkazu německých okupačních úřadů uzavřeno.

Ještě předtím, na podzim roku 1940, pozval Wasserbauera do Ostravy tamější operní šéf Jaroslav Vogel. Wasserbauer si zde úspěšně zopakoval Burianovu Maryšu (dirigentem představení byl Jaroslav Vogel, výtečnou Maryšou Ludmila Červinková a v roli Vávry se představil začínající třiadvacetiletý barytonista Přemysl Kočí). Spolu s Vogelem pak nastudovali Dvořákovu Armidu.

Po uzavření brněnského divadla nalezl Wasserbauer útočiště v Ostravě. Z jeho ostravských inscenací připomeňme Verdiho Aidu, Weberova Čarostřelce, Fibichovu Šárku a Wagnerova Tannhäusera. Souběžně s tím působil Miloš Wasserbauer rovněž v letech 1943-1944 v provizoriu Českého lidového divadla v Brně, kde si mimo jiné zopakoval Čarostřelce, Její pastorkyňu a Hubičku. Z dalších inscenací pak připomeňme Smetanovu Prodanou nevěstu a Dalibora, kterého dirigoval Jaroslav Vogel.

Miloš Wasserbauer (foto archiv ND Brno)

Prodaná nevěsta ve Wasserbauerově režii byla 25. května v budově divadla Na hradbách prvním představením Zemského divadla v Brně po osvobození. Na krátký čas se Wasserbauer ještě vrátil do Ostravy, kde vedle Smetanových Dvou vdov režíroval rovněž Zeyerova a Sukova Radúze a Mahulenu, v činohře rovněž Jiráskova Gera a Shakespearovu komedii Mnoho povyku pro nic. V roce 1946 se vrací do Brna, které se potom s přerušením v letech 1953-1960, kdy působil v Bratislavě, stává jeho trvalým působištěm a místem jeho největších úspěchů.

První Wasserbauerovou inscenací ve staronovém brněnském angažmá byla Bizetova Carmen, po níž následovala Verdiho Traviata, Smetanovy Dvě vdovy, Novákův Karlštejn a zejména první uvedení opery Rafaela Kubelíka Veronika, které režíroval na jaře 1947 (premiéru dirigoval autor). Z Wasserbauerových dalších inscenací v závěru čtyřicátých let se zmiňme alespoň o Pucciniho Bohémě, Mozartově Figarově svatbě, již dirigoval americký dirigent Walter Ducloux, který přišel s generálem Pattonem v roce 1945 do Plzně, rozhodl se v Československu zůstat a měl od 1. dubna 1948 nastoupit jako hlavní dirigent v Janáčkově opeře, k čemuž v důsledku únorového převratu v roce 1948 nedošlo, dále pak o Verdiho Aidě, novém nastudování Fibichovy Šárky a Foersterovy Evy či premiéře původní novinky Freje pána z Heslova skladatele Osvalda Chlubny.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář

Reklama