Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě
Působí dojmem introverta. Vnitřně citlivého, hloubavého, empatického. Poctivého k druhým i k sobě samému. S neomylným smyslem pro estetično, soudě už třeba jen podle toho s jakým neokázalým vkusem se obléká. Profíka, který se naučil tak trochu „klamat tělem“, a který kvůli věcem, za nimiž jde, se už dávno naučil s úspěchem vystupovat jako extrovert.
Odpovídá tahle představa o Petru Zuskovi (42) realitě? Zdaleka nejen to posuďte z rozhovoru se šéfem baletu pražského Národního divadla sami.
foto P.Hejný
Jak se změnil Petr Zuska za dobu, kdy šéfuje baletu Národního divadla?
To není jednoduchá otázka, protože sám se posuzovat je ošemetné. Nicméně myslím a doufám, že v tom zásadním jsem se nezměnil, to znamená, že jsem neztratil sebe sama. Šéfování není lehká práce. Jste vlastně stále pod určitým tlakem, nevyhnete se stresovým a konfliktním situacím, často musíte s velkým předstihem rozhodovat o věcech, které mají mnohá pro i proti a ještě další konsekvence, které se nedají dopředu odhadnout. Někdy jste manažerem, někdy umělcem a občas také psychologem či psychiatrem. A to vše se děje i nad rámec těch „pouhých“ zhruba 80 zaměstnanců v souboru baletu Národního divadla.
Pokud jsem se nějak změnil, tak si troufám říci, že jsem „vyspěl“. V rámci zkušeností s různými situacemi, v rámci komunikace s lidmi a asi jsem se naučil žít trochu lépe i sám sebou.
…znamená to, že se některými věcmi, které se týkají vašeho šéfování, občas trápíte i mimo práci?
Určitě.
A jak se v posledních letech změnil Petr Zuska jako choreograf? Když si vzpomenete na své práce staršího data, postavil byste je dnes jinak? Které své choreografie si nejvíc ceníte?
Každý choreograf se vyvíjí, tudíž i mění, a jestli má talent a všech pět pohromadě, tak by ten vývoj měl jít nahoru. Snad je to i můj případ. Téměř u všech mých věcí z minulosti mám pocit, že bych je dnes už dělal jinak a často ani nehraje tolik roli délka časového odstupu. To ale neznamená, že bych ta díla zatracoval. Některá se povedla, jiná zas až tak dobrá nejsou, ale v tom kterém daném čase jsem vždy dělal maximum. Vybrat jednu choreografii, které si nejvíc cením, však nemohu. Nejde to, protože jsou vlastně neporovnatelné.
Je něco, co svým mladším kolegům – choreografům závidíte? Co sám nemáte? Nedávno jsem vás zahlédl v hledišti nové scény na Dekka Dancers. Našlo by se něco třeba právě tam?
Jak bych mohl závidět partě lidí z řad mého souboru, které jsem vlastně v rámci téměř každoročních „Miniatur“ – choreografických workshopů k vlastní tvorbě sám podněcoval. To je přece nesmysl. Naopak mám radost, že konkrétně Dekka Dancers už nejsou závislí jen na oněch večerech a jdou i svou osobitou cestou. Jsem spíše hrdý na to, kolik práce stíhají mimo repertoár a hlavně kolik má ta práce v sobě kvality a talentu. To, že například Tomáš Rychetský či Viktor Konvalinka už dělají věci jinak, používají jinou divadelní poetiku než já, je vlastně také pozitivní a určitě je to spojeno i s generačním rozdílem.
V rámci několika jejich představení, která jsem v poslední době viděl, mne mnoho věcí nadchlo i dostalo. Je to gejzír skvělých nápadů, poetiky, humoru, lidskosti, výborné a chytré práce s timingem, muzikou a originální choreografie. Ano, mají můj obdiv. Ale nezávidím ani trochu. Jednak proto, co už jsem zmínil a také proto, že já mám rovněž své „gejzíry“ a to už pěknou řádku let.
Máte nějaký choreografický sen?
Nikdy jsem neměl žádné konkrétní sny tohoto druhu. Ani jako tanečník v rámci určité role ani jako choreograf v rámci nějakého specifického titulu. Je lepší to prostě nechat plynout, a co má přijít, to přijde…
A přece… napadá mě Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva. To bych si jednou přál udělat.
Les Bras de Mer-choreografie P.Zuska -foto D.Zehetner
Lyrická-choreografie P.Zuska -s E.Horákovou -foto D.ZehetnerVlastně ani tak moc ne. V kondici jsem byl vždycky, i ještě předtím, než jsem začal tancovat, takže s pohybem jsem srostlý celý život. Jsem na to zvyklý a vyhovuje mi to.
Možná i díky tomu jsem ve svých dvaačtyřiceti ještě schopen vylézt na jeviště a nedělat ostudu. Mých interpretačních aktivit ale přirozeně ubývá, není možné tančit, choreografovat i šéfovat plnohodnotně a zároveň už s věkem necítím takovou potřebu být přímo na jevišti. Dobrou kondici však potřebuji i k choreografování. Nejsem ten typ, který sedí na židli a vede tanečníky pouze verbálně.
Řada lidí od baletu ve vašem věku přemýšlí o tom, co bude dělat, až jednou v baletu skončí. Přemýšlel jste o tom vy? Co budete dělat, až nebudete šéfovat v Národním?
Tak tohle moc neřeším. Zřejmě budu choreografem na „volné noze“ a budu si užívat sfér života, na které teď nezbývá mnoho času.
Jak se změnil baletní soubor Národního divadla pod vaším vedením za těch osm let? A jak jste spokojený s jeho repertoárem?
No, zde opět nevím, zda je to otázka přímo pro mne, ale budiž. Soubor je teď o mnoho technicky vyspělejší, univerzálnější a je v něm mnoho různých a výrazných individualit a osobností. A také je v něm dost rozdílná atmosféra v rámci vzájemných vztahů, celkového zájmu o věc, nasazení a tvůrčí energie. S repertoárem jsem v zásadě spokojen, myslím, že z hlediska žánrů a stylů je vyvážen, i když se během mého šéfování některé věci velmi povedly a některé ne tak úplně k mé spokojenosti, myslím, že žádného „průšvihu“ jsme se nedopustili. Pravdou ale rovněž je, že z takového mého devět let starého pohledu na určitou dlouhodobější dramaturgii souboru, který jsem si vytvořil před svým nástupem, se mnoho vyplnilo a realizovalo a mnoho také ještě ne. V šuplíku mám soupis děl a choreografů, který by hravě vydržel do roku 2020.
Co mezi nimi třeba je?
No určitě Forsythe, Balanchine a Robbins – tři nežijící i žijící legendy amerického baletu, které jsme teď v rámci škrtů v našem rozpočtu museli o pár let odložit.
Dále Boris Eifman, John Neumeier či Ohad Naharin… dá-li Bůh, tak tohle nás ještě čeká. Na druhou stranu je v tom soupisu pár jmen a jejich konkrétních děl, která už tak nějak během doby v mých očích zestárla a uvádět je nechci. A také se v našem repertoáru posledních devíti let objevily věci, se kterými jsem tehdy nepočítal, které jsem ani neznal. Plán je důležitý, ale pružnost improvizace a schopnost reakce na aktuální podněty, stejně tak.
Petite Mort-choreografie J.Kylián -s T.Podařilovou -foto I.Dankovič
Faust-choreografie L.Vaculík -jako Mentes -foto P.Hejný
Svěcení jara je komponovaný večer mých pěti, dá se říci, nejaktuálnějších věcí. Je to vlastně premiéra zástupná za výše zmíněné Američany a je mou bezprostřední a vlastně jedinou možnou reakcí na ony škrty v rozpočtu. Touto volbou jsem ušetřil ještě navíc téměř milion a pevně věřím, že se to přímo úměrně nepromítlo do kvality a uměleckého niveau této premiéry.
Večer otvírá 1. symfonie D-dur Gustava Mahlera, respektive její část, kterou jsem si vybral pro prezentaci našeho souboru v rámci slavnostního zakončení Českého dne na EXPO 2010 letos v květnu v čínské Šanghaji. Fakt, že tato věc bude posléze i na našem kmenovém repertoáru a dává motivaci souboru i mně v rámci širšího zužitkování veškeré energie, která do toho byla vložena. Zajímavé je jistě i to, že tato choreografie je vytvořena čistě neoklasickým pohybovým slovníkem, což je u mne jako tvůrce novum.
Prostřední část premiéry tvoří tři krátké duety, které jsem vytvořil pro naše přední sólisty na nejrůznější „World Stars Gala“ během posledních třech let.
A závěr patří Stravinskému Svěcení jara, které mělo v mé verzi světovou premiéru v únoru 2010 v australském Perthu, tančeno souborem West Australian Ballet. Po velmi dobrém přijetí australským publikem jsem to neváhal nastudovat i se svým souborem. Na této „Zuskoidní“ premiéře je tedy dobré i to, že všechny ty opusy jsou zatím z drtivé většiny českému divákovi neznámy.
Trochu mě mrzí, že Mahler ani Stravinskij není v našem podání naživo s orchestrem, ale ani jedno z těchto děl se v rámci nástrojového obsazení do orchestřiště ND nevejde.
Nicméně obě nahrávky považuji i z hudebního hlediska za luxusní. Dirigent Pierre Boulez s Chicago a Cleveland Symphony Orchestra. Nádhera.
Kde mimo svoji profesi dobíjíte baterky?
Většinou doma u rodiny, se svým dvouletým synem Danielem, manželkou Pavlou a psem Shadym. Občas také jezdím na koních, zahraji si na kytaru, posedím u dobrého vína s přáteli… nebo i sám – poslouchám muziku a rozjímám.
Díky za rozhovor.
foto P.Hejný
Ptal se Vít Dvořák
Související články
Komentáře: 17
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
25. května 1917 se narodil italský tenorista Franco BONISOLLI (+30.10.2003)
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?
Pořád ještě dobrý tanečník. Jako šéf trochu vzteklý a devět let je trochu moc na to být stále novátorský. Ale ujde to s ním :-)
Nepochopil jsem smysl té stále obnažované hrudi – to má někoho ohromit, pane Zusko? Mě tedy ne.
Mě se to líbí :-) Jsou to umělecké fotografie. Pan Zuska na nich narozdíl od jiných tanečníků působí mužně.
No vidíte, a mně se to zrovna líbí:-)
Inu má co ukazovat, tak mu to nezáviďte :-))) Eva
S panem Zuskou vyšlo v poslední době hafo rozhovorů. Všechny jsou stejně stylizované v jeho odpovědích. Daleko víc by mne zajímal rozhovor se šéfem Opery ND. Jaké má plány, co chystá, jak se mu pracuje v téhle těžké době? Proč nám přivezl 2x Wilsona a v obou případech stejného? Proč utrácí za tituly, které se hrají párkrát a nebo nám zase předkládá novou verzi Nápoje Lásky?… To by bylo otázek.
"Odpovídá tahle představa o Petru Zuskovi (42) realitě?" – no spíš ne. Víc řekla poslední premiéra,recenze S. Barančicové i debata po ní.Již před 10 lety bylo zjevné, že z velkého baletu kamenného domu udělá ambulatorní ansámbl, že neumí a sám nepostaví celovečerní kus…nuda na scéně, nuda v odpovědích
Promiňte, ale to snad ne! To je fotografie šéfa baletu Národního divadla? Chtělo by to trošku vkusu a soudnosti. A co se týká jeho šéfování? Nemám s ND nic společného, ale jako divák žasnu. Někdy méně, znamená více a s anonymem 11:58 souhlasím.
Snad je také stále aktivním tanečníkem. Nevidím ve fotografii žádný problém. Nebo by měl být s kamennou tváří jako Husák a viset ve vitríně?
Co se týče hodnocení jeho schopností, je ve funkci už 9 let!!! To asi mluví samo o sobě.
Klasika je ale na prknech ND mrtvá :-(
Dost suchy rozhovor – od Opera plus bych cekala vice. jana
Baletní klasiky je na jevišti Národního divadla zoufale málo, to prostě nikdo nemůže vyvrátit. Petr Zuska ale současně přivezl do Prahy takové skvosty, jako je Crankovo Zkrocení zlé ženy a Oněgin či Ekovu Carmen. Za to mu patří dík, také pro jeho Sólo pro tři mám slabost. Děkuju Opeře Plus za pěkný rozhovor! Alena Davidová
Jana bude asi inteligentka :-) Možná pod pseudonymem :-) To si musíte vyřídit s panem Zuskou, ten odpovídal :-))) A.
Člověk žasne, příroda se diví kolika lidem nadělila jen minimum intelektu. Kromě pár jedinců, kteří reagují věcně a k obsahu je 90% reakcí od frustrovaných individuí. To je ale daň za svobodnou a jednoduchou možnost se k čemukoliv vyjádřit na netu. Jana a prudérní anonym mají k baletu asi nulový vztah, jen se potřebují vyřádit, což?
Já mám rád moderní balet. Líbí se mi třeba Kiliánovy choreografie nebo Cranko. Pan Zuska mě svými choreografiemi nikdy nijak zvlášť neoslovil. A to ani Sólem pro tři. Nevadilo by mě, kdyby se v ND hrály nové věci. Ale chápu, že klasika k baletu patří a kde jinde by se měla uvádět, než v státem placené Zlaté Kapli. Takže vyváženost by neškodila. Věnovat se současným nebo novodobým choreografiím (ale ne jen od Petra) a klasice. Třeba v poměru 3:2. Což?
to DanceFactor: asi máte na mysli Jiřího Kyliána (ne Kilián)
Asi jo :-) Díky za opravu.
Tak nám pan Zuska vyjmenoval známé hvězdy moderní choreografie. Je jich opravdu hodně, možná by ale stačilo ještě jedno jméno: PETIPA!