Pinkerton se vrací: Jonas Kaufmann a jeho Puccini konečně v Praze

  1. 1
  2. 2

Na oficiální facebookové stránce Jonase Kaufmanna lze najít fotografii z úterního večera, na níž pózují dva zjevně unavení, ale přesto usměvaví pánové v černých tričkách.

Jochen Rieder a Jonas Kaufmann (zdroj FB J.Kaufmanna)
Jochen Rieder a Jonas Kaufmann (zdroj FB J.Kaufmanna)

Komentář ke snímku je následující: „ Drazí přátelé, jsem nesmírně šťasten, že mohu stát znovu na scéně – zde jsem s dirigentem Jochenem Riederem na zkoušce na náš zítřejší pražský koncert. Mnohokrát vám děkuji za vaše milá slova a podporu během mého zotavování se z nemoci – hodně pro mě znamenala. Váš Jonas.“ Z tohoto krátkého sdělení i z výrazů obou mužů na obrázku je zřejmé, že koncert Pucciniho árií, který spolu s orchestrem PKF – Prague Philharmonia připravili pro pražský Obecní dům na středu 16. března 2016, obnáší přece jen něco víc, než pouze rutinní zastávku na turné k podpoře prodeje nové desky.

Mnozí si určitě vzpomenou, že Kaufmanův recitál se všeříkajícím názvem Nessun dorma se měl uskutečnit už koncem října 2015. Náhlé a patrně nikoliv malicherné onemocnění, kvůli němuž pěvec zrušil všechny své závazky na několik měsíců (včetně série představení Pucciniho Manon Lescaut v newyorské MET) však tuto událost odsunulo až na předjaří letošního roku. A náhoda tomu chtěla, že se právě pražské vystoupení stalo pro populárního tenora tím vůbec prvním po jeho uzdravení. Pokud tedy tentokrát předstoupil před publikum beznadějně vyprodané Smetanovy síně protagonista, na němž se zračila jistá nervozita, bylo to zcela pochopitelné.

Jestliže totiž posluchači od Jonase Kaufmanna něco očekávali, tak rozhodně ne průměrný zážitek. Jeho loňské album Pucciniho árií a duetů se sopranistkou Kristine Opolais, Orchestra dell Accademia Nazionale di Santa Cecilia a dirigentem Antoniem Pappanem je zkrátka skutečně výjimečné: všestranný tenorista charakteristicky temného tembru nepochybně pro tento typ repertoáru takřka ideálně dozrál. Ohlas umělecky i komerčně úspěšné nahrávky korunovala nominace na cenu Grammy, takže Kaufmannova pověst světové tenorové star číslo jedna se díky tomuto projektu pouze potvrdila.

Ve štíhlém a skromě vystupujícím muži v obleku s vestou a kravatou by ovšem ve středu v Obecním domě hledal operní hvězdu první velikosti jen málokdo. Jonas Kaufmann se navíc se svými vstupy dělil o program koncertu s orchestrálními čísly (nejen) z Pucciniho oper, takže na sebe jako první upozornila PKF – Prague Philharmonia s pečlivě dynamicky odstíněným provedením autorovy studentské skladby Preludio sinfonico.

Jonas Kaufmann (foto archiv)
Jonas Kaufmann (foto archiv)

Efektní a posluchačsky vděčnou kompozici se podařilo orchestru pod taktovkou Jochena Riedera provést jako důstojnou ouverturu první poloviny večera, věnovanou jinak v chronologickém pořadí ukázkám z prvních tří raných skladatelových jevištních děl.

Tenorista, který se kupodivu neobešel bez pultíku s notami, si po pěvecké stránce svůj první výstup nikterak neusnadnil. Árie Roberta Ecco la casa… Torna ai felici di z opery Le Villi je spíše jakýmsi dramatickým monologem s pěvecky nesmírně náročným střídáním vypjatých pasáží ve forte s místy ztišenými až do pianissima. Po technické stránce se Kaufmann vyrovnal s touto výzvou obdivuhodně (jeho schopnost rozvinout tembr a přecházet plynule z jedné polohy do druhé je v podstatě bezkonkurenční), nicméně jsem se nemohl zbavit dojmu, že šlo tentokrát jen o precizně odzpívané noty. Ve světle srovnání s výkonem José Cury, jenž před třinácti lety předvedl na témže místě stejnou árii pěvecky možná méně disciplinovaně, ale zato jako mistrovsky prožitou a zahranou miniaturu, bych od Kaufmanna přece jen čekal trochu více.

To „něco navíc“ však zpěvák nabídl hned po doznění předehry a populární taneční pasáže La Tragenda (spojení obou skladeb vyznělo kupodivu přirozeně a atraktivně), kdy tato čísla z Le Villi vystřídala árie titulního hrdiny z opery Edgar „Orgia, chimera dall occhio vitreo“. Obrovské napětí, jehož Kaufmann ve skladbě docílil inteligentním odstiňováním významu zpívaného slova tu falzetem, tu zase plně dynamickým projevem, pro mě odhalilo v této Pucciniho juvenilii dosud netušené krásy. I zde následně pozoruhodně dramaturgicky zafungovalo zařazení instrumentálního čísla – předehra ke třetímu dějství Edgara z předešlé árie melodicky vychází, ale zajímavě ji pak rozvíjí dalším hudebním motivem.

S ukázkami z Manon Lescaut poté přišlo jisté oživení v sále. V árii Donna non vidi mai diváci rychle poznali jeden z Pucciniho dobře známých tenorových hitů a po expresivně zahraném Intermezzu se dočkali i Des Grieuxovy závěrečné árie ze třetího dějství Ah! guai a chi la tocca! – No! Pazzo son! Guardate! V obou samostatných výstupech se Kaufmann zřetelně uvolnil – role zamilovaného rytíře patří zjevně k jeho oblíbeným. Pěvec působil dokonale koncentrovaně, hrál si podle libosti s výrazovými odstíny a přesvědčivě stupňoval emoce (ačkoliv se ve druhé z árií obešel bez hysterických vzlyků, tolik oblíbených u řady jeho kolegů). Přesto jsem zvědav, jak dlouho mu ještě bude úloha okouzleného a bezhlavě jednajícího mládence po vokální i herecké stránce vyhovovat – zatím ho, jak vidno, od ní neodrazuje ani viditelně prošedivělý vous….

Nessun dorma - Jonas Kaufmann, Jochen Rieder (foto © ČTK Michal Krumphanzl)
Nessun dorma – Jonas Kaufmann, Jochen Rieder, PKF-Prague Philharmonia (foto © ČTK / Michal Krumphanzl)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Nessun dorma -J.Kaufmann,J.Rieder & PKF-Prague Philharmonia (Praha 16.3.2016)

[Total: 164    Average: 4.8/5]

Související články


Reakcí (17) “Pinkerton se vrací: Jonas Kaufmann a jeho Puccini konečně v Praze

  1. Pro „operafan“: Hodnocení koncertu či představení v procentech je samozřejmě značně subjektivní (a ošidná) záležitost a chápu, že třeba s tím mým nemusí každý souhlasit nebo si ho z článku okamžitě odvodit. Ke svým aktuálním osmdesáti procentům jsem dospěl po porovnání s předchozími zkušenostmi s vystoupeními Jonase Kaufmanna, kde jsem byl z jeho kreací nadšen více. Mám na mysli například Mahlerovu Píseň o zemi s Berlínskými filharmoniky v roce 2012 v Salcburku, Schubertovu Zimní cestu v Praze nebo jeho ztvárnění Turrida a Cania v loňském roce opět v Salcburku. Je to ale opravdu jen můj pohled na věc, takže pokud si Vy osobně přidáte ke včerejšímu koncertu dvacet (či více) procent, budu Vám to ze srdce přát. Přeji krásný den.

    1. Děkuji Vám za odpověď, vycházel jsem z textu Vaší (dle mého názoru velmi dobré!) recenze a právě podle ní mi nikde těch 20% nechybělo :). Budu se těšit na další příležitost vidět a hlavně slyšet pana Kaufmanna ve výborných inscenacích či koncertních vystoupeních. Zmiňované Cav/Pag jsem měl možnost shlédnout letos v Drážďanech, nepochybuji, že v Salzburku s tehdejším obsazením se muselo jednat o skvělý zážitek pro všechny smysly. Zdravím Vás.

  2. Já jsem byl nadšený ještě méně, ale to je asi z velké části způsobeno Obecním domem a tím, kde jsem seděl a také jistou „problematičností“ všech takových podobných koncertů…
    Kaufmann zpíval Pucciniho (asi) výborně (kromě sedmi árií z programu ještě dva přídavky) a orchestr hrál velmi dobře, ale aby si to člověk skutečně užil, musel by sedět tak v 10., maximálně 15. řadě a ne ve 27. řadě v Obecním domě. Sedadla byla opět v jedné rovině, bez těch soklů, které ve dvou stupních sedadla zvedají na některých koncertech (dnes byly pryč, aby mohlo být více přístavků a tedy prodaných vstupenek), takže ani já se svou výškou jsem přes lidi před sebou Kaufmanna z takové dálky moc neviděl. A akustika ve Smetanově síni je problematická, jak všichni víme, a ještě tam včera obzvlášť vydatně lezly pachy z kuchyně zdejší restaurace… Jenže sedm a půl nebo pět tisíc za nejlepší vstupenky opravdu nedám… Publikum na konci šílelo, obzvláště dámy, mnozí VIP a manažeři z prvních řad naopak odcházeli ještě před přídavky, ale ve mně to zanechalo poněkud rozpačitý a chladný dojem a ani při „Nessum dorma!“ na konci jsem nepocítil to obvyklé mrazení v zádech, na to jsem seděl příliš daleko a zvuk tam vzadu nebyl tak dobrý. Na podobnou snobárnu a show hned tak znova nepůjdu, ale zase aspoň jednou nevidět a neslyšet naživo Kaufmanna, to jsem si tentokrát nechtěl nechat ujít.
    Také bych ho radeji viděl v operní produkci nebo v písňovém večeru, ale sehnat lístky třeba do Mnichova na Mistry pěvce, které tam s Kaufmannem na květen/červen a pak v červenci chystají, je prakticky nemožné (zkusil jsem objednávku) nebo nad moje finanční možnosti…

  3. Dle mého názoru pokud si chce člověk vychutnat hlas, je lepší recitál s pianem. S orchestrem je to sice větší „show“, ale málo-kdy je dirigent natolik shovívavý, aby upřednostnil pěvce před orchestrem. Navíc pokud orchestr „vyleze z díry“, je vždycky dvojnásobný, než v díře. Operní árie na koncertech nikdy nevyzní tak, jako při opeře, proto by skladba koncertního repertoáru měla být odlehčena a ne sestavena jen z operních árií. Je to ale jen můj názor.

  4. Vidět Kaufmanna v operní produkci v Mnichově není takový problém,je možno si lístky objednat dopředu přes internet ,už ted’je možno ,po ohlášení nové sezony 2016/2017 si je rezervovat v různém cenovém rozpětí.Na letní operní festival od června do července v Mnichově je možno si je rezervovat hodně dopředu,zatím jsme vždy vstupenky obdrželi,jak na Il Trovatore ,tak na Manon Lescaut s ním a Kristine OPolais.

    1. Operny festival v Mnichove sme navstivili snad 5-krat, vzdy od troch do siestich predstaveni (pri Ringu) a vzdy sme dostali listky v kategorii, ktoru sme chceli. S jednou vynimkou: nedostali sme listky na Macbetha s Annou Netrebko ako Lady Macbeth v roku 2014 (to rozhodlo a ten rocnik sme uplne vynechali). Myslim, ze Jonasa Kaufmanna sme videli snad kazdy rocnik, vcetne samostatneho piesnoveho recitalu v Staatsoper,

  5. Díky tomu, že jsem měla místo ve 4. řadě přímo před JK, byl pro mě tento koncert naprosto úžasný. Ovšem věřím, že dál v sále to mohlo být o poznání horší, i když musím říci, že JK zpíval opravdu silně, aby ten prostor obsáhl. Na Winterreise jsem měla lístek vzadu, což na recitálu, který se do prostoru Obecního domu hodil ještě méně než tento Pucciniovský program, bylo úplně nešťastné. Viděla jsem aspoň trochu jen díky tomu, že jsem měla sedadlo do uličky. Ovšem sehnat lístek zrovna do Mnichova se dá. Já ze třech pokusů uspěla dvakrát. Teď mám lístek na Toscu v červnu, i když už jsem nedoufala, nakonec dorazil. To Vídeň je horší, tam jsem neuspěla. Obecně to musí člověk řešit velmi dlouho dopředu. Vrchol mého snažení se upírá k ROH příští rok v červnu, kdy by JK měl zpívat Otella, ale vzhledem k jejich politice předprodeje moc nevěřím, že lístek seženu.

  6. Dovoluji si připsat také jeden komentář k nedávnému koncertu Jonase Kaufmanna a k vesměs pozitivním a dobře napsaným ohlasům na tuto událost v tisku. Vím, že hodnocení je do značné míry také subjektivní záležitostí. Mám však pocit, že od Kaufmanna je již běžně očekáván více než maximální výkon a vždy se dá přirozeně najít něco, co člověka s velikými očekáváními může zklamat. A očekávání nyní byla asi opravdu hodně veliká. Nejen pro neustále se zvyšující kvalitu a popularitu tohoto výjimečného pěvce, ale i pro velmi dlouhé a napínavé vyhlížení události v souvislosti s nejasnými zdravotními komplikacemi, které nedávno vedly ke zrušení mnoha jeho koncertů a představení. V neposlední řadě očekávání posluchačů značně zvyšují astronomické ceny vstupenek. Na takový koncert si proto nemohou dovolit jít často právě ti, kteří by tam nejvíce patřili, čeští hudební nadšenci, fandové, muzikanti… Tak se bohužel u nás stává taková událost více snobskou záležitostí, což v „západních“ zemích tak není. Také na balkóně stojící a vzadu sedící publikum tleskalo nejvíc.
    Myslím, že je nutné oddělit nedobré akustické podmínky Smetanovy síně od hodnocení pěvcova výkonu. Je asi jasné, že když člověk nesedí na nejlepších místech, hudební zážitek bude mít zkreslený a musí s tím dopředu počítat a nedivit se tomu a nepřidávat to do hodnocení. To je prostě skutečnost Smetanovy síně. A ani ty nejdražší místa tam nejsou ideální. Velká škoda, že se takové koncerty nepořádají spíše v Rudolfinu nebo v opeře, když už Praha, „město hudby“, nemá důstojnou, zvukově kvalitní a zároveň velikou koncertní síň. Překvapilo mě také nepříjemné růžovo-červené osvětlení, kterým byl Kaufmann po celou dobu osvětlován…
    Jonas Kaufmann je dle mého názoru zcela mimořádným zjevem pěveckého světa. Myslím, že ho nelze srovnávat s žádným jiným tenorem. Je více vynikajících tenoristů, ale Kaufmann má specifické charisma, je na jakési vyšší úrovni. Jeho úchvatný temný hlas je jedinečný, nezaměnitelný, má vzácně vše – krásný hlas, velikou muzikálnost, krásu fyzickou i vnitřní, která je zúročená do skromnosti a příjemného inteligentního a nenuceného projevu. Jeho přirozeně prosté vystupování na pódiu se snoubí s nádherným hlasem a dechberoucím hudebním projevem. A tyto skutečnosti nelze od sebe oddělit, protože k sobě přirozeně patří. Ve vysoké citlivosti, kterou vkládá do svého zpěvu, tak přirozeně, jako když dýchá, není ani špetka okázalosti a teatrálnosti. A tím je jeho projev tak hluboce a – troufám si říct,že nedostižně – autentický.
    Nevím, proč se v ohlasech hudebních kritiků vyzdvihují uměřené výrazy jako „precizně odezpívané noty“, „tóny jako vojáci a severské slunce“ apod.. Jeho výrazná inteligence nejde ve službách nějakého racionálního a uměřeného projevu, ale naopak, připojuje k jeho autentickému citovému projevu vysokou sebereflexi a porozumění a potřebnou disciplínu. Mně Kaufmannův projev, i na středečním koncertě v Obecním domě, připadal mnohem hlubší než jen precizní, mnohem teplejší než zastřené severské slunce a mnohem vášnivější než vojáci. Skutečnost, že je dalek okázalých gest, „mistrovsky prožité a zahrané miniatury“ (jako zmiňovaný José Cura) znamená především to, že je dalek mistrovského hraní a předvádění a že hudbu a příběhy v ní ukryté autenticky žije.
    Když nebudu hodnotit nedostatky Smetanovy síně, ani chování ne zcela standardního hudebního publika (které oceňovalo hlavně největší hity a např. při nástupu orchestru zcela přestávalo tleskat), výkonu Jonase Kaufmanna dávám jednoznačných a nadšených 100%.

    1. Evidentně jste ideálním recipientem takového koncertu. Nechal-li ve Vás takový zážitek (jak popisujete) nebyly to vyhozené peníze. Stále zastávám názor, že 280 euro za lístek je mimo veškeré chápání, mimo ekonomickou realitu a vlastně vrcholně odpuzující. Jde o princip, ne o to jestli to můžete nebo nemůžete zaplatit. Lístek prakticky v hodnotě minimální mzdy je totiž momentem, který z návštěvy dělá něco exkluzivního – a to je to, co je žádáno. Dle ceny bude pak vypadat složení publika. Ti co dostali lístek zadarmo + ti, kteří to chtějí zaplatit. Doufám jen, že cena je výsledkem sil volného trhu (pak je vše naprosto pořádku, poptávka/nabídka) – pokud byla cena nastavena na 7.490 Kč a byl čerpán jakýkoliv grant (veřejné prostředky) na realizaci – je to skandál.

  7. Reakce na komentář VR:
    Dobrý den, to je zvláštní, opravdu reagujete na můj příspěvek? Zanechal-li ve Vás dojem, že jsem „ideálním recipientem takového koncertu“, pak jsem asi nezvolila vhodný způsob popisu mých dojmů z koncertu JK. Naprosto s Vámi souhlasím, že tržní způsob realizace podobných koncertů je vrcholně odpuzující. Ale myslím, že svoji jasnou kritiku tohoto způsobu jsem ve svém příspěvku zmínila. A také jsem naznačila, že jde o to, na co se ve svém hodnocení zaměříme. U mne to bylo ne na naštvanost na okolnosti ekonomické reality (i když to neznamená, že mě to nedrásá) ale na zážitek jako takový a na vystoupení a výkon JK. A také na ztížené podmínky, které JK na pražském koncertě již podruhé měl. Na vysokou pohotovost posluchačů ke kritice, pokud nesplní jejich očekávání (vyšponované mimo jiné cenami vstupenek) na více než nejvyšší míru. Je to hodně v nastavení, na co se člověk zaměří a čemu dovolí, aby ovlivňovalo jeho prožívání. A já jsem byla nastavená na to, že konečně poprvé v životě naživo uvidím a uslyším pěvce takového formátu, jakým je JK. Tržní způsob nakládání s kulturou a neúcta k ní jsou neomluvitelné. Legrační je, že já zrovna patřím k těm, kteří jsou tímto nastavením naší společnosti ke kultuře poznamenáni nejvíce. Pocházím z tradičně hudební a nemajetné rodiny („chudý český muzikant“). Mám několik děti a žijeme doslova „z ruky do huby“ a týden před výplatou už často na dluh… Děti se snažím vést k lásce k hudbě a umění, ale je to těžké, např. je finančně nemyslitelné vzít je všechny do Státní opery na představení. (A způsob, jakým se zdejší tržní systém chová k vysloužilým muzikantům z orchestru opery je také tristní… to už sem ale nepatří…). Lístek na tento koncert bych si nemohla dovolit. Dostala jsem ho jako vánoční dárek. Takže jsem si dovolila ho pěkně vychutnat.A o tom můj příspěvek právě byl: o uměleckém provedení a hlubokém zážitku z bytí v koncertní síni, kde mohu na vlastní uši slyšet a na vlastní oči vidět naprosto výjimečného pěvce. Kdybych se však rozhodla se zadlužit a lístek si sama koupit, samozřejmě bych mnohem úzkostlivěji vnímala všechny rušivé nedostatky koncertu. Takže úplně sdílím Vaše rozhořčení z těchto poměrů. Měla jsem pro tentokrát tu velikou výhodu, že jsem se od této stránky věci mohla oprostit. Moc bych Vám ji přála někdy zažít také. S upřímným pozdravem, MH

    1. To jste napsala velmi pěkně a upřímně a jsem rád, že jste si koncert užila, jako jistě i mnoho dalších. Já jsem si ho bohužel z výše zmíněných důvodů užil mnohem méně a ani vlastně pořádně nemohu výkon J.K. hodnotit a nemohu se oprostit od akustiky Smetanovy síně, od toho, že jsem seděl až ve 27. řadě, protože prostě za lístek 7 nebo 5 tisíc nedám, od toho, že byl J.K. načervenale osvětlen, od toho, jaké je na podobných koncertech složení publika, od toho, jak odpuzující je cenová politika těchto produkcí atd. Samozřejmě mi bylo jasné už při koupi lístku, do čeho asi jdu, tedy že J.K. bude jistě skvělý, ale že z té dálky si to rozhodně tak neužiju. Čili má očekávání byla v tomto skromná. Přesto mě to na místě zklamalo ještě víc, než jsem čekal. Tedy mám na mysli ty vnější okolnosti, ne koncert či spíše výkon J.K. (a také výborně hrajícího orchestru, to bylo na takovém koncertě milé překvapení) jako takový.

      1. Ano, ano. Já vím. A mrzí mne, že tomu takto je. Že lidé, kteří milují hudbu, mívají zároveň také málo peněz („chudý muzikant“) a naopak, lidé, kteří peníze mají, často na podobné akce chodí jako na atraktivní, prestižní společenskou show. A pak to podle toho také vypadá. A proto, myslím, že nejdůležitější je právě ten osobní prožitek. Ať už z jakékoliv formy hudebního či jiného inspirujícího zážitku. Já si například občas koupím nějaké vybrané operní DVD, nebo si ho přeji jako dárek k narozeninám či Vánocům a pak pořádáme doma večírky s hudebními nadšenci, hezky se oblékneme, nalijeme si šampaňské, k programu máme připraveno o díle a inscenaci nějaké povídání a říkáme si, že jdeme jako do Metropolitní opery nebo do Covent Garden a je to moc fajn a mnoho to nestojí. Taková domácí metinhd. A děti se k večírkům rády připojují. Není to sice ten společenský zážitek z návštěvy divadla a nemůže ho to nahradit, ale i tak je to moc hezké a můžeme si vychutnat skvostné výkony a scény ze světových divadel, kam bychom se nikdy nepodívali. Shodou okolností dva dny po vystoupení JK v Obecním domě jsem zcela náhodně objevila, že v sobotu promítají v kině Lucerna Kaufmannův Večer s Puccinim z La Scaly. Šla jsem tam (za pouhé dvě stovky) a musím říct, že to bylo dokonalé po všech stránkách. Naprosto jedinečné. Nádherný zvuk, obraz, výborná kamera, detailní záběry na Kaufmannovu tvář, takže byla krásně vidět jeho jemná mimika a způsob, jakým tvoří hlasové odstíny. Atmosféra v La Scale byla radostná, spontánní a podporující, orchestr hrál výtečně a vůbec všichni účinkující i publikum jako by tvořili jeden celek. Lidé v kině nakonec tleskali jako kdysi po Amadeovi. Brzy toto vyjde na DVD, vřele doporučuji si ho obstarat a udělat si domácí Večer s Puccinim a Kaufmannem. Myslím, že to všechny nepříjemné pocity ze Smetanovy síně promění v jeden nádherný zážitek.

  8. Pokracuji v diskuzi nad cenotvorbou vstupenek. Ildar Abdrazakov v cervnu sto euro (vzhledem k poctu prodanych vstupenek ocekavam pristi tyden manevr ala K. Opolais…tedy snizeni ceny na polovinu.). Pan Abdrazakov bude zpivat na konci kvetna v La Scale za 42 euro. Nejlepsi listky za pulku….pravda ani tam se o vstupenky nervou a prodano je minimum.Scala za 40 Obecni dum za sto. Krasa. Elektra v ND 1490kc (umocneno tim,ze bude hrana v bloku poloprazdno). Poloprazdno je jeste mirne slovo. Nemuzu to pochopit. VR

    1. Dobré odpoledne, děkujeme za Váš příspěvek, ale tento komentář pod recenzi pražského koncertu J.Kaufmanna nepatří, nikterak s ní nesouvisí. Prosím držte se témat článků (viz pravidla diskuze). Pokud svoje názory (nejen) k cenám vstupenek máte zájem na našich stránkách prezentovat, rádi Váš zevrubnější text uveřejníme v čtenářském blogu.

Napsat komentář