Piotr Beczała v Praze: Je pro mě velkou ctí, že Prince v Rusalce mohu zpívat právě tady!

  1. 1
  2. 2
Výjimečná událost čeká publikum Národního divadla v sobotu 18. a v pondělí 20. února. Roli Prince ve Dvořákově Rusalce přijel zazpívat Piotr Beczała, jeden z nejlepších současných světových tenoristů. Svůj světový věhlas Piotr Beczała získal právě i díky této roli, vystupoval v ní v přenosu z Met v roce 2014. Neobává se při Rusalce v pražském Národním divadle ani trochu reakcí českého publika a kritiky? Jak se mu líbí režijní zpracování Rusalky Jiřího Heřmana? Není mu líto, že v nové produkci Rusalky v Met a tedy ani v jejím přenosu příští sobotu nezpívá? Považuje svou kolegyni Annu Netrebko, po jejímž boku často vystupuje, za největší současnou sopranistku nebo má na jejím věhlasu velký podíl i obratné PR? Co bude Piotr Beczała zpívat v New Yorku na letošním gala k padesátému výročí Met? V příjemné atmosféře u plápolajícího krbu jsme si s Piotrem Beczałou popovídali o to srdečněji, že díky našemu dětství strávenému kousek od sebe, byť na rozdílných stranách česko-polské hranice, jsme mohli oba používat svůj rodný jazyk.
Piotr Beczała (foto Johannes Ifkovits)

Tenorista Piotr Beczała v exkluzivním rozhovoru pro Operu Plus

Zpíváte v Rusalce roli Prince – musel vám ji někdo přeložit nebo češtině jako rodák kousek od Katowic přirozeně rozumíte? Měl jste jazykového poradce?

Když jsem se poprvé seznamoval s textem v rámci přirozeného procesu studia role, docela jsem všemu rozuměl, ale pochopitelně se tam našly i obraty, které jsem si musel přeložit. Pro mě je slovenština ještě o trochu bližší než čeština, takže pokud k českým skladbám existují materiály ve slovenštině, je mi to příjemnější. A vždy máme jazykového kouče, který nás vede, protože jazyk zpívaný se liší od jazyka mluveného, je tam jiné frázování, hudební důrazy, melodie jazyka ve spojení s hudebním výrazem opery či písně. Při recitálech zpívám i Dvořákovy Cikánské melodie, které také mají své specifické jazykové aspekty.

Vzpomenete si ještě, kdy a kde jste zpíval Rusalku poprvé?

Ano, první scénické provedení bylo na festivalu v Salcburku v roce 2008. Ale už předtím jsem zpíval koncertní verzi. Pak přišel Curych, Vídeň, Metropolitní opera v New Yorku…

Antonín Dvořák: Rusalka – Piotr Beczała (Princ) – Met 2014 (foto Met/Ken Howard)

Jak jste se dostal ke spolupráci s Národním divadlem? Jak došlo k tomu, že vás angažovali do role Prince v Rusalce?

Setkal jsem se s vedením Národního divadla vícekrát, když jsem vystupoval v Praze, pochopitelně mě znali, a to i z přenosů z Met. Jednání probíhala přes dva roky, bylo třeba najít čas v mém nabitém kalendáři. Tehdy jsme se ani nebavili o konkrétní roli, mně de facto bylo jedno, zda budu zpívat Rigoletta nebo něco jiného, ale jak už to tak bývá, osud tomu chtěl, že se termín našel zrovna na Rusalku – a to bylo jako splnění jednoho velkého snu!

Rusalku u nás považujeme za národní poklad. Cítíte to jako velkou výzvu zpívat českou roli pro české publikum?

Samozřejmě je to velká výzva – zpívat nějakou roli v zemi, kde vznikla a jejímž jazykem hovoří všichni kolem. Přiznám se, že jsem dlouho odmítal zpívat francouzsky ve Francii, přitom Faust i Werther patří k mému stěžejnímu repertoáru. Ale dnes jsem na scéně už pětadvacet let, dobývám pódia v různých koutech světa – takže ano, mám z toho respekt, ale nebojím se. A jak se říká, strach má velké oči – obavy bývají z velké části zbytečné. Pochopitelně to ale vždy vzbudí zájem a někdy i bouřlivější reakce ze strany publika či kritiky. Tady v tomto případě mám i tu velkou výhodu, že už mě celý svět viděl zpívat Prince na plátnech kin v přenosech HD live z Met. Praha je vlastně jakousi Mekkou Rusalky – a je to pro mě veliká čest zpívat ji právě tady.

Ve stejném představení zpívá Vodníka slovenský basista Štefan Kocán, také známý z Met –  jste přátelé?

Ano, už jsme se mnohokrát setkali na koncertech a zpíváme spolu v Rigolettovi, jsme kolegové a přátelé. Ještě to diriguje Polák Łukasz Borowicz, Ježibaba je Slovenka Jolana Fogašová – dá se říci, že jsme vám tu v Praze v rámci globalizace tentokrát vytvořili téměř slovensko-polskou Rusalku.(smích)

Není vám líto, že teď v  nové produkci Rusalky v Met, která měla premiéru v lednu a do kin jde 25. února 2017, bude po boku Kristīne Opolais zpívat Brandon Jovanovich a ne vy?

To vůbec ne! Je to pochopitelné z hlediska managementu Met, že mění obsazení v přímých přenosech – a já tam byl v této roli minule. Ono je také těžké být pořád k dispozici – zrovna teď jsem ve svém diáři pro tuto roli neměl dostatečný prostor. Ale už mám podepsanou smlouvu, v roli Prince budu v Met v této produkci Rusalky zpívat při jejím obnovení za dva roky.

Už jste absolvoval kostýmovou zkoušku v Národním divadle – jak se vám líbí produkce Jiřího Heřmana?

Mně se moc líbí. Je to takový hybrid – je na jednu stranu velmi moderní, a zároveň je klasická! Není to nějaký speciální koncept, hraje se to, co Dvořák napsal. Má v sobě hodně symboliky, není to jako v Met, kde je všechno vždy vizuálně standardní. Tady jsou různé přírodní bytosti, taneční choreografie a překvapivé elementy, které probouzejí fantazii diváků.

Dovolím si odporovat ohledně oněch vizuálních standardů v Met. Viděla jsem vás v roli hraběte Vaudémonta v Jolantě – a tam se mi scéna, kterou dělal slovenský scénograf Boris Kudlička, nezdála vizuálně zrovna standardní. Jolanta se odehrává v „rajské zahradě“, která působila spíše depresivně…

Je to pravda, že v tomto případě to bylo jinak a scéna neodpovídala optimistickému náboji a happy endu. Tady se jednalo o to, že tato Jolanta byla do Met přenesena – vznikla původně pro Baden-Baden a pro Teatr Polski ve Varšavě. Navíc pak po přestávce následoval Bartókův Modrovous.

Často vystupujete jako partner Anny Netrebko – myslíte si, že to je opravdu nejlepší světová sopranistka – anebo je to do velké míry také otázka dobrého PR?

Myslím si, že Anna prokazuje za posledních nejméně deset let, že to jsou její osobní kvality a nejen dobré PR, které ji staví do pozice největší světové hvězdy, a to s každou novou rolí. Je to skvělá kombinace fantastického talentu a umění adaptace v různých podmínkách. Zpívám po jejím boku přes dvanáct let – v Rigolettovi, La traviatě, Bohémě, Manon, Jolantě, Romeovi a Julii, Oněginovi – měl jsem možnost pozorovat její posun směrem k dramatickým rolím. Je to opravdu výjimečná umělkyně, která nemá v současné době konkurenci.

Má Polsko nějakou operu obdobného věhlasu jako je česká Rusalka?

Bohužel tady musím konstatovat, že Polsko takový mezinárodní fenomén, jakým je už po dlouhá léta Dvořákova Rusalka, nemá. Ale já se ze všech sil snažím polskou kulturu propagovat. A to se nám s Łukaszem Borowiczem právě podařilo, protože jsme docílili toho, že se ve Vídni v roce 2019 bude provádět opera Halka polského skladatele Stanisława Moniuszka. A my doufáme, že toto bude ten správný začátek, aby si dramaturgové světových operních domů povšimli tohoto díla, a bude se potom šířit i jinam.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář