Když odpočívám, rezavím. Domingo slaví pětasedmdesátiny

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Vraťme se o šestadvacet let zpátky, do šťastného roku 1990, kdy celá Evropa žila nadějemi na svou budoucnost. A právě v tomto roce, konkrétně ve čtvrtek 7. června, v římských Caracallových lázních došlo k události, která se mimořádně výrazně zapsala do historie operního umění. Nehrála se tam sice žádná opera, ale na koncertu věnovaném mistrovství světa ve fotbale, které bylo následujícího dne zahájeno, vystoupili tři hvězdní tenoristé pocházející ze Španělska a Itálie, tedy zemí hudbě – stejně jako fotbalu – zasvěcených, aby tisícům návštěvníků v auditoriu a více než dvěma miliardám televizních diváků ve sto sedmnácti zemích po celém světě přednesli ve svém neopakovatelném podání klenoty světové operní tvorby. Těmi muži byli Ital Luciano Pavarotti a dva občané Španělského království, syn aragonského otce a baskické matky Plácido Domingo a Katalánec José (Josep) Carreras.

Ať chceme, nebo nechceme, musíme přiznat, že tento koncert (a dlouhá série jeho repríz, které následovaly v dalších letech) významně zpopularizovaly operní žánr tam, kde se těšil přízni pouze nepříliš velkého počtu svých milovníků, a především v zemích, kterým jsme v době existence ‚říše Dobra a říše Zla‘ byli zvyklí říkat třetí svět.

Nejstarší z interpretů, Luciano Pavarotti (narozen 1935), nás opustil před devíti lety. Letos v prosinci oslaví své sedmdesátiny benjamínek trojice José Carreras a 21. ledna máme příležitost vzdát hold a zazpívat Happy Birthday nejvšestrannějšímu z tria, Plácidu Domingovi.

Kde a jak vše začalo?

Plácido Domingo (foto archiv)
Plácido Domingo (foto archiv)

23. ledna 1941 se v lidnatém severozápadním předměstí Madridu Salamanca narodil chlapec, který byl na křestní list zapsán jménem José Plácido Domingo Embil. (Na tomto místě si dovolím malou poznámku. Španělé obvykle v oficiálních dokumentech uvádějí dvě příjmení, tím prvním je jméno otce, tím druhým jméno matky. Běžně se pak užívá pouze jednoho, většinou otcova příjmení. Jsou ale výjimky: Například u největšího španělského básníka a dramatika dvacátého století Federika Garcíi Lorky, bývá obvykle uváděno matčino příjmení Lorca.)

Otec Plácido Domingo senior i matka Josefina (Pepita) Embil byli zpěváci věnující se interpretaci populárního španělského divadelního žánru, zarzuely. Zarzuela je jakási specificky španělská forma operety, která vznikla v osmnáctém století a její interpretaci se věnují často špičkoví španělští operní sólisté. Svůj název má podle královského loveckého zámku Zarzuela nedaleko Madridu, jenž za svůj název vděčí slovu zarza (španělsky ostružina), protože okolí zámku prý bylo těmito plody doslova poseto.

Prostředí, v němž vyrůstal, pochopitelně malého Plácida silně ovlivnilo. Když mu bylo pět let, odjela rodina Domingových do Mexika, kde jeho rodiče nejprve cestovali se zájezdovým souborem po Mexiku a poté si založili svůj vlastní soubor, který, mnohdy za cenu značných osobních obětí, řídili.

Domingo junior, jehož dětství a mládí proběhlo dle jeho vlastního svědectví ve znamení zarzuely, v jejíchž inscenacích účinkoval v dětských rolích. Do života si odnesl lásku k hudbě a po rodičích zděděnou pracovitost, vytrvalost a úpornost. Obyvatelé Aragonie a Baskové bývají tvrdohlaví a neústupní a sám Domingo o tom řekl: „Je to užitečné dědictví pro každého, kdo chce uspět na divadle.“

Aktivity a plné nasazení v každé činnosti, tak charakteristické pro Plácida Dominga ve zralém věku, se u něj projevovaly už v mládí. Jako každý pořádný hispánský kluk hrál s plným nasazením fotbal, který si oblíbil pro celý život, ale především se věnoval muzice, doprovázel matku na piano, později jako dospívající mladík hrál na klavír při tanečních produkcích i v barech.

Hře na klavír se nejdříve učil soukromě, poté ji studoval na Národní konzervatoři hudby v La Ciudad de México (Mexico City). Navštěvoval také hodiny dirigování u významného francouzského dirigenta ukrajinského původu Igora Markevitche, a když u něj na škole objevili pěvecký talent, bral určitou dobu i soukromé lekce zpěvu u Carla Morelliho. V šestnácti se stačil zamilovat do své spolužačky, oženit se a zplodit syna. Toto první manželství ale mělo krátké trvání.

Domingo se začal plně věnovat zpěvu. Dlouho nebylo jasné, zda z něj bude tenorista, anebo barytonista. Jako sedmnáctiletý mladík hrál a zpíval barytonovou roli v zarzuele Gigantes y cabezudos, a když onemocněl představitel hlavní tenorové partie v jedné z nejznámějších zarzuel Luisa Fernanda, tak po něm převzal jeho roli. V sedmnácti letech si také poprvé zkusil operu. V opeře významného španělského autora přelomu devatenáctého a dvacátého století Manuela Penelly El gato montés (Divoký kocour) byl představitelem čelné tenorové role Rafaela a v opeře skladatele Emilia Arriety Marina ztvárnil barytonovou partii Pascuala.

Plácido Domingo jako Rafael v opeře El gato montés (1958, Mexico City) a Rosa Maria Montes (zdroj wikipedia)
Plácido Domingo jako Rafael v opeře El gato montés (1958, Mexico City) a Rosa Maria Montes (zdroj wikipedia)

Vedle toho účinkoval v menších rolích i v činoherních inscenacích děl Antona Pavloviče Čechova, Federika Garcíi Lorky či Luigiho Pirandella, působil jako asistent dirigenta i produkčního a rovněž vyučoval zpěvu. V muzikálu My Fair Lady vystoupil v jedné z menších rolí a absolvoval v něm sto osmdesát pět představení na zájezdech po celém Mexiku.

V roce 1959 se zúčastnil předzpívání v opeře v hlavním městě Mexico City. Původně si připravil slavnou barytonovou árii Gérarda z Giordanovy opery Andrea Chénier, ale bylo mu doporučeno, ať raději zazpívá árii tenorovou. Přednesl tedy tenorovou árii z Giordanovy opery Fedora, a o jeho budoucím osudu byl rozhodnuto. Byl angažován jako sólista tenorového oboru.

První kroky v podivuhodném světě opery
Jeho první rolí, v níž vystoupil 29. září 1959, byl dvořan Borsa ve Verdiho Rigolettovi, v opeře, v které později zářil v postavě Vévody a dnes, po návratu k barytonovém oboru, v ní sklízí úspěchy jako interpret titulní role.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Související články


Komentáře “Když odpočívám, rezavím. Domingo slaví pětasedmdesátiny

Napsat komentář

Reklama