Plzeň? Nejkrásnější období mého života

  1. 1
  2. 2
  3. 3
24. listopadu si připomínáme páté výročí úmrtí významného českého tanečníka a choreografa Gustava Voborníka. Stál u založení někdejšího Československého státního souboru písní a tanců, s jeho jménem je spojena i historie nejednoho českého baletního souboru, především pak v Plzni a Ústí nad Labem.
Gustav Voborník (foto archiv DJKT Plzeň/Věra Caltová)
Gustav Voborník (foto archiv DJKT Plzeň/Věra Caltová)

Gustav Voborník se narodil 13. března 1929 v Praze. Po maturitě na gymnáziu v jihočeských Strakonicích se v roce 1948 stal členem Československého souboru národních tanců, k jehož založení došlo v té době na zámku v Kvasicích na Kroměřížsku. Soubor byl v roce 1950 rozšířen o pěveckou složku a pod názvem Československý státní soubor písní a tanců se stal reprezentativním tělesem, jehož úkolem bylo rozvíjet tradice české lidové hudební a taneční kultury a prezentovat je doma a hlavně v zahraničí. V tomto směru byl dlouhá léta budován a veden vynikající choreografkou, zanícenou propagátorkou lidové kultury a jejích tradic Libuší Hynkovou a Gustav Voborník se od počátku stal jedním z jeho špičkových tanečníků s choreografickými ambicemi. Tak například už v roce 1952 na programu reprezentativního pořadu, kterým se toto těleso představilo divákům Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, figuruje jeho jméno jako autora choreografie ke Goralskému tanci Vladimíra Klusáka.

Moderní dějiny národu českého v Čechách a v Moravě byly a jsou plny nejrůznějších paradoxů. Jedním, byť drobným z nich, byl i vznik, existence a zánik pozoruhodného tělesa ČSSPT, což byla oficiální zkratka názvu souboru Československý státní soubor písní a tanců, kterému se mezi zasvěcenci říkalo „Stáťas“. Při jeho vzniku hrály podstatnou roli dva různé faktory. Jedním z nich byla linie tehdejší oficiální stranické a státní politiky rozvíjet a propagovat tradici naší národní lidové kultury v opozici vůči „kosmopolitním buržoasním tendencím“ a šířit slávu socialistické kulturní politiky. Druhým pak nelíčené nadšení mladých tanečníků, muzikantů a zpěváků, kteří se s plnou vervou svého mládí, energie a entuziasmu věnovali druhu umění, který si oblíbili.

Výsledek nakonec byla vysoká umělecká kvalita, kterou se tento soubor prezentoval v tisících představení doma i v zahraničí, když kromě Austrálie vystoupil na všech kontinentech. Svůj program postupně rozšířil o hledání nových prvků ve směru stylizovaného folklóru a dosáhl v tom zajímavých výsledků. Pravda je, že společenská situace po radikální změně, k níž došlo v důsledku pádu režimu v listopadu 1989, sehrála svou roli v tom, že po různých peripetiích byl soubor v roce 1993 definitivně zrušen, čehož později leckteří litovali.

V každém případě sehrál v historii českého a slovenského umění a zejména šíření jejich popularity v zahraničí velkou roli, což bychom si měli občas připomenout a poděkovat těm, kdo se o to zasloužili. A mezi tyto kumštýře patřil právě i Gustav Voborník.

Gustav Voborník (foto archiv DJKT Plzeň/Věra Caltová)
Gustav Voborník (foto archiv DJKT Plzeň/Věra Caltová)

Voborníkův zájem a umělecké ambice se ale začaly rozšiřovat ve směru klasického baletu. Vyústily nakonec ve změnu angažmá, když se Gustav Voborník v roce 1959 stal členem baletního souboru Národního divadla, který v té době vedl Jiří Němeček, a přivedly jej také ke studiu choreografie na Akademii múzických umění.

V Národním divadle tančil Voborník během sedmi sezon, během nichž zde působil v desítkách inscenací, ať šlo o celovečerní balety či o tehdy zcela běžné účinkování členů baletu v operních a čas od času i v činoherních inscenacích. Účinkoval například i ve slavné Pleskotově inscenaci Shakespearova Hamleta s Radovanem Lukavským titulní roli. V menších sólových úkolech se představil v roli Otce v Čajkovského Louskáčkovi, dále pak v inscenacích maďarského baletu Ludas Matyi autora Ference Szabóa a v Prokofjevově Kamenném kvítku.

Ferenc Szabó: Ludas Matyi - Lubomír Rešl, Oldřich Stodola, František Doleček, Gustav Voborník - ND Praha 10.3.1961 (foto archiv ND/Jaromír Svoboda)
Ferenc Szabó: Ludas Matyi – Lubomír Rešl, Oldřich Stodola, František Doleček, Gustav Voborník – ND Praha 10. 3. 1961 (foto archiv ND/Jaromír Svoboda)

V roce 1966 se odchodem Josefa Judla do důchodu uvolnilo šéfovské místo v baletním souboru v Ústí nad Labem. Novým šéfem baletu se stal Gustav Voborník. V Ústí se prezentoval třemi celovečerními baletními programy. Obsahem prvního byla Vostřákova Viktorka a Třírohý klobouk Manuela de Fally, druhým byla novinka Zdeňka Křížka Balada o námořníku na námět básně Jiřího Wolkera a Bartókův Podivuhodný mandarín a třetím Asafjevova Bachčisarajská fontána.

Z dramaturgického hlediska šlo o promyšlený výběr titulů, na nichž mohl Gustav Voborník dokumentovat rozpětí svých možností, což také s úspěchem zvládl. Prokázal schopnost jasného přístupu k charakteru díla a zvolení vhodného způsobu jeho realizace. Sám byl technicky výtečně vybaveným tanečníkem a tyto kvality požadoval i od interpretů. Přitom byl ale znám svým velmi citlivým přístupem k nim a poskytl jim možnost vlastního tvůrčího podílu na pojetí role včetně použití technických prvků, pokud to bylo v souladu s jeho vlastní koncepcí.

V Ústí nad Labem se také představil v několika rolích jako tanečník. Například to byl Corregidor v Třírohém klobouku, jeden z gangsterů v Podivuhodném mandarínovi a především Girej v Bachčisarajské fontáně.

Boris Asafjev: Bachčisarajská fontána - choreografie Gustav Voborník - Státní divadlo Zdeňka Nejedlého Ústí nad Labem 1967 (foto vis.idu.cz/Miroslav Tůma)
Boris Asafjev: Bachčisarajská fontána – choreografie Gustav Voborník – Státní divadlo Zdeňka Nejedlého Ústí nad Labem 1967 (foto vis.idu.cz/Miroslav Tůma)

Na konci roku 1967 Gustav Voborník své ústecké působení ukončil, protože se mu naskytla jedinečná možnost odjet i se svou manželkou Dariou na dlouhodobý zájezd do USA.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář