Plzeň: Raymonda křehká, vášnivá, dojemná, strhující

  1. 1
  2. 2

Baletní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni představil v sobotu vůbec poprvé v historii plzeňské scény klasický balet Alexandra Glazunova Raymonda. A postaral se tak o velikou divadelní událost. Raymondu uvedl plzeňský balet v nové choreografii a režii mezinárodně uznávané ruské primabaleriny a choreografky Yeleny Pankové, v hudebním nastudování šéfdirigenta opery Ivana Paříka, v kostýmech a na scéně renomovaného výtvarníka Josefa Jelínka. A vzniklo představení zcela mimořádných kvalit. Plné neobyčejné tvůrčí invence, stylově čisté, precizně provedené, s vynikajícími tanečními výkony.Yelena Panková vytvořila nečekaně silný nosný příběh s netušeným vyzněním. Příběh o lásce, která je možná předurčena již dávno před tím, než spatříme svět, ale ne vždy dojde svého naplnění, příběh osudovosti až mystické. Raymondiným vyvoleným není na rozdíl od originálu Jean de Brienne, ale charismatický saracénský velmož Abdérachman. Pro vystižení dějové linky sestavila Yelena Panková nejlepší hudební čísla do dvou dějství tak, že na rozdíl od originálu má celek jasný úvod, spád a graduje v napínavém dramatu, aby dojal křehkým, niterným epilogem. Krása hudby vyniká tím spíše, že orchestr pod taktovkou Ivana Paříka hraje precizně, se skvěle vypracovanou dynamikou, která odhaluje celou barevnost a bohatství brilantní Glazunovovy partitury. Působivě provedená pianisima komorních scén střídá strhující síla napětí a dramatu.

Choreografie Raymondy je úchvatná. Originál Maria Petipy obohatila Yelena Panková novými nápady s noblesou a elegancí, s důrazem na detail i celek. Mohli bychom tak jmenovat jednu scénu za druhou. Prolog o duších potákávajících se v nebi, scény v paláci vévodkyně, jemnou scénu Raymondy s harfou a hravými, křehkými tanečními kreacemi Raymondiných přítelkyň Henriette, Clemence a trubadúrů. Kouzelná je spontánní zásnubní komorní scéna Henriette s Trubadúrem v prvním dějství, v níž čteme reminiscence na velkou zásnubní scénu Raymondy a Jenna de Brienne, ale u této dvojice je všechno tak jiné, hravé, křehké, cituplné. Zvláštně zasazený kontrast neobyčejným způsobem dokresluje celkovou atmosféru a vztahy mezi postavami. Působivá je snová scéna v zahradě, kterou přičaruje Bílá víla. Dech beroucím napětím je nabité střetnutí obou mužů a souboj, v němž Abdérachman podléhá. Postavy nejsou černobílé. Jean de Brienne není únavný kladný hrdina a Abdérachman okouzlující prvoplánový orientální velmož. Oba jsou mužní a jediným jejich problémem je, že milují tutéž ženu. Jedny z nejsilnějších momentů inscenace jsou scény výtečně vystihující jak atmosféru okamžiku, tak i vnitřní rozpoložení hlavních hrdinů, dokonce i vedlejších postav! Tklivá variace neštěstím zlomené Raymondy za zvuku tónů pianina je neuvěřitelně jemná, niterná a dojemná svou odzbrojující otevřeností a čistotou stejně jako závěrečné setkání obou milenců v nebesích přinášející sen o naději.

Plzeňská Raymonda je klasická, vychází z tradic, je však soudobě živoucí, pulsující. Je křehká, vášnivá, dojemná, ale i překvapivě hravá. A dramatická, je v ní napětí i tajemství. A ve své křehkosti, skrze ni a díky ní je neuvěřitelně silná.

Celkové pojetí výtečně vystihl kostýmy i scénou Josef  Jelínek. Dvorská šlechta i dvůr vévodkyně laděn do blankytné modři nenásilně konstrastuje se Saracény a jejich orientálními kostýmy. Kulisy se siluetami zámku dávají rámec realitě příběhu, tím více vyniká prolog a epilog, kdy Raymonda s Abdérachmanem, tedy jejich duše, tančí pouze na prázdné nasvícené scéně.

Na premiéře zazářili členové plzeňského baletního souboru bez výhrady. Vynikající, velice působivá Jarmila Dycková jako krásná Raymonda obdivuhodně a s bravurou zvládla nároky své role dívky, o niž bojují dva muži, Miroslav Hradil jako elegantní noblesní rytíř Jean de Brienne a Martin Šinták jako charismatický živelný Abdérachman. Své taneční i výrazové kvality prokazují oba během všech okamžiků, v nichž Jean de Brienne mizí z výsluní a ocitá se na okraji, aby byl nakonec Raymondou zavržen a střetl se se svým sokem v tragickém souboji. Yelena Panková skvěle zvýraznila i další role baletu. Například již zmiňované postavy Raymondiných přítelkyň  v podání Colombe Hays a Zuzany Hradilové i jejich mužských protějšků trubadúrů, které skvěle ztvárnili Richard Ševčík a Pavel Tručka. Zcela přirozeně z nich vytvořila páry a zasadila je do dvorské společnosti. Působivá byla rovněž kouzelná Bílá víla v podání Michaely Musilové. Aplaus si vysloužili i Martina Drbušková, Monika Mašterová, Milan Maláč a Petr Klabusy za precizně provedené Grand pas, Kateřina Štruncová a Petr Hos za saracénské sólo a Nela Mrázová, Petr Laštovka a Aleš Lindovský za skvělý španělský tanec. A velkou odezvu měl originální tanec saracénských dětí s klapáním kokosových skořápek zatančený skvěle připravenými žáky Baletní školy Divadla J. K. Tyla.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Glazunov: Raymonda (DJKT Plzeň)

 

Související články


One response to “Plzeň: Raymonda křehká, vášnivá, dojemná, strhující

Napsat komentář