Plzeňská filharmonie s ruskými hosty v Českém Krumlově

  1. 1
  2. 2

Mezinárodní festival v Českém Krumlově představil na jubilejním dvacátém pátém ročníku již třetí významný český symfonický orchestr, tentokrát Plzeňskou filharmonii, a to v pátek 22. července v sále Zámecké jízdárny zámku v Českém Krumlově. Orchestr s velkou tradicí, dodnes velmi proslulý z éry, kdy hrál pod názvem Plzeňský rozhlasový orchestr, v souvislosti s dostavbou moderní budovy Českého rozhlasu v Plzni v roce 1946. S dlouholetým šéfdirigentem Antonínem Devátým a dirigentem Josefem Blackým nahrál tento orchestr ve studiu rozhlasu nepřeberné množství snímků z klasické hudby, často i skladby z novinek hudby soudobé. Tyto záznamy rozhlas hojně využívá dodnes!

Dirigentem festivalového večera byl Daniel Raiskin, rodák z ruského Petrohradu, kde vystudoval obory viola a dirigování. Nyní je šéfem Rheinische Philharmonie Koblenz.

Plzeňská filharmonie, Daniel Raiskin - MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)
Plzeňská filharmonie, Daniel Raiskin – MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)

Pro milovníky klavírního umění byl jistě magnetem večera v Zámecké jízdárně ruský klavírní virtuos Alexei Volodin, který je ceněným klavíristou s celou řadou recitálů na svém kontu, mimo jiné na velmi renomovaných koncertních místech Vídně, Paříže, Zürichu.

Dramaturgickou osou večera byla dvě jména světové hudby. V prvé polovině koncertu ruský skladatel Sergej Rachmaninov se svým proslulým Druhým klavírním koncertem c moll s virtuózním, náročným klavírním partem a dokonale propracovaným pozdně romantickým výrazem. Druhou část večera tvořil autor, jehož dílo je nejen vrcholnou syntézou klasicismu, ale i jedním z vrcholů vývoje světové hudby vůbec – Ludwig van Beethoven. Z jeho devíti symfonií byla uvedena Třetí symfonie Es dur, op. 55, zvaná Eroica neboli Hrdinská. Všechny geniální symfonie Beethovenovy jsou dokonale vyrovnanými díly s ideální vyvážeností formy a obsahu. Všechny mají zcela zásadní hodnotu pro další vývoj této hudební formy. Zvolená Symfonie Es dur Eroica patří ovšem k oněm interpretačně nejobtížnějším Beethovenovým symfoniím, kterou si lze po technické, výrazové a stylové stránce zvolit.

V prvé polovině koncertu se představil sympatický ruský umělec Alexei Volodin ve zmíněném slavném Rachmaninově Druhém klavírním koncertu c moll, op. 18.

Alexei Volodin, Plzeňská filharmonie - MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)
Alexei Volodin, Plzeňská filharmonie – MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)

Nehrál sice na nástroj zcela perfektního naladění, ale upoutal od počátku soustředěným klidem, nadhledem a sympatickou jistotou, prozracující vedle nezbytného zřetelného talentu zejména maximalistickou přípravu, ale i zřejmou zkušenost s interpretací této skladby, kterou klavíristé uctívají. Však jim Rachmaninov jako klavírní virtuos dává po Čajkovském, Lisztovi a Chopinovi maximální šanci prezentovat se technickou brilancí a novoromantickým výrazem interpretace. První větu začal Alexei Volodin osmi typickými akordy klavíru s jemným, leč velmi suverénním úhozem s velkým, decimovým rozpětím intervalů.

Alexei Volodin, Daniel Raiskin, Plzeňská filharmonie - MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)
Alexei Volodin, Daniel Raiskin, Plzeňská filharmonie – MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)

Poté v prvním tématu orchestru s běhy klavíru si vedla moc pěkně skupina violoncell, ve frázích kompaktně, měkce a plasticky vyznívajících. V Adagiu v E dur uvedla velmi pěkně téma flétna, po ní nosně a kultivovaně klarinet, zatímco klavír je zde v doprovodné, ale hudebně vyprecizované roli přirozeného muzicírování. Celá výstavba druhé věty byla přesvědčivější než u trochu uspěchaného a v tektonice poněkud předčasně gradujícího Allegra, rovněž v ladění orchestru ještě s určitými rezervami. Třetí věta Allegro scherzando je mistrným kompozičním dialogem mezi orchestrem a klavírem, kde se Alexei Volodin mohl plně prezentovat virtuózními běhy i skoky, technicky suverénně zvládnutými. Virtuózní velké finále s novoromanticky rozevlátými břesknými forte orchestru završilo skladbu, v níž je patrný vliv novoruské školy a Čajkovského na Sergeje Rachmaninova let 1900-1901 (ovšem autorem kompozičně mistrovsky zpracovaný).

Alexei Volodin, Plzeňská filharmonie - MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)
Alexei Volodin, Plzeňská filharmonie – MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)

Klavírista Alexei Volodin za svůj přesvědčivý výkon sklidil oprávněně vřelý potlesk publika. Jeho hra se vyznačovala pocitovou lehkostí, jaká je vždy vykoupena jen hodinami tvrdé dřiny. Co se vykonává veřejně lehce, jako by to de facto ani nebylo nic těžkého, bývá neklamným znakem technicky patřičné úrovně. Bravo! Namísto mnou očekávaného Preludia cis moll, obvyklého přídavku po tomto koncertu, volil pianista naopak lyričtější, až introvertně laděné Preludium D dur č. 4, z cyklu Deseti preludií, op. 23, které ale náladově přesně doplnilo interpretovaný koncert. S citlivými, jemnými, až podmanivě zahranými pianissimy v závěru skladby. Škoda, že ji publikum neocenilo potleskem více, než jsem očekával, takže ke druhému přídavku již nedošlo. Potlesky po jednotlivých větách, které jsem letos ke své značné radosti neregistroval na Smetanově Litomyšli, se zde ale opět částečně projevily. Nikoliv z nadšení, ale zřetelně více z prosté neznalosti, že se po jednotlivých větách koncertů a symfonií neaplauduje.

Alexei Volodin, Daniel Raiskin, Plzeňská filharmonie - MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)
Alexei Volodin, Daniel Raiskin, Plzeňská filharmonie – MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)

Druhou polovinu večera tvořila slavná Beethovenova Eroica, dílo, o němž není nutné mnoho hovořit. Je skladbou kmenového repertoáru všech symfonických těles, jak bylo patrné, Plzeňskou filharmonii nevyjímaje. Přes fakt, že orchestr má tuto skladbu zřejmě tak říkajíc „nahranou“, nebyl můj pocit celku zcela jednoznačný.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Plzeňská filharmonie -D.Raiskin & A.Volodin (MHF Český Krumlov 2016)

[Total: 16    Average: 4.4/5]

Související články


Napsat komentář