Plzeňský balet v Týdnu s tancem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden s tancem (1) od 2. do 8. ledna 2017. Slečna Julie v Plzni – 3 x 3 otázky nejen k nové inscenaci. Bayerisches Staatsballet München – nejlepší soubor roku 2016 uvítá rok netradičními gala. Pravidla pro klasického Louskáčka podle americké kritiky.
Malá scéna Plzeň (zdroj djkt.eu)


Slečna Julie v Plzni – 3 x 3 otázky nejen k nové inscenaci

První baletní premiéru letošního roku představí soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni
V sobotu 7. ledna se na Malé scéně rozehraje drama Slečny Julie. Podle hry Augusta Strindberga je vytvořil choreograf Libor Vaculík. Strindbergova Slečna Julie je dílem, které se v době svého vzniku, tedy v roce 1888, stalo manifestem nového směru, naturalismu. Příběh milostného vzplanutí urozené slečny a jejího sluhy, končící sebevraždou hlavní hrdinky, byl ve své době považován za velmi kontroverzní.

„Převedení tohoto dramatu do taneční podoby je pro mne jako pro tvůrce obrovskou výzvou! Samotný děj se dá krásně zhustit, ale spíš než na popisné vyprávění se soustředím na psychologii postav,“ prozrazuje choreograf, který si k dokreslení příběhu vybral hudbu lotyšského skladatele Pēterise Vaskse, z jehož skladeb vytváří Petr Malásek, dvorní spolupracovník Libora Vaculíka, hudební koláž. „Jeho hudba je nesmírně citová, intimní a výbušná. Myslím, že spojení soudobé klasické hudby výborně funguje s vizuální podobou inscenace, která ctí dobu vzniku díla,“ vysvětluje.

V titulní roli Slečny Julie se představí Jarmila Dycková, roli kuchařky Kristiny alternují Kristýna Piechaczková a Kristýna Potužníková, Jeana tančí hostující Marek Lhotský, mladý tanečník, který účinkuje v Praze především v muzikálových produkcích. V menší roli Hraběte účinkuje nestárnoucí tanečník Jiří Žalud. „Od začátku mi bylo jasné, že Slečnou Julií bude Jarmila Dycková, je tvárná, umí dobře dělat klasiku i můj styl. Představitele sluhy Jeana jsem hledal tak, aby typově odpovídal roli a aby dobře vypadal,“ říká Libor Vaculík.

Šéfa plzeňského baletu Jiřího Pokorného, choreografa Libora Vaculíka i představitelku Julie Jarmilu Dyckovou jsme požádali, aby nám přípravy inscenace přiblížili, a nechybí ani vhled do nového roku.

3x Jiří Pokorný

Jiří Pokorný (zdroj djkt.eu)

Jak padla volba na literární předlohu? Váš nápad, nebo měl choreograf Libor Vaculík volnou ruku s vlastním tématem?

Naše společné úvahy s Liborem pracují vždy kontinuálně, mísí se vnitřní divadelní pocity s dramaturgií nejen baletního souboru, ale potažmo celého divadla, a hlavně je to tvůrčí dílna v úzké spolupráci s tanečníkem. Se Slečnou Julií přišel tentokrát Libor, který tento nápad nosil v hlavě již delší dobu. Pokud má choreograf možnost uskutečnit vlastní vizi, a ne dělat na zakázku, je to vždy nakonec prospěšné pro obě strany, protože se více podaří dotknout se podstaty v době hledání, v tvůrčím období zkoušek. Mým cílem je souboru a divadlu přinést vždy nový titul, který nebyl na repertoáru nikde jinde. Strindbergovou Julií doufám přineseme do Plzně neotřelou, přitom světovou klasiku, která v komorním obsazení a prostorách Malé scény nabídne niterný ponor do myslí – choreografa, Strindberga, hudebního skladatele Vaskse a hlavní představitelky Jarmily Dyckové.

Vaše spolupráce s Liborem Vaculíkem je dlouholetá – čím je vám jako tvůrce tak blízky? A nemáte chuť jako asistent choreografie sám do tvorby zasáhnout?

Dlouholetá spolupráce je myslím relativní pojem, protože pracujete vždy s novým titulem, hudbou a až na výjimky stálých vynikajících osobností i s novými tanečníky. Libor, který má pochopitelně svůj choreografický rukopis, se snaží vždy podchytit podstatu postavy, její problém a vnitřní statut. Je pozoruhodné, že se mu vždy podaří rozpoznat a přenést tyto rysy do těla a hlavně hlav tanečníků, kteří skutečně pak vědí, o čem přesně tančí, což se bohužel ne vždy stává i u notoricky známých baletních rolí. Pro diváka se pak otevírá příběh, který je srozumitelný v takové míře, že on sám se dostává do vlastní osobní konfrontace s danou jevištní postavou. A jestli stále mluvíme o tom, že je balet v Čechách takzvaně Popelkou, tak je i tento přístup přeci legitimní – že diváka balet v této podobě baví, oslovuje a inspiruje. A jestli vstupuji do role asistenta s vlastními úvahami? Je to tak, že s Liborem jsme v takové symbióze, že si věříme navzájem a nepřetahujeme se s vlastními názory, ale respektujeme se ve všem, jak v oblasti organizační, tak inspirativní.

Novoroční otázka: jaký byl pro vás v uplynulém roce největší úspěch plzeňského baletu a co si pro soubor přejete do toho nového?

V roce 2016, který byl nadmíru bohatý, co se týče premiér (Svěcení jara, Carmen, oratorium Jana z Arku, Krysař, Labutí jezero, ale i opera Evžen Oněgin), byl velmi osvěžující, a to i doslova, viz zájezd do sicilské Catanie pod Etnu s naším Spartakem. Pohlazením bylo pro mě a baletní soubor ocenění Pečeť města Plzně za dlouholetý rozvoj plzeňského baletu. Přeji v pevné víře zdraví všem tanečníkům a vnímání skutečných hodnot, důležitých jako protipól.

3 x Libor Vaculík

Libor Vaculík (zdroj FB umělce)

Můžete přiblížit, jakým způsobem je příběh uchopen? Bude zasazen dobově nebo půjde o nadčasové pojetí?

Nemám rád nadčasová ztvárnění, celé se to odehrává tak, jak Strindberg chtěl. Ctíme kostýmy i dobu, v níž se příběh odehrává, jen jsem přidal k dekoracím dva velké obrazy zavěšené na stěně. Málokdo ví, že Strindberg byl také výborný malíř, je to narážka spíš pro diváky, kteří dobře znají jeho životopis.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář

Reklama