Plzeňský balet v Týdnu s tancem

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Nemohl jsem převyprávět úplně celý příběh, jak se odehrává v inscenaci, ale vybral jsem klíčové momenty. Přidal jsem roli Hraběte, kterého hraje Jiří Žalud, je to role opravdu miniaturní, ale nutná, protože o hraběti se ve hře hodně mluví. Důležitou zápletkou je, že Julie kvůli Jeanovi ukradne svému otci peníze, představení tedy začíná jeho odjezdem, kdy si je bere ze sekretáře, aby divák pochopil, že patřily jemu. Inscenace se sice jmenuje Slečna Julie, ale tou skutečnou hlavní postavou je Jean, který se pohybuje mezi Julií a kuchařkou. Jde spíše o psychologický pohled na Julii a Jeana, na to, jak se z dominantní ženy stane submisivní člověk, který bezvýhradně poslouchá toho druhého.

Je to tedy spíš psychologie než společenský kontext, co dělá tenhle příběh nadčasovým? Čím je pro současného diváka aktuální?

Společenské chování bych nepodceňoval ani dnes. Ve hře je hned na začátku situace, ve které Slečna říká, že by nejraději utratila svého psíka, protože její drahá šlechtěná fena se spustila s uličním pejskem. Julie se diví, jak je možné, že se tak krásný pes může zapomenout s voříškem, načež za hodinu udělá právě to, co sama odsuzuje. Ve hře je také motiv snu, který si Julie a Jean vyprávějí, o tom, že jí se zdá, že stojí na vysokém sloupu a má touhu seskočit dolů (mezi spodinu), Jean má sen o tom, že stojí pod stromem a chce vylézt až nahoru do koruny a z ptačího hnízda vybrat zlatá vejce. Je to alegorie. Slečna Julie je založená na společenském problému. Julie si nemyslí, že se do ní Jean zamiluje, ale zjistí, že ji baví být ovládána, zatímco jemu jde o peníze. Ačkoli po ní přirozeně touží jako muž po ženě, má výčitky vůči Kristýně, která byla jeho snoubenkou, a strach, že až se vrátí Hrabě a zjistí, co se stalo, přijde o místo. Je určitým způsobem kariérista. Jediné, co může obětovat, aby se zachránil, je právě Julie. A není to příběh, který byl spjatý jen se svou dobou.

Máte své oblíbené interprety? Do hlavní role jste obsadil hostujícího tanečníka Marka Lhotského, proč?

Pro roli Jeana jsem potřeboval určitý typ, Marek se skvěle hodil, je mladý, je mu teprve jedenadvacet let. Jednu dobu měl pocit, že to vzdá, že na takovou roli nemá. Ale zrovna v pátek jsme jeli ze zkoušky z Plzně a když jsem se ho na to ptal, teď je rád, že tu krizi překonal. Mělo to i praktické důvody, zkoušel jsem od září a soubor mezitím připravoval Labutí jezero, chtěl jsem, aby se dalo na inscenacích pracovat synchronně. Je to hezká práce, trochu jako když jsem dělal v Praze Valmonta, je příjemné pracovat s málo lidmi, kde není sbor, který odchází, protože má představení. A všichni jsou to lidi v pohodě a je to na tom myslím vidět.

Z plzeňských tanečníků mám rád třeba právě Jarmilu Dyckovou. I když to není úplně všestranný typ, třeba pro Julii v Romeovi a Julii, vážím si jí. Po Iloně Jeličové, se kterou jsem hodně pracoval, než přešla do Brna, je Jarmila adekvátní náhrada. Plzeňský soubor je dobrý, nevýhoda je ale v tom, že je v něm velká fluktuace. Ne všichni tanečníci tam jdou s tím, že chtějí v Plzni zůstat a budovat kariéru, spíš zkoušejí další konkurzy, když se napoprvé nedostali v Praze. Je to celkem kvalitní soubor, technicky vyniká Richard Ševčík. Ale dělají čtyři premiéry za rok, dvě velké, dvě menší, to je hodně. Obávám se, aby to množství nebylo někdy na úkor kvality, nemyslím interpretačně, ale samotného představení, protože čas na přípravu premiéry je pro tvůrce velmi krátký. Proto jsem si také vymínil zkoušení už od září.

A na závěr ještě krátce – 3 x Jarmila Dycková

Jarmila Dycková (foto archiv J.Dyckové)

Jak si hledáte cestu k hlavní hrdince – je vám taková postava v něčem blízká?

Hlavní hrdinka mi je podobná v tom, že si ráda užívá život naplno, ale to je celé. Určitě nejsem typ člověka, který by kvůli ostatním lidem spáchal tak tragický čin, jako je sebevražda.

Co je pro vás při studování role základem – naučit se nejprve choreografii nebo nejdřív proniknout do charakteru postavy?

Určitě choreografie, ale už v ní hned hledám smysl. Mám ráda sice i abstraktní role, ale když má být charakterová, tak ať co nejdříve vím, o čem tančím-:)

Tančila jste již v řadě choreografií Libora Vaculíka, dokáže vás ještě něčím hodně překvapit?

Rozhodně dokáže! Všechny role, které jsem u pana Vaculíka tančila, jsou tak rozdílné, že každá je pro mě obohacující. Slečna Julie obzvlášť. Jak po taneční, tak i po herecké stránce.

A navíc ještě novoroční otázka: Je něco, na co se v letošním roce v divadle obzvlášť těšíte?

Nejen na premiéru Julie, i když mi bude líto, že to zkoušení už skončí, ale budu těšit také na svou svatbu-:)

Slečna Julie
Libreto: Libor Vaculík
Hudba: Pēteris Vasks
Choreografie a režie: Libor Vaculík
Scéna: Radek Honc
Kostýmy: Roman Šolc
Světová premiéra 7. ledna 2017 Malá scéna Plzeň

Slečna Julie – Jarmila Dycková
Jean – Marek Lhotský
Kristina – Kristýna Piechaczková / Kristýna Potužníková
Hrabě – Jiří Žalud
***

Střípky ze zahraničí

Bayerisches Staatsballet München – nejlepší soubor roku 2016 uvítá rok netradičními gala
Prestižní německý časopis Tanz vyhlásil na konci prosince ve své ročence výsledky každoročního hlasování kritiků o nejlepší taneční soubor, inscenaci, choreografa a tanečníka a tanečnici sezony 2015/2016. Na základě hodnocení dvaačtyřiceti kritiků z celého světa byla jako nejlepší produkce oceněna inscenace Arama Khana Until the Lions, choreografy roku 2016 se stali Anne Teresa de Keersmaeker a Alexej Ratmanskij, tanečnicí Sylvie Guillem, která svou kariéru oficiálně ukončila 31. prosince 2015 – jde tedy nepochybně o poctu jejímu celoživotnímu dílu. Tanečníkem roku je Steven McRae z Royal Ballet London a souborem roku se stává Bayerisches Staatsballet München, pro který byla sezona 2015/2016 také poslední sezonou pod vedením Ivana Lišky.

Bavorský státní balet s Ivanem Liškou (zdroj blog.staatsoper.de)

Bayerisches Staatsballet München připravuje v lednu sérii galapředstavení, která mají nový dramaturgický rys – svá nejoblíbenější sóla a pas de deux si do programu mohli vybrat sami sólisté. Pod názvem Gala mit Stars des Bayerischen Staatsballetts se budou konat tři večery – 12., 13. a 15. ledna. Program je po všechny večery stejný, třetí představení 15. ledna mohou sledovat diváci po celém světě také online – stream poběží na stránkách divadla v sekci Staatsoper.TV.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář