Požár Národního divadla

  1. 1
  2. 2

Máme čas na kulturu? (2)
Texty Ivana Medka (85)

Ivan MedekTři hudebně publicistické scénáře navrhoval Ivan Medek v roce 1967 Československé televizi. Pracoval tehdy jako dramaturgická pravá ruka Karla Ančerla v České filharmonie, znovuobnovoval Hudební mládež, kterou zakládal poprvé po druhé světové válce spolu s Václavem Talichem, pravidelně promlouval v éteru v pořadech Československého rozhlasu…

V prvním televizním scénáři, který jsme uveřejnili minule (najdete zde), byla hlavní otázka: Máme čas na kulturu? Ve druhém: Máme na kulturu peníze? Třetí měl být reportáží o reakcích lidí na fiktivní zprávu o požáru pražského Národního divadla. Situace by umožnila klást neobvyklé, ale důležité otázky: „Zná vůbec někdo ND, byl tam, chtěl by tam jít, šel by tam, kdyby se postavilo nové atd.? (…) Co si národ – pokud mu to není jedno – počne? Co kdo dá? Je to věc jednotlivců nebo úřadů? Kdo to má teď zaplatit – pojišťovna, ministerstvo, strana a vláda nebo lidi? Co je vlastně (co bylo) napsáno zlatým písmem nad oponou ND? Kdo to ví? A proč to tam bylo? Má to v nové budově být zase? Co by se tam pak mělo hrát? Kolik by měl stát lístek?“ Čili vlastně opět: jaký význam má kultura a co jsou pro ni občané ochotni udělat?

A jak už jsme psali minule: Ivan Medek se uměl ptát. A jeho otázky, formulované před půlstoletím, by dnešní publicistice slušely. Televizním pořadům dvojnásob.
***

Máme na kulturu peníze?
Doplácíme na kulturu, nebo kultura doplácí na náš nezájem? Je to opravdu tak hrozné s těmi „dělnickými penězi“, ze kterých si žijí umělci a nic nedělají? Konfrontovat skutečnost s pomluvami bude asi nutné. Stojí to za to, i když opět nemusíme dojít k závěrům – receptům.

Technika pořadu stejná – všechno velice civilní. Jen na závěr je třeba přivést vedoucí kulturních institucí – NVP hl. m. Prahy, kulturního výboru Národního shromáždění, ekonomy, ministra apod.

A) Když si dnes kupujete knihu, znamená to, že jste na ni ušetřil, vyhrál nebo něco obětujete – třeba o pivo víc k večeři?

B) Kolik tak vypijete denně piv? (Pochopitelně jiný záběr.)

C) Kdybyste si měl vybrat jednoho skladatele, malíře a spisovatele? – Kteří by to byli?

D) Co byste raději zdědil: milion dolarů, nebo autorská práva Franze Kafky?

E) Kdybyste byl koncertní podnikatel, komu byste raději dělal manažera: Karlu Gottovi nebo Herbertu von Karajanovi? Na čem myslíte, že byste víc vydělal?

F) Vy jste ekonom. Řekněte nám, prosím Vás, kde byla podle Vašeho názoru větší produktivita: v Jabkenicích – žil a psal tam Smetana, nebo teď ve Škodovce v Mladé Boleslavi? Není to tak daleko. A na čem relativně víc vydělal náš stát nebo národ a společnost, jak chcete?

G) Máte dojem, že Národní divadlo, Česká filharmonie atd. žijí z vlastních nebo Vašich peněz?

H) Prosím Vás, kolik stojí lístek do ND (před ND na ulici)?

I) Máte drobné za 100 Kč?

J) Jaká je největší položka ve Vašem rodinném rozpočtu? Kolik peněz si můžete dovolit utratit za kulturu? (Opakovat mnohokrát.)

K) Dovolil byste svým dětem, aby dělaly kumšt? Proč ne?

L) Kolik vsázíte týdně do Sportky (Sazky – Matesu)? A co byste dělal, kdybyste vyhrát první, druhou, třetí atd. cenu?

M) Myslíte si, že umělci jsou na tom lépe než Vy? A proč?

N) Jaký je podle Vašeho názoru plat herce v tomto divadle? Byl jste někdy uvnitř? Které z herců znáte a jak?

O) Kolik peněz byste dal ročně Národnímu divadlu, České filharmonii apod., kdybyste byl ministr financí a měl volné ruce? Jak byste to zdůvodnil?

P) Kdybyste byl generálním komisařem Světové výstavy v Montrealu, poslal byste tam od nás 1) umělce, 2) sportovce, 3) výrobky a jaké? A proč?

Q) Koho byste do Montrealu poslala a komu tam zakázala přístup a proč?

R) Kolik si myslíte, že stojí ročně provoz Národního divadla? Je to podle Vašeho názoru moc nebo málo?

S) Pane řediteli Urbane, a kolik to stojí opravdu? Co z toho dělají gáže umělců?

T) Jsou, pane ministře, částky, které se u nás vydávají na kulturu, tajné, nebo je můžeme publikovat? I v detailu?

U) Komu u nás nejvíc závidíte a proč?

V) Chybělo by Vám něco, kdybyste najednou neuměl číst a psát?

Takové a podobné otázky je možno rozšířit do nekonečna. Je ostatně možno natočit spoustu materiálu a pak teprve to dávat dohromady. Je-li možné, bylo by to ideální a mohly by se oba pořady a eventuálně i třetí točit najednou.
Ten třetí je trochu bláznivý:


Požár Národního divadla
Nejlepší jako první pořad dne – odpoledne bez titulků – přímo: Hořící Národní divadlo. Sanitky, hasiči, policejní vozy, zmatek (v montáži). Hlasatel (slzí): „Dnes v odpoledních hodinách vypukl v ND požár, který se bohužel nepodařilo uhasit. Hlavní část budovy je zničena atd. atd.“ Reportér Čs. televize, který byl na místě, se ihned rozjel po vlasti, aby opakoval to, co jeho předchůdce – český buditel – dělal v minulém století. Přijíždí vozem a zastavuje na různých místech – vysvětluje situaci – lidé nevěří, jsou překvapeni atd. – muselo by se to zahrát – a pokouší se o sbírku – kolik by byl ochoten kdo dát. Zná vůbec někdo ND, byl tam, chtěl by tam jít, šel by tam, kdyby se postavilo nové atd.?

Taktické cvičení „Národní divadlo zase hoří!“ (foto archiv HZS hl. m. Prahy/R. Krahulík)
Taktické cvičení „Národní divadlo zase hoří!“ (foto archiv HZS hl. m. Prahy/R. Krahulík)

Musí navodit takovou situaci, aby kolem něho bylo plno lidí na ulici, v kancelářích, závodech atd. Musí mít záběry z venkova, z polí, dojemné babičky (určitě tomu uvěří), děti ze škol (nebudou věřit), učitele (uvěří) atd. Otázka je v podstatě stále stejná: Vyhořelo, co bude? Co si národ – pokud mu to není jedno – počne? Co kdo dá? Je to věc jednotlivců nebo úřadů? Kdo to má teď zaplatit – pojišťovna, ministerstvo, strana a vláda nebo lidi? Co je vlastně (co bylo) napsáno zlatým písmem nad oponou ND? Kdo to ví? A proč to tam bylo? Má to v nové budově být zase? Co by se tam pak mělo hrát? Kolik by měl stát lístek?

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář