Pozoruhodný nový Macbeth ve Vídni

2.1.2010 01:00 Pavel Arazim

Podle recenzí v rakouském tisku i podle reakcí vídeňského publika byla nová incenace Verdiho Macbetha průšvih, jaký se jen tak nevidí. Nejenže měla být režie Very Nemirové nesmyslná, ale ani mladý dirigent Guillermo Garcia Calvo údajně nevyužil vzácnou příležitost, které se mu dostalo díky onemocnění Daniele Gattiho, a představitelka Lady Macbeth byla hodnocena jako subreta marně se pokoušející o dramatický zpěv. Byť si člověk může stokrát říkat, že se nesmí nechat ovlivnit, tak se přece asi málokdo bude divit, že jsem se na představení příliš netěšil, ač je Macbeth jedna z mých nejoblíbenějších oper. O to větší bylo mé překvapení, když jsem shlédl ne snad vynikající, ale přesto přinejmenším velmi solidní provedení tohoto geniálního i problematického kusu.

Jak asi většina čtenářů ví, Verdi svého Macbetha necelých dvacet let po premiéře ve Florencii přepsal pro Paříž, a tak dal dirigentům několik zapeklitých hádanek. Na několika místech je potřeba rozhodnout se, zda hrát nebo vynechat hudební číslo, které v jedné verzi je a v jiné není. Ve všech případech se navíc rozhoduje o nádherné hudbě, kterou je velká škoda nenechat zaznít. Ve Vídni si to dobře uvědomili, a tak jsem si mohl vychutnat vše, co Verdi napsal, až na nepříjemné překvapení na závěr. Poté, co byl k slyšení působivý a neprávem skoro úplně zapomenutý Macbethův monolog Mal per me, představení skončilo, aniž by sbor, který režisérka mezitím nechala odejít ze scény, zazpíval své závěrečné číslo, které není jen krásné, ale především dramaticky významné, protože v něm vojáci ve své melodii ukazují, že se Macbeth ve své árii Pieta, rispetto, amore právem bál, že na něj bude svět vzpomínat jen ve zlém (sol la bestemmia la nenia tua sara), a skotské ženy svým zpěvem přinášejí potřebnou katarzi. Nebyl to jediný projev necitlivosti režisérky k Verdiho hudbě, ale ani její podivná choreografie nemohla zkazit dojem z běžně škrtané baletní hudby ve třetím jednání.

Její pojetí ale myslím nezasluhuje odsouzení. Osobně nejsem příliš nadšený z moderních inscenací a převlékání postav do dnešních kostýmů mi jejich nitra spíše odcizuje než přibližuje, ovšem tentokrát se podařilo vytvořit několik velmi působivých scénických obrazů. Co do psychologické hloubky jedinečný duet Macbetha s Lady po vraždě krále Duncana byl ještě zesílen matně nasvícenou scénou, na níž se oba protagonisté chvílemi zoufale svíjeli ve sprše ve snaze smýt z Macbethových rukou krev. Při hostině neměl titulní hrdina dvě halucinace, ale pouze jednu, takže Banco na jeho místě zůstal sedět i během repetice jiskřivého přípitku a Macbeth se jej memomocí snažil nevidět, zatímco se ostatní bavili. Úplně špatný snad nebyl ani nápad obléci Bancovy vrahy jako klauny a dát jim do rukou nafukovací balónky, kterými lákali jeho dítě. Ovšem opravdu výborně byl vymyšlen sbor skotských exulantů. Poté co Lady Macbeth přišla ke svému muži s kočárkem, ve kterém ležel samopal, a poté co tento kočárek povalili na zem a několikrát do něj kopli, se otvory ve stěně na konci jeviště spolu s nejasným světlem dostali na scénu sboristé a nesli své mrtvé děti, které potom položili těsně u orchestřistě. Během jejich Patria opressa pak zoufalý Macduff hledal mezi ležícími své dva potomky, ke kterým potom obracel slavnou árii Ah la paterna mano. Tak by se dalo ukazovat i na další pěkné nápady, ovšem na jiných místech jako by Vera Nemirova dělala všechno pro to, aby se dobrý dojem pokazil. Především skoro pokaždé, když hrála trochu rychlejší hudba, tak nechala účinkující nějakým způsobem diskotékově hopsat do rytmu. Například sbor vrahů tím dost utrpěl a vypadalo to, jako by nedovedla skutečně pochopit skladatelovy hudební myšlenky. Také by neškodilo, kdyby svou obdivuhodnou kreativitu přece jen trochu krotila. U významných hudebních momentů jako je první výstup Lady Macbeth Vieni, t’afretta nebo už zmíněné Pieta, rispetto, amore nešťastného monarchy lze jistě někdy přivítat zajímavé herecké vedení, ale většinou se dosáhne většího účinku, když se pěvci mohou dokonale soustředit na hudební vyjádření emocí, aniž by museli skákat z jednoho konce jeviště na druhý. Navíc v této inscenaci byla zoufale zploštěna árie čerstvé královny La luce langue, když její manžel zůstal na jevišti a ona mu ji adresovala, místo aby prožívala vlastní nejistotu a musela si dodávat odvahu. Celkem mi ale její pojetí, jakkoli není ideální, smysl dávalo a lze je myslím doporučit každému, kdo má rád trochu odvážnější, i když leckdy poněkud necitlivé přístupy k opeře.

Dirigent Calvo odvedl v zásadě velmi dobrou práci, ale rozhodně se nezrodila hvězda. Vše během představení, až na chvilkový rytmický nesoulad mezi sborem a orchestrem v úvodní scéně, fungovalo a dařilo se evokovat nálady, které v sobě partitura skrývá. Přesto zůstala jeho jedinou opravdovou ctností technická spolehlivost, o nějaké objevnosti nelze hovořit, snad až na pomaleji zahraný přípitek, čímž se možná podařilo trochu poodhalit skrytý smysl jeho melodie. Nebylo nač si stěžovat, ale možná mohla Staatsoper alespoň pro květnové reprízy sehnat přece jen někoho zkušenějšího a výraznějšího.

Toto představení ale nakonec pozdvihli na skutečnou úroveň především pěvkyně a pěvci, včetně, jako vždy v tomto domě, exceletního sboru, který především scénu uprchlíků zazpíval s nádherným zvukem a opravdovým prožitkem. Dimitri Pittas po New Yorku a Mnichově potvrdil i ve Vídni, že mu Macduff prostě sedí. Možná nemá zvláště výjimečnou a krásnou barvu hlasu, ale technicky vše zvládl zcela perfektně a každému slovo mělo v jeho podání význam, takže se jeho Macduff skutečně dokáže vrýt do paměti.
Štefan Kocán se pro roli Banca svou barvou hlasu hodí výborně a frázování a projev byly velmi idiomatické. Jeho výkon byl nepochybně hoden premiéry ve Staatsoper, ale přece jen bych si ale představoval ještě silnější a znělejší hlas, ale třeba to ještě přijde. Pak by to byl opravdu ideální Banco.

Jak ale byli Dimitri Pittas i Štefan Kocán sázkou na jistotu, tak bylo riskantní a odvážné obsazení obou hlavních rolí. Erika Sunnegardh, úspěšná Turandot, Abigail nebo Salome z Metropolitní opery, předvedla ve Vídni fascinující i problematický debut. Ve své roli vyjádřila bohatou výrazovou škálu od rozkošnické a rozmazlené touhy po stále větší moci, přes pochybnosti a bojovnost až k zoufalství v náměsíčné scéně. Hlasově byl její výkon trochu nevyrovnaný, což začalo už v úvodní scéně, kde předvedla snad nejlepší výšky, jaké jsem od sopranistky kdy v divadle slyšel (pro mne srovnatelné jen s Birgit Nilsson), absolutně znělé a jisté, bez vibrata a se spíše severskou, nanejvýš zajímavou barvou, ale zároveň zněla ve střední poloze na několika místech nepříjemně přiškrceně. Snad na tom měla svůj díl viny i divoká režie, která ji nutila během zpěvu chodit (běhat) po okraji vany a pálit Macbethův dopis. Tak střídala během celého večera momenty velmi povedené (dobře zvládnutá koloratura v připitku) a některé trochu rozpačité, až se dostala k náměsíčné scéně, kterou provedla vokálně dokonale, nejen se svými zářivými výškami, ale také s výborným pianem. Její vykreslení zmatenosti a nenadálé křehkosti mělo velkou sílu. Když poslouchám výkony této pěvkyně, které jsou k mání na internetu, mám dojem, že by mohla nedostatky, které trochu kalí celkový dojem, poměrně snadno napravit.

Byl to ovšem Simon Keenlyside jako Macbeth, kdo dokázal celkovou spokojenost z představení posouvat až k nadšení. Osobně jsem měl spíše obavy z toho, jak se jeden z nejlepších lyrických barytonů dneška, výborný především v Mozartovi a v píšňovém repertoáru, vypořádá s touto vysoce dramatikou rolí. Jeho hlas ovšem zněl v obtížném partu jako doma a překvapil mě svou mohutností. Ačkoli ve vyšších polohách na své robustnosti trochu ztrácí, je ho radost poslouchat od začátku do konce. Ideální barytonový zvuk a elegantní frázování zněly jako z úst skutečného krále a svým výrazem dovolil náhlednout do hlubin Macbethovy duše jako málokterý jiný představitel. Směs slabošštví a urputnosti vykreslil opravdu jedinečně, jeho Macbeth byl možná ještě o trochu temnější a šílenější než bývá zvykem. Své emoce ovšem po celé představení spíše držel na uzdě a nechal je projevit zcela na závěr v Mal per me, a to s účinkem opravdu nevídaným. Možná se sem tam trochu projevilo, že jeho hlas je pro roli trochu lyričtější, takže většinou neukazoval efektní výšky a oblouky ve stylu Sherilla Milnese, ale přesto lze jeho výkon hodnotit jako pěvecky suverénní. Podobně jako Violeta Urmana se svou Isoldou dal Vídeňanům k Vánocům možná ne vzorový, ale přesto fascinující a nad očekávání povedený výkon a dal zapomenout na jakékoli obavy. Osobně jsem velmi zvědav na jeho další verdiovské kreace. Zatím neoficiálně se mluví o tom, že by měl v Mnichově zpívat Simona Boccanegru.

Leccos se sice mohlo podařit lépe, ale nakonec si možná tohoto Macbetha dopřeji i v květnu při reprízách se stejným obsazením.

Giuseppe Verdi:

Macbeth

Wiener Staatsoper

premiéra 7,12.2009

psáno z reprízy 21.12.2009

Dirigent: Guillermo García Calvo

Režie: Vera Nemirova

Výprava: Johannes Leiacker

Sbormistr: Thomas Lang

Macbeth – Simon Keenlyside

Banquo – Štefan Kocán

Lady Macbeth – Erika Sunnegardh

Kammerfrau – Donna Elle

Macduff – Dimitri Pittas

Malcolm – Gergely Németi

Diener – Ion Tibrea

Arzt – Alfred Šramek

Mörder – Dragoljub Bajic

Herold – Hermann Thyringer

Stimmen der Erscheinungen – Marianne Sattmann, Maria Gusenleitner, Yoko Ueno

Duncan – Peter Leutgöb

Fleance – Leon Sushon

www.staatsoper.at

Související články

Komentáře: 16

Pepa dne 2.1.2010 v 10:56

Děkuji za zajímavou recenzi, nejspíš v květnu vyrazím na reprízu, i když absence závěrečného sboru mě dost zklamala.

Ještě bych se chtěl zeptat, zda Erika Sunnegardh skutečně zpívala v Met Abigail a Salome. V archivu tohoto operního domu to uvedeno není. Zajímavé však je, že E. Sunnegrdh je v této sezóně asi nejvytíženější Lady Macbeth na světových jevištích – kromě Vídně ji bude zpívat i v Mnichově a Glyndebourne (celkem více než 30 představení…).

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Arazim dne 2.1.2010 v 16:06

Pepo, omlouvám se, s tou Abigail a Salome v Met jsem vás nejspíš mystifikoval, protože jsem nepozorně četl Prolog(měsíčník Wiener Staatsoper). Obě role nejspíše zpívala jinde. Zato ale na zmíněné scéně určitě zpívala Leonoru ve Fideliovi, o čemž se lze přesvědčit i na youtube.
Zájmu dalších scén o její Lady Macbeth se nedivím a v květnu se na ni určitě jeďte podívat.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 2.1.2010 v 23:38

Leonora3:
K Erice Sunnegardh podle archivu Met: v dubnu 2006 zpivala 3 krat Leonoru (predstaveni s Ben Hepnerem bylo prenaseno i rozhlasem) a o rok pozdeji v r.2007 zpivala sest predstaveni Turandot.

K videnskemu Macbethovi: byla jsem na poslednim predstaveni v prosinci a nic jsem o
odmitave reakci publika a tisku predem nevedela, takze jsem se jen tesila na svuj oblibeny kus. Moje podezreni a obavy , co se bude dit dal, se dostavilo hned v prvni scene, kdyz jsem Banqua a Macbetha uvidela v uniformach vysadkaru. To horsi nas jeste jen cekalo, takze reakcim publika a tisku rozumim a mluvi mne z duse!
Vykony solistu bylo to nejlepsi, co v opere bylo i kdyz diky rezii, se nekdy jejich vykony minuly ucinku.
Plati to o Erice Sunnegardh, pro Lady Macbeth byla
na muj vkus velmi krehka, malo vasniva a demonicka. Snad proto byly v minulosti v teto roli tak znamenite soprany a mezza tmave pleti jako Shirley Verrett, Martina Arroyo a Grace Bumbrey a v nedavne dobe Maria Guleghina, ktera je pro mne ze vsech Ladies, co mohu porovnat ta prava Lady Macbeth. (Zlo dnesni doby je mnohem sofistikovanejsi a ne tak primocare, jak ho asi vykreslil Shakeapeare a Verdi, a to asi sledovala i Vera Nemirova.) Tolik akci (a nekdy docela nesmyslnych) jen snizovalo pusobivost genialni hudby napsane pro Lady Macbeth. To by se dalo rict i o Macbethovi samotnem, v mych predstavach je Macbeth mnohem zemitejsi, tmavsi hlas. Porovnavam s Zeljko Lucicem a s poslechem Pierra Capucilliho na me nahravce s Shirley Verrett. Tim samozrejme neznizuji profesionalni vykon videnskych predstavitelu teto tragicke dvojice, dokonce pro danou rezijni koncepci byli asi lepsi, jak mnou preferovani Lucic a Guleghina.
Predstavitele Banqua a Macduffu byla sazka na jistotu, jak napsal recenzent, oba naplnili vsechna ocekavani i pres nemoznou rezii.
I kdyz mam Pittase moc rada (v Met v teto roli primo oslnil), predsa po vyslechnuti Dominga v teto roli se mne zda, ze by Macduff mohl byt i vice dramaticky,ale to jiz mluvim o predsatveni snu! Myslim, ze i Kocan je plne kompatibilni s inscenaci Met, (tu jistotu jsem nemela u Ericy Sunnegardt).
Co reziserka totalne nezvladla byly nektere sceny sboru a baletu,nekolik prikladu: odporny karikujici tanecek Duncanovi suity pri prichodu do Macbethova sidla, priserna ranni rozcvicka carodejnic v baletni hudbe (z francouzske verze) pred poslednim dejstvim. Pokud pani reziserka nevedela co s ni, tak ji mela radeji skrtnout, tak jak se to obvykle dela.
Problem videnskeho Macbetha nebyl v tom, ze byl moderni (i predstaveni v Met bylo situovano do povalecneho Skotska XX.stoleti,
napr. Macduff prijel v jeepu jak mlady Che Guevara) ale ze byl aktualizovano nesmyslne, povrchne a ze to poskozovalo dramaticnost deje a genialnost Verdiho hudby.

Tak jak Videnane i ja jsem si k Vanocum doprala dve lahudky opernich rivalu, totiz vedle Macbetha i Tristana a Isoldu a i kdyz jsem spise verdian nez wagnerovec z techto dvou rozhodne mnohemm silneji zapusobil Tristan.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
rastuch dne 4.1.2010 v 18:42

hm….aj ja som mal zmiesany pocit.nie vsetko bolo zle,myslim reziu,ale bolo to nesurode a kazdy slubny moment reziserka rychlo pretromfovala nezmyslom,kt.ma vzdy prebudil pri uzivani si krasnej hudby a spevu.skoda.ten zaver,to mi fakt pripadalo,ako ked usain bolt bezal svetovy rekord na 100m.ani som sa nenazdal a bol koniec.hudobne to vynechanie zboru vyznelo otrasne.nespominali ste tu este jednu vyraznu,aj ked v tomto pripade nie som si isty,ci je to spravne slovo,udalost na scene…total nahy duncan,tak to si mohla reziserka fakt odpustit.nie som ziadny puritan,ale bol som,bohuzial,"proklate"blizko a teda poviem vam…este teraz ma trasie :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 4.1.2010 v 20:55

Leonora3:
pre rastucha:
Ani ja netvrdim, ze vsetko bolo zle, ale na scenu, ktora podla neoficialneho ratingu (alebo oficialneho?) aspiruje na jednu zo 4 najprestiznesich scen sveta bolo tych nezmyslov nejak vela. Myslim, ze co je mozne a akceptovatelne na nemeckych scenach, nie je mozne vo Viedni. Nemeckym divakom sa to podla vsetkeho paci, oslovuje ich to a jak ma poucili na tomto mieste, zvysuje to navstevnost, najma mladsej generacie. Pokial viem, tieto pokusy nikdy nedopadli dobre vo Viedni, napr. francuzska verzia Dona Carlosa, ktoru reziroval Peter Konwitschny bola priserna, tazko pochopitelna a i ked bola velmi nakladna, hrala sa len kratko.( Vo Viedni som pocula, ze sa chysta nova francuzska verzia Carlosa a to Tosca a Barbier sa hraju vyse pol storocia!)
Mate pravdu, kral Duncan v Adamovom ruchu, k comu to bolo? Pani reziserka nam skutocne nemusela dokazovat, ze aj Jeho kralovska vysost je len obycajny muz. Urobila to len preto, aby nas "poskadlila" a nadvihla z kresla. Nesedela som tak blizko ako vy, ale na prvom balkone a podarilo sa jej to aj tak!
Tym nechcem povedat, ze neznesiem nahotu na scene, ale nie samoucelnu! Ked Karita Matilla po tanci 7 zavojov v Salome (Met) odhodila posledny zavoj taktiez ju divaci uvideli na sekundu tak, jak ju Pan Boh stvoril, ale bol to hudobne i dramaticky vrcholny okamzik, ktory k tomuto bodu gradoval a mal svoje opodstatnenie. Mimochodom je to zdokumentovane i s fotografiou v memoarocch Josepha Volpeho The Toughest Show on the Eart (len v HDLive prenose tuto scenu upravili).
Takze nie ste sam, kto sa u tej sceny zastavil, nakoniec som o tom pisala i v prispevku k clanku zo dna 26.12. Laura Aikin: Nejsme povinni…
leonora3

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Vlasta dne 5.1.2010 v 21:16

Pavle, díky.
Pozoruhodný Macbeth,ale i pozoruhodné počtení.Nalákal jsi asi nejen mne na některé květnové představení do Vídně.Ale je tu problém.V květnu je toho ve Vídni tolik k vidění, že nejlépe se tam přestěhovat.Vlastně celý půlrok je nabitý krásnými kusy i senzačním obsazením.,těžko si vybrat.Bude to náročné!

Pro paní Leonoru3:
Velmi ráda čtu Vaše příspěvky,žasnu nad Vašimi posluchačskými zkušenostmi a rozhledem. Poslední příspěvek mne obzvlášť potěšil,samozřejmě obsahem, ale hlavně tou slovenštinou.Určitě je to Vaše mateřština,hned je to poznat.Moc milé,v klidu tak pište .Zdravím.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 1.5.2010 v 07:55

macbetha som este nevidel a vdaka za pozitivnejsiu kritiku, lebo som sa skoro nechal ovplyvnit popremierovymi reakciami
anonymnemu preddiskuterovi: francuzky don carlos vo viedni bol pre mna jednym z najkrajsich predstaveni, ake som videl. rezia jednoducho genialna. verdi pretlmocil a trochu "vylepsil" schillera, konwichni pretlmocil a "vylepsil" verdiho. jednoduche obrazy tej inscenacie mam dodnes v pameti. od macbetha to vobec neocakavam, ale teraz si ho aspon pojdem pozriet

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 1.5.2010 v 13:49

ano skutečně francouzská verze byla nádherně udělaná a byl to opravdu velmi úctyhodný dramaturgický počin.
Samozřejmě, že se to všem nemuselo líbit, ale byla to skvěle odvedená práce, jak píše pisatel přede mnou. A stejně tak skvělý, současný a mrazivý je Macbeth! Určitě zajeďte, pokud ještě zůstane na repertoáru.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 1.5.2010 v 15:40

Leonora3:
dvom anonymom z 1. maja: myslim, ze Verdi skutocne nepotrebuje ziadne vylepsenie a uz vobec nie Verou Nemirovou. Potom, co som viedenskeho Macbetha videla a napisala som par riadkov, som si v mesacniku Opera News (marec 2010) precitala kritiku od Larry L.Lasha a docela mi hovoril z duse. Nebudem unavovat, ale aspon jedna veta, str. 55 "Nemirova essentially played the opera for comedy" a to sa u takych diel, ako
Macbeth nerobi! Kazdy asi citime inak, ale hranica, kde este ano a kde uz nie, a pohar pretiekol, je velmi citliva a asi ju mame kazdy niekde inde. Ale tak slavny a nakladny operny dom, ako je Staatsoper musi mysliet i na to, ze kazde predane sedadlo je zo statnej kasy dotovane (podla Hollandera 1200 schillingov – informacia z knihy A Tale of Four Houses, str.694 )a tak, ked sa inscenacia hraje kratko, je investicia este vacsia a peniaze chybaju inde!
Neviem, ci si i Vy, vazeny anonym, neprotirecite, ked v zavere pisete, jak bajacne odvedena praca to bola a jak sucasny a mrazivy Macbeth to bol, a "Urcite zajedu, pokud jeste zustane na repertoaru."
Ked to bolo tak vyborne, coho sa bat, preco by to mali stiahnut? Ja osobne v sucasnom Macbethovi bez rezijnych uprav (neviem, ci je to mozne) tento potencial necitim. Vo Viedni sa dobre opery drzia desiatky rokov (Tosca, Barbier). Pred par dnami som videla "musikalische neueinstudierung" Rigoletta Marcom Armiliatom. Rezijne a inscenacne to bol skutocne muzealny kusok, zatial som sa nedivala do ziadnych archivov, ale podla niektorych scen (napr. scena v atriu-dvorku Rigolettovho domu v Mantove, kde sa odohrava unos Gildy)by tipovala, ze je to inscenacia este starsieho data ako Tosca, teda starsia nez 1957! Tak nakasirovane kulisy som nevidela snad desiatky rokov, tusim to bola i pre mna silna kava!

Snad novy intendant Staatsoper toto zoberie do uvahy, nie je lepsie robit veci tak, aby boli nove, moderne a predsa akceprovatelne publikom, ktore je ochotne davat za listky nie male peniaze? I vo Viedni takychto prikladov je dost,napr.inscenacia, ktora nasledovala den po Rigolettovi a to La Sonnambula.

P.S. pre Rastucha: podla toho, co ste pisal, ste asi videl Duncana v Adamovom ruchu, ktoreho popisuje recenzent z Opera News "chubby Duncan taking a bubble bath". Na poslednom predstaveni sme my videli krala Duncana tiez naheho, ale stihleho. Takze zmeny sa zacali diat uz po burlivych odmietnutiach publika v prvej serii predstaveni.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
rastislav dne 6.5.2010 v 20:43

Tych,kt.Macbetha nevideli a chystali sa teraz v maji si ho pozriet asi sklamem.Zrusili celu seriu.Otazka je,ci sa este ta inscenacia objavi vo Viedni,za"vlady"noveho intendanta.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 6.5.2010 v 21:23

Leonora3:
To sa dalo cakat! Nijak ma to neprekvapuje a nahradeny Traviatou! Kto ovladate nemcinu lepsie ako ti (bohuzial medzi nich patrim), co ju trestuhodne zo studentskych dob nechali zapadnut prachom (a prevalcovat anglictinou )a dozviete sa nieco v aktualnom osterreichische presse, informajte nas o dovodoch tychto zmien.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 6.5.2010 v 21:30

Internetová stránka STOP hovoří o onemocnění zpěvačky, která zaskakovala za onemocnělou Lady Macbeth….

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
rastislav dne 6.5.2010 v 21:49

Nijaky clanok som zatial nenasiel,ale pocul som tiez o tom ze to je koli sopranistke…ale je to divne.Hrat sa mal az do konca maja,to by sa snad aspon jedna uzdravila al. nasla ina.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 6.5.2010 v 21:57

STOP = WSO (staatsoper.at) – nedávno jsem našel, že ji tak přezdívají, docela vtipné. To je oficiální informace….

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
pepke dne 16.5.2010 v 13:10

Túto inscenáciu som videl ešte v decembri a bolo to úprimne vskutku TO NAJHORŠIE, čo som za pár rokov intenzívneho záujmu o operu videl – a paradoxne práve vo Viedni. Nečudujem sa ľudom, ktorí cez prestávku odišli, snáď jediné prečo sa oplatilo zostať boli speváci. Ale čo sa týka réžie, plne súhlasím s rakúskymi recenziami, podľa mňa to bola urážka naozaj výbornej opery. Mal som z toho pocit, akoby režisérka chcela urobiť všetko naschvál naopak. Nie som proti moderným inscenáciám, ale musia mať zmysel – a to táto rozhodne nemala…alebo som ho neodkryl? Tak potom musel byť asi hodne hlboko… Toľko hlúpostí, gýčov, nezmyslov v jednom predstavení som ešte nevidel. A pritom v Staatsoper sú aj dobré moderné inscenácie – Tristan, Lady Macbeth od Šostakoviča, La sonnambula…
A povedať, že Calvo urobil dobrú prácu – dobrá práca by to bola možno v SND, ale na Staatsoper to bolo podpriemerné. Totálne nudné tempá, orchester akoby stále hral moderato a mezzoforte. Bolo cítiť, že orchester síce je zohratý atď., ale chýbal im práve ten dirigent, ktorý by tomu dal nejakú ideu, nápad! Nečudoval by som sa, keby tie májové reprízy zrušili kvôli malému záujmu – predsa je podozrivé, aby ochorela aj "náhradná" Lady. Už v decembri tam nebol nejaký nátresk…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 17.5.2010 v 20:06

Leonora3:
@pepke: suhlasim s vami v hodnoteni Macbetha. Myslim, ze pokial je pravda, ze im ochorela druha Lady Macbeth, tak uz nikoho na tuto rolu nezohnali a nedivim sa. Od zaciatku som tu inscenaciu povazovala za totalne nekompatibilnu. Videla som v tej roli Guleghinu v Met, ona a Zelko Lucic v sprche pri duete – len to nie! Myslim, ze Keenliside si na buduce vo Viedni taktiez da vacsi pozor!

Tri inscenacie, ktore ste vymenoval – Tristan, Sostakovicova Lady Macbeth a La sonnambula boli z modernych veci to najlepsie, co som videla v poslednej sezone vo Viedni. La sonnambula bola vytvarne a rezijne ovela lepsia ako v Met. Hlavnym predstavitelom, totiz DJ Florezovi a hlavne Natalie Dessay (snad aj v porovnani s obrovskym priestorom Met) viedenska rezia slusala ovela viac.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.