Práce a živá přítomnost České filharmonie

Texty Ivana Medka (86)

Ivan MedekPo malém televizním intermezzu (ve scénářových návrzích „Máme čas na kulturu?“) se vracíme ke spojení Ivan Medek a Česká filharmonie. Kromě série pořadů pro Divadlo hudby v roce 1966 k sedmdesátému výročí orchestru připravoval Ivan Medek také filharmonickou výstavu. Základní linie historie orchestru – včetně hudebního podhoubí, z něhož jeho myšlenka i úroveň vzešly – se snažil stále konfrontovat se současností, především s nahrávkami. Česká filharmonie je v té době hlavním vývozním artiklem nejen Supraphonu, ale jak píše Medek „snad i naší kultury vůbec“.

Nástin libreta této výstavy je čerstvým objevem nalezeným v archivu rodiny Medkovy. Poděkování za něj patří Medkově dceři Viktorii Medkové.
***

Návrh na uspořádání výstavy 70 let České filharmonie ve Výstavní síni Divadla hudby v Praze

1. část
Tradice české hudebnosti. Naši hudební emigranti, zámecké kapely 17. a 18. století, hudební spolky před Smetanou, práce Umělecké Besedy – bez toho by nebylo dnešní úrovně ani České filharmonie.
Dokumentováno obrazy, fotografiemi, archivními dokumenty Národního muzea, Smetanova muzea atd., a gramofonovými snímky edic Staré české hudby; velmi stručně.

2. část
První pražské symfonické koncerty orchestru Národního divadla – zejména práce Bedřicha Smetany. V roce 1894 se orchestr Národního divadla rozhoduje ustavit se jako spolek Česká filharmonie pro veřejné symfonické koncerty a k zahajovacímu koncertu 4. ledna 1896 zve jako dirigenta Antonína Dvořáka.
Fotografie, desky. Programy a plakáty nejsou k této části k dispozici.

3. část
První léta České filharmonie až do roku 1901, kdy se orchestr po roztržce s vedením Národního divadla osamostatnil a svým prvním hlavním dirigentem jmenoval L. V. Čelanského. Práce Čelanského, Nedbala a dalších. Existenční boje České filharmonie, kdy orchestr musí hrát v zahradních restauracích, v létě v lázních atd. až do světové války. Dr. Vilém Zemánek, hlavní dirigent ČF po odchodu L. V. Čelanského, zavádí první abonentní cykly a zve zahraniční hosty.
Dokumentace: programy atd., kritiky, foto z archivu ČF a soukromých archivů.

4. část
Léta před ukončením první světové války. Hledání nového muže za Dr. Viléma Zemánka, který byl původem Němec, a veřejnost i orchestr s ním nebyli spokojeni. První koncert Václava Talicha v listopadu 1917. Z toho roste rozhodnutí Josefa Suka svěřit V. Talichovi premiéru svého nového díla, symfonické básně Zrání. Premiéra 30. října 1918. Je to první filharmonický koncert v novém státě. Talich je pak na jaře jmenován druhým dirigentem (prvním je určen opět Čelanský) a na podzim šéfem orchestru.

5. část
Léta Talichova budování ČF na úroveň světového orchestru. První zahraniční zájezdy, první Mezinárodní festival soudobé hudby v Praze v roce 1924, první nahrávky gramofonových desek pro HMV atd. Hledání existenční základny. Poměry jsou lepší. Talichovy výzvy k veřejnosti, ale zůstává nutnost zahradních koncertů na Žofíně atd. Růst počtu posluchačů, velké a programové soustředěné abonentní cykly.

6. část
Zahraniční hosté u ČF v době mezi dvěma válkami. Bruno Walter zde oslavuje své 60. narozeniny, jezdí sem řada světových umělců, koncertní život v Praze na úrovni světové metropole, včetně zájezdů zahraničních orchestrů.

7. část
Léta válečná. Talichův odchod. Novým šéfem ČF jmenován Rafael Kubelík. Ztráty ČF za války – Zdeněk Němec, Josef Děda, Egon Ledeč a další.

8. část
Po válce. První koncerty. Postátnění orchestru v říjnu 1945. Tím je vyřešena dlouholetá otázka existenčního zajištění. První poválečné festivaly. ČF zakládá – s navázáním na předválečné tradice Pražských hudebních májů – mezinárodní festival Pražské jaro v roce 1946.

9. část
Léta růstu a světové slávy. Po odchodu Rafaela Kubelíka. ČF jako velká hudební instituce. Přičlenění Českého pěveckého sboru, komorních souborů, sólistů. Nahrávání na gramofonové desky Supraphon, zahraniční zájezdy. Účast na mezinárodních festivalech, světový ohlas. Vyznamenané nahrávky – ČF je hlavním orchestrem a vývozním artiklem Supraphonu a snad i naší kultury vůbec.

10. část
Česká filharmonie je ve svém jubilejním roce světovou hudební kritikou při zájezdech do USA, Kanady, Anglie, NSR, Švýcarska atd., označena za jeden z nejlepších světových orchestrů současné doby. Plány a výhledy do budoucnosti.

Materiály ve fotoarchivu ČF, Hudebním archivu ČF, Archivu ZV ROH ČF, Národním muzeu, Smetanově muzeu, Dvořákově muzeu atd.
Plakáty, desky, fotografie, prameny atd.

Historie jen v heslech. Historický vývoj je stále sledován druhou linií – linií současnosti, představovanou hlavně deskami.
Snad by bylo možno nechat stále znít některé nahrávky ČF.

Ivan Medek

Rudolfinum (foto archiv)
Rudolfinum (foto archiv)

(pokračování)
Úvodní foto: archiv rodiny Medkovy

Související články


Napsat komentář