Pravé požehnání. Ohlédnutí za festivalem Janáček Brno

  1. 1
  2. 2
Festival Janáček Brno 2016 probíhal v několika okruzích věnovaných operám, sborovým koncertům, symfonickým koncertům, recitálům, komorním koncertům, jazzu. Jeho součástí byly i opery a workshop pro děti a také doprovodné akce. Operní inscenace, které vedení festivalu Janáček Brno zařadilo do svého programu, vzbudily velký zájem obecenstva i recenzentů. Ocenila jsem pestrost výběru inscenací a zejména tvůrčí vklad operního souboru Národního divadla Brno, který díky své participaci na průběhu festivalu mnoho získal. Především sám přispěl do programu dvěma premiérami, z nichž každá snese ta nejvyšší hodnotitelská měřítka.
Robert Carsen při zkoušce Janáčkovy Káti Kabanové (zdroj FB festival Janáček Brno)
Robert Carsen při zkoušce Janáčkovy Káti Kabanové (zdroj FB festival Janáček Brno)

Festival zahájila inscenace Janáčkovy Káti Kabanové, která přivedla do Brna jednoho z nejzajímavějších operních režisérů, Kanaďana Roberta Carsena a jeho slavnou inscenaci, jež měla před lety svou první premiéru ve Vlaamse Operan, kde ji dirigoval Jiří Bělohlávek a hlavní roli ztělesnila Karita Mattila. Inscenace prošla také madridským Teatro Real, Teatro ala Scalla a jistě postupně dozrávala. Brněnský operní soubor měl to štěstí, že mohl spolupracovat na inscenaci, která přesvědčila svou stylovou čistotou, přesným režijním vedením a snahou o nejvyšší profesionalitu. Po hostování norimberské opery s Janáčkovou Věcí Makropulos, režírovanou Carsenem před dvěma lety na minulém Festivalu Janáček, se podařilo získat režiséra pro nastudování jeho inscenace přímo s brněnským souborem. Soustředěné úsilí, které vede k takto mimořádně kvalitnímu výsledku, je pro brněnský soubor velkým přínosem. Do Brna se vrací chuť umělecky pracovat.

Carsenova ťa Kabanová patří k těm inscenacím, u nichž máte pocit, že Janáčkovo dílo našlo jednu ze svých kongeniálních divadelních podob. Robert Carsen je neobyčejně citlivý, muzikální a chytrý režisér, který se dokáže na operní dílo dívat z určitého nadhledu jako na umělecký celek, jehož celistvost může ještě dále potencovat svým inscenačním výkladem. Právě Janáčkova Káťa, která je mimořádně stylově jednotná, vybízí už svou základní hudebně dramatickou podobou k rafinovaně prosté interpretaci. Podstatnou roli tu má scénografie, v níž se její komorní příběh může odehrát. Scénografické řešení Carsenova týmu (výtvarník Patrick Kinmonth) spočívá ve volbě vodní hladiny, která pokrývá celé jeviště, může zůstat nenarušena jedinou vlnkou, ale právě tak se dá rozhýbat pohyby aktérů. Vodní hladina a její proměny jsou zároveň materiálem pro světelná kouzla vytvářená  jevištními reflektory, které doplňuje časově synchronizovaná projekce na bocích i v pozadí scény (světelný design Peter van Praet). Ani Carsenova Káťa se ovšem neobejde bez proměn prostředí a je až dojemné, do jaké míry měl už samotný Leoš Janáček cit pro divadelní podobu této své opery, nakolik interprety stále nabádal, aby její hudebně dramatický průběh nepřerušily jevištní přestavby. Proto ostatně nakonec připsal ke své Kátě mezihry. Robert Carsen pochopil Janáčkovo úsilí víc než přesně, spolu se scénografem zvolili jevištní prostor, který je nejen jednotný, ale zároveň patřičně proměnlivý. Systém dřevěných obdélníků, které lze postupně sestavit do různých hracích ploch, je geniálním řešením. Jenomže kdo bude tím kulisákem, který nenaruší přestavbou celistvost výpovědi? Už při předehře vidíme bíle oděné dívky, které leží na hladině a čeří ji v souvislosti s hudbou jemně i divoce, aby výsledkem jejich choreograficky dokonalé akce byla ta pro Káťu charakteristická křižovatka cest, na nichž se všichni zúčastnění potkávají.

Takto „jednoduchý“ průzračný inscenační koncept vyžaduje dokonale propracované pohybově herecké aranžmá, úzké sepětí herců s postavami, jejich přesnou koordinaci s hudební podobou inscenace. Brno má výbornou Káťu Pavly Vykopalové, Varvaru Lenky Čermákové, Kudrjáše Petra Levíčka, Kabanichu Evy Urbanové, Dikoje Jiřího Sulženka, Borise Magnuse Vigiliuse, Tichona Gianluky Zampieriho, Kuligina, Glašu i Feklušu. Orchestr řízený Ondrejem Olosem zněl Janáčkovou hudbou jaksi přirozeně, s pregnantně připravenými stavebnými vrcholy, s vysoce kontrastní dynamickou stavbou, s patřičně barvitou instrumentální realizací, zněl dramaticky i milostně, jen vzácně překrýval sólisty – bohužel v jeho zvuku poněkud zapadly poslední repliky opery. Jak víme, Janáček si libreto upravil sám podle Ostrovského hry Bouře. A že byl dramatikem od pánaboha! S brněnským souborem byl režisér Robert Carsen jistě po právu spokojen, protože ze sebe všichni vydali to nejlepší, čeho byli schopni. Letošní festival Janáček Brno měl famózní začátek.

Další velký zážitek přinesla do Brna koprodukce Janáčkovy opery se švédskou Operou Göteborg, kde měla v dubnu minulého roku premiéru dvojice oper – Bartókův sugestivní Modrovousův hrad a Schönbergovo Očekávání v režii Davida Radoka. Výjimečnost večera spočívala už v tom, že s režisérem přijeli do Brna na určená čtyři představení také tři vynikající sólisté, s nimiž pracoval už na premiéře ve Švédsku v dubnu minulého roku: Anders Lorentzson (Modrovous), Katarina Giotas (Judith) a Katarina Karnéus (Žena z Schönbergova Očekávání).

David Radok ve spolupráci se scénografem Martinem Chocholouškem vymysleli scénografii, která žije spolu s hlavními postavami. Systém temných pohyblivých panelů, které postupně odkrývají nová a nová zákoutí tajuplného Modrovousova hradu, dýchá spolu s interprety a s jejich minuciézními pohybově hereckými akcemi. Tři ideální interpreti, kteří pracují s dokonale profesionální koncentrací, promyšlená scénografie včetně sugestivního svícení potřebovala doplnění o stejně niternou orchestrální složku inscenace. Šéfdirigent brněnské opery Marko Ivanović těmto operám a zejména Bartókovu Modrovousovu hradu doslova propadl a spolu se svým dokonale fungujícím orchestrem dotvořil inscenace do tvaru, který diváky téměř hypnotizoval.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Káťa Kabanová (Janáček Brno 2016)

[Total: 72    Average: 4.5/5]

Vaše hodnocení - Bartók: Modrovousův hrad / Schoenberg: Očekávání (ND Brno 2016)

[Total: 42    Average: 4.2/5]

Vaše hodnocení - Janáček: Z mrtvého domu (Janáček Brno 2016)

[Total: 34    Average: 3.5/5]

Vaše hodnocení - Reich: The Cave (Janáček Brno 2016)

[Total: 8    Average: 3.9/5]

Vaše hodnocení - Janáček: Její pastorkyňa (ND Brno 2016)

[Total: 64    Average: 3.6/5]

Související články


Napsat komentář