Průvodce letními operními festivaly: Drottningholm

12.8.2010 00:00 Aleš Bráza

U nás tenhle festival není ještě příliš známý, přestože patří ke světové špičce operních festivalů. Asi dvacet minut jízdy z centra Stockholmu leží v malebné krajině na ostrově jezera Lovön barokní zámek Drottningholm, který je od roku 1981 soukromou rezidencí švédské královské rodiny. Přestože se dnes jedná již o předměstí Stockholmu, je krajina v okolí neuvěřitelně krásná. A v barokním divadle drottningholmského zámku se každoročně koná jeden z nejprestižnějších světových operních festivalů – Drottnigholm Schlottstheater Festival.

Zámecké divadlo bylo založeno královnou Lovisou Ulrikou a dokončeno bylo v roce 1776. Je to jedno ze tří podobných divadel, které se ve Švédsku v té době objevily (podobná vznikla na zámcích v Ulriksdal – 1753 a Gripsholm – 1782). Divadlo je stále schopno provozu v původním vybavení. Při představeních se tu dodnes používá původní mašinerie mechanika Donati Stopaniho, takže můžete stále vidět třeba jak barokní oblak, pocházející z 18. století, na lanech nese hrdinku opery k bohům…

Divadlo bylo otevřeno v listopadu 1776 operou Psyché na hudbu Lullyho a Uttiniho. Samotný sál divadla má na první pohled mnoho společného se sálem zámeckého divadla v Českém Krumlově, exteriér celého drottningholmského zámku je ale úplně jiný. Je to dvoupatrová poměrně široká budova, která má na straně parku velké obdélníkové foyer. Zvenčí je rozpoznatelné pěti výraznými okny na fasádě, tympanonem a římsou. Uvnitř je dodnes původní dřevěná podlaha a křišťálové lustry. Hlavní vchod do divadla je na pravé straně nádvoří. Poměr velikosti hlediště a jeviště je tu – narozdíl od Českého Krumlova – 1:1. Hlediště má kapacitu asi 350 míst. Po stranách jsou v prvním patře dvojice malých balkónů. Švédská královská rodina, která se dodnes každoročně účastní slavnostních festivalových představení, tyhle balkóny nepoužívá. Podle tradice sedávají členové dvora na zlacených křeslech postavených před první řadu v přízemí. Hlediště je přesně podle barokního zvyku rozděleno na přední (zde je umístěn orchestr a není sníženo) a zadní (zde se hraje). Zadní jeviště se zužuje a mírně stoupá, což je původní rys barokních divadel, který vznikl proto, aby za orchestrem bylo možné dobře sledovat jevištní akci. Zajímavostí je, že celková plocha jeviště je velká, široké je skoro 23 metrů a hluboké 20 metrů. To znamená, že se jedná o jedno z největších švédských divadelních jevišť. Jeviště má přejkrásnou světle zelenou oponu se zlatou bordurou a ratolestmi z roku 1776. Vnitřní pole opony představuje hvězdnou oblohu na níž se třpytí mnoho švédských královských korunek ve zlatém provedení. Uprostřed sedí na oblaku Minerva s praporcem a v ruce drží monogram zakladatelky divadla Lovisy Ulriky. Prostory v chodbách kolem hlediště v prvním patře jsou divadelním muzeem.

Hlavní část festivalového repertoáru tvoří samosebou barokní a rokokové opery. Orchestr i herci jsou ve většině případů dobově oděni. Ročně se zde pořádá na sto operních představení, z toho na letní festival jich připadá zhruba třicet. Jejich největší soustředění je přes krátké švédské léto, tedy od koncce května do poloviny srpna. Zajímavostí je, že se dochovalo přes třicet původních barokních kompletů pohyblivých dekorací, ve kterých se střídavě představení inscenují. Hraje se zde také balet a komorní hudba. Letos byly na programu Mozartovy opery La finta gardiniera a Don Giovanni.

Švédsko je nesmírně krásná země s neponičenou přírodou a s bohatým kulturním bohatstvím. Kdo se tam vypraví, rozhodně neprohloupí. A neprohloupí ani když při své cestě zavítá na Drottningholm. Samozřejmě se nesmíte vyhnout ani dalšímu skvostu mezi letními operními festivaly – Dalhalle, o které si povíme zase příště.