Průvodce letními operními festivaly: Salcburk
Díky silné operní tradici, díky Karajanovi a v neposlední řadě i díky své poloze je Salcburk v současném operním světě pojmem, který zná snad každý. Slavnostní hry (opera, činohra i koncerty) se v Salcburku pořádají na více než deseti místech. Nejvýznamnější jsou samosebou obě divadla, vybudovaná právě pro Slavnostní hry. Jinak se ale hraje také v Felsenreitschule, v Zemském divadle, v Residentzhof, v Carabiniersaal, v aule Mozartea, v chrámu sv. Petra, na Dómském nádvoří…
Mozartovo dílo bylo historicky hlavním inspiračním zdrojem a stálo při zrodu slavností. První operní festival na oslavu génia Wolfganga Amadea Mozarta se v tomhle úžasném městě konal v roce 1842 z podnětu sazeče Julia Schillinga. Richard Wagner tehdy pomýšlel na to, že vybuduje v Salcburku reprezentativní operní divadlo, v němž by se kromě festivalových her uváděla přední díla německé opery, včetně jeho kompozic. Nakonec ale z úmyslu sešlo. Na prvním festivalu byli přítomni Mozartovi synové Karel a Wolfgang. Podruhé se salcburský festival konal v září roku 1856 jako připomínka stého výročí Mozartova narození. Tehdy už jediný přímý žijící Mozartův potomek, syn Karel, navštívil i tento festival. O čtvrtnáct let později byla založena společnost Internationale Mozart-Stiftung, která se starala o systematické provozování Mozartových děl. Z jejího podnětu vlastně vzešla v červenci 1877 pořádaná, tzv. První salcburská slavnost (Erstes Salzburger Musikfest) a v červenci 1879 i druhá. V roce 1880 společnost zanikla a její úkoly převzala nově ustavená společnost Internationale Stiftung Mozarteum. Pod její záštitou se pak pořádala třetí salcburská slavnost na oslavu stého výročí premiéry Dona Giovanniho v roce 1887. Tehdy při otevírací řeči Hans Richter řekl, že doufá, že tohle krásné město bude pořádat na Mozartovu počest stálé hudební slavnosti.
Mozarteum se rozhodlo “…pro vybudování Slavnostního divadla pro periodická vzorová představení klasických oper…” a roku 1898 vznikl plán postavit na úpatí Mönschenbergu novou festivalovou budovu. Slavná projekční kancelář Fellner a Helmer připravila plány. Pro finanční potíže však realizace padla. Další salcburské mozartovské slavnosti – čtvrtá až osmá (1891, 1901, 1904, 1906, 1910) sice se stoupajícím věhlasem myšlenku stavby divadla posilovaly, ale nedošlo k ní. Teprve v období první světové války vzniklo sdružení pro stavbu salcburského slavnostního divadla (Salzburger Festspielhausgemeinde).
Není bez zajímavosti, že mezi jeho zakládající členy patřili Hugo van Hoffmanstahl, Max Reinhardt, Alfred Roller, Franz Schalk a Richard Strauss. Rok po založení spolku byl položen základní kámen nového divadla v parku Hellbrun. Inflace však byla tak vysoká, že vlastní zahájení stavby za rozumných finančních podmínek nedovolovala. Salcburský architekt Wunibald Deininger navrhl postavit na úpatí Mnichovy hory provizorní budovu. V roce 1925 Eduard Hütter adaptoval někdejší zimní jezdeckou školu v Hofstallgasse na stánek Slavnostních salcburských her. Dal jí podobu středověkého jeviště pro mystéria s vysokým gotickým obloukem jako stálou dekorací. V roce 1926 došlo k přestavbě tohoto divadla, byl k němu připojen foyer s freskami Antona Faistauera. V roce 1933 byla upravena tzv. jezdecká škola ve skalách – Felsenreitschule – na další divadlo Slavnostních her, které bylo zasvěceno do života uvedením prvního dílu Goethova Fausta. Na silné naléhání Artura Toscaniniho došlo mezi roky 1937 až 38 k další přestavbě Felsenreitschule. Dnešní konečnou podobu dostala v letech 1938-9. Slavnostní hry v té době sloužily jako protipól tehdy už hitlerovsky zpolitizovaných Bayreuthských slavností a poutaly na sebe pozornost antifašisticky smýšlejících umělců z celého světa.
Dvě dosavadní divadla přestala brzy stačit. V roce 1950 se proto začalo uvažovat o stavbě nové operní budovy. Slavnostní salcburské hry se tedy dnes konají hlavně na třech místech: ve Felsenreitschule a ve starém a novém Festspielhausu (resp. Haus für Mozart a Grosses Festspielhaus). Nejstarší částí bloku za sebou řazených festivalových staveb je již zmíněná Felsenreitschule, která vznikla v 17. století, kdy se na tomhle místě lámal stavební kámen pro stavbu salcburského dómu. Arcibiskup J. E. Thun prostor upravil pro jízdu na koních a zápasy zvířat. Ze dvou stran jsou vybudovány třípatrové galerie. Prostor jeviště pod širým nebem lze při špatném počasí zastřešit.
Budova starého festivalového divadla přiléhá z jedné strany k Felsenreitschule a ze severu je ohraničena nádvořím, ze západu náměstím Maxe Reinhardta, z východu radnicí a z jihu budovou nového Festspielhausu. Tak se stalo, že stará budova vlastně není samostatnou budovou. Tam, kde je vchod do divadla, naleznete krásný a prostorný foyer (300metrů čtverečních protoru), k němu zleva přiléhá divadelní sál. Ze staré budovy se dá projít do budovy nové. Hlediště starého festivalového divadla je čtvercové a má kapacitu cca 2 220 míst. Jeviště zakrývají dvě opony. Hlavní opona je temně rudá a při operách Mozarta je vytažená. Druhá opona je železná protipožární. Velké festivalové jeviště má šířku 30 metrů. Stěny hlediště velkého festivalového divadla jsou obloženy ořechovým dřevem, strop velkého sálu, který zabírá plochu 1000 metrů čtverečních je zpracován lasturovou technikou v modré barvě.
Letos oslavují Slavnostní hry své devadesáté výročí (počítá se jejich novodobá historie od roku 1920). Konají se od 25. července do 30. srpna 2010 a jsou samozřejmě velkým svátkem milovníků opery ale také záležitostí vrcholně společenskou. Vzhledem k tomu, že se jedná o nejspíš nejslavnější operní festival na světě, odpovídá tomuto faktu i vstupné, které se po přepočtu často pohybuje v řádu desetitisíců českých korun. Ten, kdo má rád trochu “společenského rozruchu” a pohled na smetánku a šlechtu, jak v kočárech nebo drahých limuzínach předjíždí před červený koberec, na město plné snobů, ten jistě rád zavítá do Salcburku v období festivalových dnů. Ostatní “umírněné” milovníky opery a vážné hudby (nebo i činohry) musí hřát to, že většině zdejších nastudování se dostane zpravidla brzkého vydání na DVD nebo CD.
Tady je jen ukázka z letošního programu (ucelený program s činohrou i koncertní částí naleznete na webu Salzburger Festspiele):
V každém případě je Salcburk krásné město, které nejen v době festivalového shonu stojí za to navštívit. Pro studenty zde na YSIC poskytují při nákupu zbylých vstupenek zajímavé slevy a těm, kteří chtějí za rozumnou cenu vidět něco z příštího ročníku, doporučuji počkat do poloviny ledna 2011, kdy bude zahájen předprodej na příští ročník a zkusit “utrhnout” levnější vstupenky. Hodně krásných zážitků ve festivalovém Salcburku!
www.salzburgerfestspiele.at
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]