Ptali jste se: Jiří Nekvasil

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus 


Dobrý den, hodně fandím vašemu týmu, myslím, že jste udělali kus pořádné práce. Jak ještě dlouho vydržíte? Srdečně vás zdravím. (DS)

Děkuji za uznání. Budu mluvit za sebe. Akorát pro mě osobně vyznívá slovo „vydržet“ trochu negativně, jako kdyby možnost systematicky zde v Národním divadle moravskoslezském pracovat a řídit jej bylo něco, co se musí vydržet. Jsem tady z vlastního rozhodnutí a to, že jsem byl po konkurzu, téměř před pěti lety, jmenován do funkce ředitele Národního divadla moravskoslezského, beru neustále jako velkou výzvu, možnost, svým způsobem dar a hlavně závazek a neustálou tvůrčí a manažerskou výzvu, a jako takovou se ji snažím co nejlépe naplnit – dělat moderní velké otevřené čtyřsouborové divadlo, které je otevřeným tvůrčím prostorem i živou kulturní institucí města. A týká se to nejen opery. Já za sebe vidím před sebou celou řadu zajímavých úkolů, které si dáváme pro další rozvoj divadla. Takže pokud se vnější podmínky (stručně řečeno hlavně peníze a spolupráce se zřizovatelem, která je zatím velmi dobrá) zásadně nezmění, mně nedojde energie, nápady a smysl mého počínání, nemám z mé strany důvod nevydržet. Ale známe to. A to, že dojde od příští sezony ke změně na postu šéfa opery, jsem na Opeře Plus již v rozhovoru reflektoval. Nicméně práce, kterou v opeře hudební ředitel dirigent Robert Jindra se svým týmem, s mou důvěrou, podporou a vzájemnou interakcí, první tři sezony tady v Ostravě udělal, byla skvělá a zaslouží velký obdiv, respekt a díky. Bohužel, souběh téměř shodných funkcí minulou sezonu, kdy si k ostravskému Národnímu divadlu moravskoslezskému přibral Robert pražské Národní divadlo, ukázal nedobrou volbou pro každou ze zúčastněných stran. Je to škoda. Ale loď pluje dál.

Jaký je váš vztah jako rodilého Ostraváka k tomuto městu? (Jarda, Ostrava)

Ostravu mám velmi rád i se všemi jejími rozpory. I tu ze vzpomínek z dětství a dospívání a i tu dnešní, tu mám ještě radši, protože ji žiji a pracuji v ní. Je to otevřený, inspirativní prostor, drsný, se zvláštní poezií, kterou ne všichni vnímají. Dobře se v něm pracuje – koncentrovaněji, přehledněji, soustředěněji, tak mi to připadá. Jsem moc rád a vděčen osudu, že jsem se mohl sem v roce 2010 vrátit a systematicky zde dělat divadlo – vést ho, určovat jeho směr a podobu a tvořit v něm, stát se spolutvůrcem zdejšího zajímavého, dynamického kulturního prostoru, a hlavně být zde s řadou mi blízkých a inspirativních lidí, které bych, nebýt mého návratu sem, nepoznal, a to by byla pro mě velká škoda. Shrnuto – k Ostravě mám vztah kladný, až vřelý! Jsem rád, že jsem odsud a že jsem teď tady!

Dobrý den vážený pane Nekvasile, velmi vám držím palce, myslím, že se úroveň ostravského divadla v posledních letech výrazně zvedla. Jediné, co mě ale dost mrzí, je to, že z vedení baletu musel odejít pan Vejsada. Měli jsme jeho balety opravdu velmi rádi a jsme si jisti, že ostravský balet vedl správným směrem. Proč musel být vystřídán? Přejeme vše dobré. (Kohoutovi)

S tím nápadem na změnu přišel sám Igor Vejsada, že se cítí po tolika letech šéfování (celkem sedmnácti) unaven a že sám vnímá potřebu, že by soubor pro svůj růst měl dostat další impulz z venku. A tak došlo k předání šéfovské štafety paní Lence Dřímalové, která měla za sebou šest úspěšných šéfovských let v Národním divadle Brno, a je navíc z Ostravy, kde s rodinou žije. Po odchodu Daniela Dvořáka z Národního divadla Brno byla vhodná doba ji do Ostravy nalákat. Prostě se to tak sešlo, věřím, jak mělo. Igor v souboru zůstal, spolupracuje jako baletní mistr a choreograf, občas se stále objeví na jevišti i jako tanečník. Byla to změna evoluční, připravená, ve vzájemné shodě a svým způsobem logická. Nyní baletní soubor, který pod Igorovým dlouholetým vedením udělal kus dobré práce, pokračuje dále s novými podněty, dobrým směrem, dál ke svému rozvoji a uměleckému růstu. Podle mě jsou toho tři úspěšné premiéry baletu v minulé sezoně – Balady, Návraty domů, La Sylphide –  tím nejlepším důkazem.

Jak jste spokojený s kvalitou ostravského divadla, na co jste nejvíc pyšný a co vás naopak štve? (Dáša Navrátilová)

Myslím si, že naše divadlo je obecně ve velmi dobré formě. Pyšný se snažím nebýt – známe to: Pýcha předchází pád! Ale jsem rád a vděčen za vše, co se nám povede, za každou dobrou inscenaci či jiný projekt, za každé dobře vložené úsilí, za zvyšující se návštěvnost divadla i vyšší tržby, za zájem diváků. Za to, že divadlo přináší městu prestiž a podílí se zásadně na budování jeho pozitivního obrazu. Štve mě to, že některé věci nejdou tak rychle, jak bych si představoval. Ale snažím se, aby to byla pozitivní naštvanost, která dává energii a dovede k dalším nápadům a inovacím. Negativní naštvanost vede k zapšklosti a rezignaci, té bych se chtěl osobně pro sebe i pro celé divadlo obloukem vyhnout.

Dobrý den, velmi dobře pamatujeme v ostravské opeře vašeho otce. Jak se vám na jeho odkaz navazuje? Doba se hodně od té doby změnila, že? Přejeme hodně dalších úspěchů! (Eduard)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Související články


Napsat komentář