Ptali jste se: Roman Janál

Přední barytonista odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus 

Dobrý den, pane Janále, jsem fanouškem Pucciniho Tosky. Dočkáme se vás někdy v roli Scarpii? Děkuji za odpověď a přeji mnoho nejen uměleckých úspěchů. (Vojtěch Rataj)

Srdečný dík za váš dotaz ohledně Pucciniho Toscy, konkrétně  role Scarpii, ke které mám velmi blízký vztah a zároveň značný respekt, jakožto ke každé roli, která je mimo můj hlasový obor. Operní tvorbu GiacomaPucciniho obdivuji, a dokonce některé opery jsou mojí srdeční záležitostí. Jmenuji alespoň některé – Madama Butterfly, Tosca, La Bohéme a La fanciulla del West. Vzhledem k mému oboru , který zahrnuje spíše repertoár lyrického a spintového charakteru a pak také oratoria, kantáty a písně, bych nerad vybočil ze sféry, která je daná charakteru mého hlasu. V nastávající sezoně mě mimo jiné čeká krásná příležitost v opeře Tannhäuser, a to role Wolframa.

Dobrý den, kdy jste vůbec poprvé stál v opeře na profesionálním jevišti a v jaké roli to bylo? (Hanka)

Dobrý den a děkuji za váš dotaz. Můj první operní a divadelní debut je spojený s mým studiem na Hudební akademii v Sofii. Byl jsem pozván šéfdirigentem Sofijské Národní opery k nastudování role Tarquinia v opeře Zneuctění Lukrécie od Benjamina Brittena. Bylo to v roce 1989 a premiéra se konala v sofijské opeře 3. března.

Dočetla jsem se o vás, že jste vystudoval hru na housle. Hrajete ještě? (VN)

Dobrý den a vřele děkuji za dotaz. Housle mne provázely od mých pěti let. Dokonce jsem hru na housle uplatnil ve dvou operách (Igora Rogaljova: Žalabnaja kniga a Jana Klusáka: Bertam a Mescalinda). V obou inscenacích jsem si docela vydatně zahrál. Můj nástroj již deset let vlastní moje dcerka Katka, která se hře na housle věnuje profesionálně. 

Dobrý den, moc mně v Praze chybíte jako Don Giovanni. Objevíte se v nedávno nové inscenaci ve Stavovském divadle? (VH, Praha)

Mockrát děkuji za váš dotaz. V roli Dona Giovanniho mě můžete vidět v nové inscenaci Národního divadla v Brně, která je velmi zdařilá. K inscenaci pražské opery bych se nerad vyjadřoval. Je tady více důvodů a okolností, proč nejsem obsazen.

Dobrý den, rolí, která vám vyloženě seděla, byl podle mého názoru Eugen Oněgin. Proč si myslíte, že se tak málo teď hraje? Nemáte na podobné věci aspoň trochu vliv? A jak se vám líbila ta poslední inscenace v Národním divadle?

Vřelý dík za milý dotaz. Ptáte se na roli, která je mému srdci nejmilejší, společně ještě s některými dalšími. V posledních letech bohužel je mnoho paradoxů v hracím repertoáru v rámci Národního divadla. Měl jsem to štěstí, že v Brně v Národním divadle jsem dostal další krásnou příležitost si tuhle milovanou roli zazpívat a zahrát. Inscenace je v repertoáru od roku 2010. Jaký bude osud pražské inscenace, to vskutku netuším, vhledem k zásadním změnám další existence naší zlaté kapličky.

Jaká je vaše nejoblíbenější role? A máte nějaké vysněné, ke kterým jste se zatím nedostal? Je mezi nimi i Přemysl v Libuši? Velmi bych si přála vás v této roli vidět. Přeji vám hodně dalších úspěchů! (Vlasta, Brno)

Srdečný dík za milé dotazy. K mým nejoblíbenějším rolím patří třeba Don Giovanni, Evžen Oněgin, Kalina, Petr Vok a Germont – otec. Samozřejmě role Přemysla je rovněž mým vroucím přáním a věřím, že v brzké době se mi splní. Mojí další vysněnou rolí je kupříkladu Renato v Maškarním plesu, Rodrigo di Posa a Vojcek.

Dobrý den, vím, že také učíte. Co si myslíte, že je na tom nejtěžší? Kolik máte žáků a hodně jich odmítáte? (Veronika Sedláčková, Praha)

Moc děkuji za pěkný dotaz. Pedagogická činnost je mým koníčkem. Baví mě, naplňuje a obohacuje. Je to sféra , která nese s sebou dost velikou zodpovědnost a zároveň velice motivuje. Kontakt s mladou generací je vždy inspirativní a stimulující v mnoha směrech.

Dobrý den, pane Janále, velmi vás zdravím a ráda bych se zeptala, jestli vás někdy uvidíme jako Rigoletta? (Eva Kolářová)

Vřelý dík za váš dotaz. Part Rigoletta patří k mým oblíbeným rolím a pevně věřím, že přijde vhodný čas, kdy budu mít příležitost tuhle roli zpívat. Je to jen otázka mého dalšího zrání.

Prídete v dohladnom čase hosťovať aj do Bratislavy? (Milan)

Děkuji za váš dotaz. Doufám a věřím, že nastanou příznivé okolnosti a s upřímnou radostí nabídku k hostování ve Slovenském národném divadle příjmu.

Jaký největší trapas se vám na jevišti stal? Jste trémista? A koho ze svých konkurentů si nejvíc vážíte? (AK)

Velice děkuji za roztomilý dotaz. Pokud jde o trapas, tak to byl výpadek textu v recitativu v roli hraběte Almavivy ve Figarově svatbě. Trémista nejsem, kupodivu pocit trémy neznám, jenom pocit určitého vnitřního napětí a úplného prožitku jednotlivých rolí. Ze svých „konkurentů“ si nejvíce vážím pana Ivana Kusnjera. Z jeho kvalit a předností by si měli kolegové vzít příklad.

Dobrý den, pane Janále, ve kterém z našich divadel se vám nejlépe zpívá? A v jakých nových rolích vás uvidíme? (Zdeněk Šlechta)

Dobrý den a vřele děkuji za vaše dotazy a zájem. Nejraději zpívám ve Stavovském divadle, v Janáčkově divadle v Brně a v Národním divadle v Praze. V další sezoně mě čekají tři nové role a inscenace. V Národním divadle role Wolframa v opeře Tannhäuser, part Riccarda v Donizettiho opeře Maria di Rohan v Národním divadle v Brně a také velmi kuriózní nabídka v inscenaci opery Jenovéva od Roberta Schumanna, role hraběte.

Za všechny čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi.

Přeji vše dobré a zůstávám se srdečným pozdravem! Roman Janál

Vizitka:
Roman Janál (14. 7. 1964 Trenčín)
Po ukončení studia hry na housle na konzervatoři v Plzni v roce 1985 absolvoval zpěv na Hudební akademii v Sofii. Již během studií hostoval na scéně Státní opery v Sofii jako Mozartův Don Giovanni, Čajkovského Evžen Oněgin nebo princ Tarquinius v Brittenově Zneuctění Lukrécie a účinkoval na zdejších komorních festivalech.

Po úspěšném debutu ve Státní opeře Praha v roli Guglielma (Mozart: Cosi fan tutte) a Figara (Rossini: Lazebník sevillský) zde byl v roce 1995 angažován jako sólista. V roce 1995 se také stal absolutním vítězem 30. mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech a od téhož roku působí jako pěvecký pedagog na Pražské konzervatoři.

Od roku 1997 byl sólistou, od roku 2002 pak je stálým hostem Opery Národního divadla, kde nastudoval mnoho rolí domácího i světového repertoáru, např. Dona Giovanniho, Hraběte Almavivu (Mozart: Figarova svatba), Polluxe (Rameau: Castor et Pollux), za jehož ztvárnění získal prestižní cenu Thálie za rok 1999, dále doktora Malatestu (Donizetti: Don Pasquale), Giorgio Germonta (Verdi: La traviata), Silvia (Leoncavallo: Komedianti), Sonoru (Puccini: Děvče ze Západu), Grégoria (Gounod: Romeo a Julie), Escamilla (Bizet: Carmen), Čajkovského Evžena Oněgina, v operách B. Smetany role Voka Vítkovice (Čertova stěna), Kaliny (Tajemství) a Tomše (Hubička), v operách B. Martinů role Alexandra (Dvakrát Alexandr) a Kněze Fotise (Řecké pašije) aj.

V roce 1984 začala jeho dlouhodobá spolupráce s Českým rozhlasem, kde realizoval řadu studiových nahrávek a natočil několik CD operních árií a písňových cyklů autorů období romantismu i 20. století. Pro firmu Radioservis natočil profilové CD. Pravidelně spolupracuje s významnými orchestry, jakými jsou Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK a Pražský komorní orchestr. Pod vedením dirigenta Jiřího Bělohlávka přednesl s BBC Orchestra v Londýně sólový part v Martinů Polní mši a Otvírání studánek. Tytéž skladby provedl rovněž pod vedením Christophera Hogwooda v Amsterdamu.
(zdroj: www.narodni-divadlo.cz) 

Foto archiv Romana Janála