Pucciniho Děvče v Met aneb Je vůbec třeba recenze?

Mohlo by se zdát, že recenci včerejšího přenosu z Met začínám až příliš odvážnými slovy. Na druhou stranu je právě samotný název asi tou nejvýstižnější charakteristikou posledního představení, které vzniklo ke stému výročí prvního uvedení tohoto díla, což se stejně jako mnoho dalších informací o díle dočtete zde.

A proč bychom se netěšili z recenze? Především kvůli scéně a režii. Tak nějak mi už docházejí slova, kterými bych v poslední době hodnotil některé scénografie a režie v Met, kterým doposud kraluje včerejší Děvče. O tom, že Amerika je výkvětem konzumní společnosti, dnes již většina z nás nepochybuje. To se nutně musí projevit také v umění, které stav společnosti dokonale odráží. Nechci se opakovaně hádat na téma moderna či inovace, ale již během prvního dějství mi bylo jasné, že při pohledu na takový realismus musí i dobová fotografie zblednout závistí. Někdy mám pocit, že nejde o to udělat inscenaci dle jejího historického kontextu, ale spíše o jakési ustrnutí či pohodlnost. A nehledají-li se nové cesty, pak je umění mrtvé a nemluví. Přestavá vlastně existovat. Ovšem pro konzumní publikum je přeci mnohem jednodušší přijít, vypnout, dívat se a poslouchat, zatleskat, odejít a zapomenout.

Dalším důvodem, proč by místo recenze stačilo jen pár slov, je hudební stránka večera. Přestože se Deborah Voigt nechala slyšet, že po ztrátě nemalého počtu kilogramů to již jaksi není ono, zůstává i nadále naprosto jedinečná. Role Minnie jí sedí perfektně. Souhlasím s jedním americkým kritikem, který napsal, že není jiné umělkyně, která by si s touto rolí poradila lépe než Debbie. I přesto, že na jevišti strávila v podstatě celý večer, na sobě nedala znát jedinou známku únavy a hlasově se s partem, který je napsán možná až příliš vysoko, dokonale sžila. Obdivuhodné byly její nilssonovské výšky, které musely být naživo naprosto strhující.

Lucio Gallo alias Jack Rance v roli žárlivého šerifa dle svých vlastních slov zavzpomínal na své mládí, kdy v televizi běžela velká spousta westernů, které mu posloužily jako zdroj inspirace. Když se ho Sondra Radvanovsky zeptala na rozdíl mezi Scarpiou a Rancem, odpověděl, že Jack je narozdíl od toho druhého kladnou postavou, která se snaží zjednat spravedlnost. Řekl bych, že ne tak docela, protože se narozdíl od svého soka chtěl Minnie dobrat násilím. Co ale zpochybnit nemohu, jsou jeho herecké a pěvecké kvality. Stačí jediný pohled a divák dokonale ví, s kým má tu čest.

Tak trochu ve stínu dvou výše zmíněných interpretů stál Marcello Giordani jako Dick Johnson. Avšak ne proto, že by jeho výkon nedosahoval kvalit jeho kolegů, ale proto, že mu Pucciniho partitura nedopřála stejné množství taktů. Budu-li citovat jeho vlastní slova, pak mu spolupráce s Voigt vychází na výbornou a jevištní alchymie tyto dva umělce váže opravdu dobře. Na otázku Sondry Radvanovské, zda-li jižanskému Sicilanovi transformace v hrdinu Západu nečiní obtíže, odpověděl podobně jako Lucio Gallo.

Nicola Luisotti dle mého názoru vedl orchestr Metopery velmi dobře, ale zdá se mi, že hudební režie zasahuje do přenosů více, než by měla. Tentokrát to bylo patrné především na začátku, kdy si nebylo možné nevšimnout (alespoň v Hradci Králové) kromě několika výpadků zvuku také nápadných zásahů do zvukového výstupu.

Myslím, že uctít sté výročí premiéry Pucciniho Děvčete ze Zlatého západu se Metropolitní opeře podařilo. Snad by byli spokojeni také protagonisté tehdejší premiéry včetně naší Emy Destinnové, protože z hlediska hudebního nastudování Metopera udělala skutečně maximum.

Giacomo Puccini:
La fanciulla del West
Dirigent: Nicola Luisotti
Režie: Giancarlo Del Monaco
Scéna a kostýmy: Michael Scott
The Metropolitan Opera orchestra and Chorus
Premiéra 10.října 1991 Met New York
Met in HD live 8.1.2011

Minnie – Deborah Voigt
Dick Johnson – Marcello Giordani
Jack Rance – Lucio Gallo
Joe – Michael Forest
Handsome – Richard Bernstein
Harry – Adam Laurence Herskowitz
Happy – David Crawford
Sid – Trevor Scheunemann
Sonora – Dwayne Croft
Trin – Hugo Vera
Jim Larkens – Edward Parks
Nick – Tony Stevenson
Jake Wallace – Oren Gradus
Ashby – Keith Miller
Post Rider – Edward Mout
Castro – Jeff Mattsey
Billy Jackrabbit – Philip Cokorinos
Wowkle – Ginger Costa-Jackson