Půldruhý rok v čele Filharmonie Brno

Rozhovor s ředitelkou brněnské Filharmonie Marií Kučerovou 

Rok a půl  – to už je pomalu příležitost k dílčí bilanci, co říkáte? Jaká z vašeho pohledu je? Co se vám v brněnské Filharmonii povedlo a s čím zatím naopak příliš spokojena nejste?

Čas v brněnské Filharmonii běží strašně rychle – na jedné straně mám pocit, že jsem začala včera, na druhé, že se toho stalo tolik, že si to už ani nepamatuji. Zdědila jsem těleso dobře našlápnuté ještě z dob Davida Marečka, s kvalitním vizuálním stylem a sympatickou otevřeností. Zároveň ale také instituci, která od té doby pořádá čtyři zavedené mezinárodní hudební festivaly a která musí již třetí rok vyjít se sníženým příspěvkem od zřizovatele, tedy města Brna. A teď se s tím vším popasujte. Řekla jsem si – fajn, situace není růžová, ale postavme se k ní pozitivně. Pojďme nabízet nové věci, pojďme pracovat s publikem a médii. Už v minulé sezoně jsme nabídli nové abonentní řady a mimořádné koncerty, které u publika zabraly, více komunikujeme s našimi posluchači, což se nám začíná vracet. Díky kreativní dramaturgii a marketingu jsme výrazně pronikli do médií, což má také skvělý dopad, mimo jiné i ve vlídném přístupu města k účelovým dotacím. Setrvalým problémem je navzdory naší značné soběstačnosti podfinancování, což se promítá především do platového ohodnocení hudebníků i managementu, ale i v běžném provozu. A samozřejmě každodenní provozní omezení vyplývající z existence velkého tělesa v malém Besedním domě.

To, co souvisí s činností orchestru a co všechno je pro to třeba zajistit, jste před svým příchodem znala jen z pohledu zvenčí. Nakolik byl ten reálný obraz jiný?

Filharmonie takto velkého typu (máme sto dvanáct hudebníků) a s takto plným provozem je v nejlepším slova smyslu vlastně sofistikovaná fabrika. Všechny mechanismy na sebe musí hladce navazovat. V takto citlivém oboru navíc každý přehlédnutý detail může způsobit velký problém. Musela jsem si zvyknout na pocit neustálé pohotovosti, který mě bohužel neopouští ani na našich koncertech nebo na vlastní dovolené. Vždycky se může něco stát, jakkoli vše ladíme na uměleckých, provozních a produkčních poradách. Do toho se v době festivalů ještě měníme v profesionální agenturu, která se musí postarat o veškerou agendu. Klíčem je dokonalé plánování, například turné orchestru v době festivalů. Ale vždycky mě fascinuje výkon orchestru na pódiu, profesionalita, s jakou zdolává jakoukoli výzvu. A pak samozřejmě úžasná odezva brněnského publika.Hned zkraje otázka pro řadu Brňanů hodně dráždivá: Už při svém nástupu jste zdůrazňovala, že namísto akusticky nevyhovujícího Janáčkova divadla orchestr potřebuje nový koncertní sál. Úmyslně naivní otázka: Jak jste ve svém lobování pokročili?

Je to běh na dlouhou trať, která dnes čítá už nějakých sto let. Ale asi i proto, že jsem původně vystudovaný historik, mě tento historický problém hodně zajímá. Naše existence v janáčkovském historickém „brněnském Musikvereinu“ (postaveném stejným architektem), Besedním domě, stále více naráží na ambice Filharmonie, která pracuje v dennodenním provizoriu. Zkoušíme doma, ale na velké koncerty se musíme stěhovat do Janáčkova divadla či jinam. Už šedesát let. Lobování je průběžné a neustálé a myslím, že myšlenka nového sálu vedle historického Besedního domu rezonuje již v hlavách mnoha politiků. Před komunálními volbami vzniklo dokonce prohlášení iniciované ODS, k němuž se ale přidaly i další strany a osobnosti. Řekla bych, že jsme myšlenkově připraveni, máme lokaci i projekt, a čekáme na osvícené politické rozhodnutí.

Není nedávné prohlášení části brněnských politiků o tom, navrhují opustit myšlenku výstavby nového centra a místo toho Filharmonii umístit do Stadionu v Kounicově ulici, tak trochu prohrou managementu orchestru? Když něco potřebuji, měl bych umět ty, co rozhodují, o nutnosti svého požadavku přesvědčit…

Tato formulace není přesná – šlo o myšlenku pouze jedné strany, TOP. Vzápětí byla tato úvaha rozporována jak ze strany Filharmonie, tak ze strany expertů. Stadion byl postaven ve dvacátých letech jako provizorní výstavní sál, kde se příležitostně odehrálo pár koncertů. Tím nejslavnějším byla určitě premiéra Glagolské mše. Již tehdy se s ním ale pro koncertní provoz nepočítalo a i dnes je to nesmysl. Je kapacitně malý, akusticky nevyhovující (prozvuky zvenčí), bez zázemí a navíc v majetku Sokola. Sál, o kterém se bavíme my, musí být sálem pro dvacáté první století.Besední dům v Brně – i jeho proměny se týkaly vaše nástupní vize. Jak jste spokojena dnes?

Besední dům je srdeční záležitost, ikonická stavba Brna, dům, kde působil Leoš Janáček. Je geniální pro komorní koncerty a recitály, s vynikající přirozenou akustikou, používáme ho i jako nahrávací studio. I proto by měl být částí, pandánem nového velkého sálu. Moje vize se týkala maximálního vytížení domu, který má fungovat jako centrum brněnského hudebního života, kde se stále něco děje. Proto jsme sem umístili novou řadu Jazz and World Music, která skvěle zafungovala již loni a letos je téměř vyprodaná, proto jsme vstoupili do spolupráce s Czech Ensemble Baroque a Brno Contemporary Orchestra na jejich abonentních řadách. Když k tomu připočítám atraktivitu sálu pro pronájmy, Besední dům jede denně na více směn. V průměru dva až tři různé koncerty týdně určitě. Samozřejmě je co zlepšovat, zatím nemáme štěstí na provoz krásných prostor restaurace přímo v domě, která je bohužel zavřená. Ale nyní se opět otevírá šance, věříme, že se objeví osvícený provozovatel s odpovídajícím konceptem.

Jak to v současné době vypadá s financováním Filharmonie Brno? Jak velký rozdíl je mezi reálným přáním a skutečností?

Začnu obecným českým problémem – neexistencí vícezdrojového financování kultury. V realitě pak musí město Brno financovat obřími dotacemi Národní divadlo se třemi soubory a třemi budovami, Městské divadlo se dvěma soubory, velkou Filharmonii Brno a spoustu další kultury. Tím se dostává na téměř deset procent svého rozpočtu, což je české a možná evropské unikum. Zvlášť pěkně to vyniká, když si uvědomíme, že velké instituce v Praze financuje stát. Tímto vším zároveň říkám, že jakkoli nemáme dostatek prostředků, a ty jsou ještě dočasně sníženy, dost těžko můžeme po městě chtít, aby do kultury nalilo další peníze. Současný podíl státu na rozpočtu orchestru jsou asi 3 %, kraje zhruba 1,5 %, přitom víme, jak funguje financování orchestrů a divadel v civilizované Evropě – všude je to zhruba třetinový podíl státu, kraje a města. Připadlo by mi spravedlivé, kdyby se zavedlo třeba něco na způsob pobídek ze strany státu – dát zřizovateli poměrově víc, když on dává hodně do kultury. Naše situace je dnes taková, že i když jsme téměř ze třetiny soběstační díky všem aktivitám, ke slušnému, nikoli rozmařilému životu bychom potřebovali aspoň deset miliónů ročně navíc. Aby nám neutíkali hudebníci za lepším, abychom mohli zvát špičkové sólisty a dirigenty, abychom mohli investovat do reklamy.Jako jeden z klíčových bodů své vize jste při příchodu mluvila o tom, že musíte hledat i jiné finanční zdroje, nové sponzory nevyjímaje. Jak se vám to daří? Můžete se už pochlubit nějakými konkrétními výsledky či alespoň přísliby?

Příběh sponzorů je docela smutný. Řada se jich podařila, ale jakkoli jsme za ně rádi, není to sponzoring, který by pro nás znamenal podstatnou změnu. Problémem je, že velké firmy mají svoje vedení někde úplně jinde, ve světě nebo alespoň v Praze, a Brno je vlastně nezajímá. Nahrává tomu ale i nešťastná absence zákona o sponzorském odpisu daní, takže vlastně nemají vůbec žádnou motivaci. Takže nám nakonec nejvíc pomohlo naše město, třeba účelovou dotací na nové koncertní křídlo Steinway. Typická příležitost, které by se v Americe ujal nějaký mecenáš.

S dosavadním dramaturgickým vyprofilováním orchestru jste spokojena?

Velmi. V České televizi jsem jako dramaturg působila celý život a vím, jak je to důležitá profese. Ve Filharmonii mám velkou výhodu v osobnosti dramaturga Vítka Mikeše, který k nám přišel z Hradce Králové a který je jedním z nejkreativnějších dramaturgů, které znám. Způsob, jak přemýšlí o sezoně, jednotlivých koncertech a jejich vazbách, je neuvěřitelný. Vlastně ho nepotkáte jinak než se sluchátky na uších, protože pořád poslouchá něco, co by se dalo uvést. Sdílíme spolu názor na profilaci orchestru, který by měl v duchu svých nejlepších tradic cílit na moderní tvář. Samozřejmě vyváženou velkou klasikou. Naše letošní sezona je v tomto směru ukázková, uvádí premiéry, nové světové autory, kterým vévodí umělec sezony Benjamin Yusupov. Je to vše přitom posluchačsky komfortní a na Západě běžný repertoár. Jsme rádi, že si toho již všímají celostátní média, která naši sezonu považují za nejkreativnější (omlouvám se kolegům). A ještě víc nás těší, že již na zahajovacím koncertě bylo v sále daleko více mladých lidí a studentů.

Jak jste se sžila s šéfdirigentem Markovićem?

S Aleksandarem se znám od začátku jeho šéfdirigentské mise v Brně, tedy někdy od roku 2009. Byla to ona zmiňovaná výborná éra Davida Marečka, kdy bylo najednou Filharmonii vidět, mluvilo se o ní, muselo se na ni chodit, protože byla zajímavá. A její tváří byl nový mladý šéfdirigent. V rozhovorech, které jsme spolu často po koncertech či natáčeních vedli, jsme si velmi sedli v názorech na muziku a roli brněnské Filharmonie. Je to člověk velmi vzdělaný a s velkým rozhledem, který orchestru přinesl nový repertoár a nové příležitosti a který Brno a Filharmonii miluje. Musím říct, že při mém rozhodování o výběrovém řízení do čela Filharmonie sehrál velkou roli.

Moderní média, internet, facebook – také v tom jste před půldruhým rokem viděla mezery při „zviditelňování“ brněnské Filharmonie. Podařilo se vám je zaplnit?

I zde mám velké štěstí, tentokrát na skvělou šéfku marketingu a PR Lenku Němcovou a její tým, kteří Filharmonii „komunikují“ a zviditelňují. Ačkoli i tady narážíme na naše finanční limity, snažíme se využívat všechny možnosti propagace a i díky tomu si myslím, že Filharmonie je jednou z nejlépe viditelných institucí města – připomenu třeba dvě filharmonické tramvaje anebo náš loňský flashmob, vůbec první symfonický flashmob v Česku.

Jaké posluchače vůbec má Filharmonie Brno? Co všechno jste se o nich stačila dozvědět a jak jste s jejich strukturou i četností spokojeni?

Máme skvělé publikum, když tak poslouchám kolegy z jiných orchestrů, jsme za ně velmi rádi. Jsou jednak věrní – naše nejstarší pravidelná návštěvnice má sto dva let! Tu jsem ještě nepotkala, ale zato jsme mluvila s pánem, který na nás, respektive na naše předchůdce, chodí od roku 1941. Věrnost spočívá i v tom, že nám věří i v momentě, kdy jim neservírujeme obvyklé kousky, jdou prostě na „Filharmonii“. Strukturou převažuje obvyklé publikum padesát pět plus, ale jak jsem už zmínila, o našich aktivitách se rozmluvily sociální sítě a hlavně šuškanda, a najednou vidíme daleko více mladých lidí. Úplně největším hitem jsou pak rodinné koncerty pro rodiny s malými dětmi, které jsou okamžitě vyprodané. V tomto ohledu jsme velmi spokojeni. Stále máme připravenu přelepku „vyprodáno“ a úplně nejšťastnější jsme, když se nám to podaří v Janáčkově divadle s kapacitou tisíc sto míst.

Jaký zájem je o váš orchestr v zahraničí?

Zájem o nás v tuzemsku i zahraničí je značný, i díky tradičním spolupracím a osobním vazbám. Momentálně jsme v situaci, že už musíme hodně zvažovat, zda ještě něco nového zvládneme, samozřejmě s vědomím, že si tím vylepšujeme naši finanční situaci. Pravidelnými stálicemi v zahraničí jsou festivaly a hostování v Německu, Rakousku a Japonsku. Ale stále přicházejí nové nabídky, příští rok třeba pojedeme poprvé do Ománu. Dalším krokem v tomto směru bude cílení na ještě prestižnější lokace.

Jak to vypadá s možnostmi realizace nových nahrávek Filharmonie Brno. Blýská se na lepší časy? Je na obzoru něco konkrétního, zásadnějšího významu?

Situace v nahrávacím průmyslu je obecně velmi špatná, finance nejsou nikde, a zejména ne u nás. Měli jsme rozjednáno několik projektů, ale žádný zatím nevyšel. Jsme ale rádi, že funguje spolupráce s ČT art a s Českým rozhlasem Vltava. Na příští, šedesátou sezonu chystáme něco většího a hlavně smysluplného, ale zatím o tom nechci mluvit, abych to nezakřikla.Kam až v tuto chvíli, po půldruhém roce stráveném ve Filharmonii, sahají vaše ambice? Jak teď vypadá vaše realisticky formulovaná vize pro, řekněme, následující tři roky?

Programově bych si ráda udržela současný trend, samozřejmě velmi citlivě monitorovaný reakcemi publika. To stejné platí pro všechny naše čtyři festivaly (Velikonoční festival duchovní hudby, Expozice nové hudby, Moravský podzim, Špilberk), které si musejí udržet pověst programových klenotů. Určitě musí dojít k řešení naší finanční situace, která se stále více obnažuje právě ve světle našich ambicí. Doufám, že v příštím našem rozhovoru k těmto vizím přidám ještě ten krásný nový sál…

Dovolte prosím osobní otázku na závěr: Musela to být velká změna po bezmála čtvrtstoletí v České televizi – jak vás vaše současná práce vnitřně uspokojuje? Netrpí kvůli ní vaše soukromí?

Změna to určitě byla, zejména v podstatně větší zodpovědnosti. Ale učím se s tím žít a myslím, že to zvládám. Co se týče uspokojení, to je nezpochybnitelné – když vidíte zářící tváře a občas i slzu posluchačů, kterým se ani nechce ze sálu odejít, říkáte si, že to vše má stejně nakonec obrovský smysl.

Děkuji za vaše odpovědi!

Vizitka:
PhDr. Marie Kučerová (7. 3. 1959 Brno)
* Profesní kariéra:
1982–1984 – odborný pracovník Památníku L. Janáčka, MZM (průvodce, rešeršní a katalogizační práce)
1984–1987 – stipendium Českého hudebního fondu (editor díla Leoše Janáčka)
1989–1992 – dramaturg hudební redakce ČST Brno (tvorba obsahu hudebních pořadů)
1992–2001 – producent Tvůrčí skupiny hudebních pořadů ČT Brno (dramaturgické a producentské práce, vedení kolektivu)
2002–2011 – šéfdramaturg Centra hudební a divadelní tvorby ČT Brno (zodpovědnost za obsah uvedených žánrů, vedení kolektivu)
2011–2012 – manažer vývoje ČT Brno (hledání, vývoj a prosazování nových formátů, vedení kolektivu)
2013–dosud – ředitelka Filharmonie Brno a intendantka Mezinárodního hudebního festivalu Brno
* Mezinárodní a jiné profesní aktivity:
1991–2000 – zástupce TS Brno v síti evropských regionálních studií Circom
– člen porot mezinárodních festivalů: Zlatá Praha, Rose d’Or, Prix Italia, EMMY
– přednáškové cykly Hudba a média pro Masarykovu univerzitu a JAMU
– člen rady festival Janáček Brno
– člen grantové komise Ministerstva kultury
2002–dosud – člen Výboru Skupiny hudebních a tanečních expertů EBU za ČT
2007–dosud – člen Výboru IMZ (International Music&Media Centre) za ČT
* Vzdělání a kurzy:
1978 – maturita Klasické gymnázium v Brně, Slovanské náměstí
1982 – Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, historie
1984 – Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, muzikologie
1992 – Cirnea, Paříž, kurz programingu televizního vysílání
1997 – Holloway University of London, program Music and Media
(Zdroj: Filharmonie Brno)

Foto archiv Filharmonie Brno