Ředitel Pražského jara Roman Bělor: Nejsme jen pořadatelé

  1. 1
  2. 2
„Organizovat festival může být někdy v kontradikci s klidným užíváním si koncertů a představení, ale i to se často daří. Nejsme jen pořadatelé, hudbu máme rádi a snažíme se koncerty vnímat i po jejich umělecké a emotivní stránce," říká ředitel Pražského jara Roman Bělor jen pár okamžiků před zahájením letošního ročníku.
Roman Bělor (foto Pražské jaro)

Jaké z vašeho pohledu zásadní projekty a dramaturgické pilíře přináší letošní ročník Pražského jara?

Těch zásadních projektů je celá řada. Samotný zahajovací koncert, ve kterém Má vlast zazní v podání Vídeňských filharmoniků a Daniela Barenboima, je důležitým počinem nejenom ve vztahu k festivalu. Daniel Barenboim totiž v rámci příprav na pražskojarní zahájení naplánoval uvedení Mé vlasti se svou Staatskapelle v Berlíně a následně s Vídeňskými filharmoniky ve svém domovském městě, Paříži, Kolíně nad Rýnem, Linci či Mnichově. Má vlast se tak v této sezoně dostává na opravdové evropské výsluní. Těší mě rovněž, že vznik tohoto jedinečného nastudování bude zachycen v dokumentárním filmu, který v současnosti dokončujeme s Českou televizí. Anebo závěrečný koncert, kde jedna z největších skladatelských osobností druhé poloviny dvacátého století Krzysztof Penderecki nastuduje svou monumentální symfonii Sedm bran jeruzalémských.

Příslibem vrcholného uměleckého zážitku jsou také oba koncerty Toronto Symphony Orchestra s šéfdirigentem Peterem Oundjianem (19. a 20. května). Ten o svých mimořádných kvalitách přesvědčil při zahajovacím koncertu Pražského jara 2013 a zajímavou historickou souvislost tentokrát nalézáme v osobnosti Karla Ančerla, jenž v čele torontského orchestru působil po emigraci z Československa v letech 1969–1973. Oba koncerty se navíc pyšní vynikajícími sólisty: po osmnácti letech se na Pražské jaro vrací dnes již legendární houslista Maxim Vengerov, druhý koncert zase nabízí hvězdu nastupující generace interpretů – teprve dvaadvacetiletého kanadského klavíristu Jana Lisieckého.

Orchestre de Paris evropským turné v Praze oslaví padesáté výročí svého založení. Dirigent Thomas Hengelbrock se do povědomí českého publika (ostatně podobně jako Oundjian) zapsal jedinečným provedením Mé vlasti na zahajovacím koncertu v roce 2015. Ve výběru z Canteloubeho slavných Písní z Auvergne se představí americká mezzosopranistka Kate Lindsey, která je širšímu publiku známá především z živých přenosů představení Metropolitní opery v New Yorku.

Nesmíme zapomenout na jedinečnou Cameratu Salzburg, kde se v dvojroli klavírista-dirigent představí rezidenční umělec letošního Pražského jara – Alexander Lonquich.

Ale pilířem Pražského jara nejsou jen koncerty velkých symfonických orchestrů a hvězdných jmen. Důležitá jsou třeba i koncertní sobotní matiné, v rámci kterých se představují mladí umělci nastupující generace, souhvězdí českých orchestrů, Debut Pražského jara s vítězem dirigentské soutěže v Besançonu Jonathonem Heywardem a dvěma fenomenálními českými sólisty – Janem Mráčkem a Radkem Baborákem. Španělská linka festivalu ve čtyřech koncertech nabídne flamencovou zpěvačku, kytarové kvarteto, španělské baroko a unikátní scénický žánr populární ve Španělsku osmnáctého století – takzvané tonadilly.

Osobně se těším na vystoupení Filharmonie Brno a to především kvůli neotřelé kombinaci faustovské kantáty Alfreda Schnittkeho a monumentálních Planet Gustava Holsta, tedy díla, které o dobré půlstoletí předpovědělo zvuk velkých hollywoodských filmových produkcí především vědecko-technického žánru. Bude to navíc pod taktovkou amerického dirigenta Dennise Russella Daviese, tedy v rukou skutečně povolaného člověka.

O které koncerty je největší zájem a jak to zatím vypadá s prodejem vstupenek?

Vstupenky se prodávají velmi dobře – neformální festivalový prolog, zahajovací a závěrečný koncert či obě vystoupení České filharmonie jsou vyprodané. Na celou řadu koncertů v prodeji zbývá několik posledních vstupenek (obě Toronta, ale třeba i finálová kola soutěže), Orchestre de Paris, pěvecký večer Diany Damrau. K naší velké radosti je však enormní zájem třeba také o koncerty nové hudby – vstupenky jsou vyprodány jak na Hudebně-technické invence v Národním technickém muzeu, tak na vystoupení Orchestru BERG – mimochodem, v rámci obou večerů zazní ve světové premiéře skladby zkomponované na objednávku Pražského jara.

Řadu návštěvníků Pražského jara by určitě zajímal zevrubnější pohled do „kuchyně“ při sestavování programu toho kterého ročníku. Přiblížíte prosím? Kolik lidí se na tvorbě dramaturgie podílí, s jak velkým předstihem, co všechno obnáší vyjednávání kupříkladu o účasti Vídeňských filharmoniků s Danielem Barenboimem?

Velkou konkurenční výhodou, kterou Pražské jaro v oblasti dramaturgie disponuje, je umělecká rada festivalu. O její názor se může management festivalu opřít při koncipování dramaturgie. Jejím předsedou je dirigent Jiří Bělohlávek a dále jsou v ní zastoupeny osobnosti z obdivuhodné šíře oborů: houslista Ivan Ženatý, dirigent Petr Altrichter, specialista na starou hudbu Václav Luks, odborník na komorní hudbu violoncellista Marek Jerie, skladatelka Ľubica Čekovská, operní pěvec Adam Plachetka, hornista a dirigent Radek Baborák, muzikolog Bohuslav Vítek a operní režisér Jiří Heřman. Umělecká rada se schází přibližně čtyřikrát do roka, aby s ní management konzultoval program, který se připravuje s několikaletým předstihem. Jejich zkušenosti, renomé a přehled jsou zárukou špičkové úrovně festivalu. Často jsou inspirací v hledání nových talentů, neotřelých programových nápadů, z osobní spolupráce vědí, který umělec je ve špičkové formě, který naopak. Mohou doporučit, kdo se nejlépe hodí k interpretaci zamýšlené skladby.

V plánování se jako první usazují hostování zahraničních orchestrů a sólistů. Už nyní je například jasné, kdo bude zahajovat a uzavírat Pražské jaro v roce 2019, na spadnutí je dohoda s dirigentem úvodního koncertu festivalu v roce 2020. Snahou je koordinovat záměry festivalu s požadavky zahraničních pořadatelů, kteří budou hostit orchestry na jejich turné. To je z ekonomické logiky věci vlastně jedinou reálnou možností, jak dovézt zahraniční symfonický aparát běžně čítající na sto lidí (ty musíte dopravit, včetně nástrojů či notového materiálu, ubytovat…).

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář