Reportáž z festivalu Bazaar 2017, letos s podtitulem „Víc než národ“

  1. 1
  2. 2
Taneční a divadelní festival Bazaar nabídl během víkendu od 17. do 19. března 2017 letos již potřetí přehlídku nezávislé divadelní a taneční tvorby ze střední, východní a jižní Evropy. U zrodu festivalu Bazaar stojí Ewan McLaren, ředitel divadla Alfred ve dvoře a zároveň produkce Motus z.s., která letos oslavuje patnáct let svojí existence. Jejím hlavním posláním je propagace lokálních i mezinárodních projektů, umožňuje šířit a inscenovat autorskou tvorbu mladým nezávislým umělcům.
Festival Bazaar 2017 – vizuál (zdroj alfredvedvore.cz)

V pátek 17. března 2017 byl festival zahájen prezentací práce rakouské choreografky Silke Grabinger s její skupinou mladých tanečníků SILK Fluegge. Program Disastrous byl koncipován jako krátké výňatky z inscenací, na nichž mohla choreografka ilustrovat různé přístupy k tvorbě. Jednotlivé fyzicky náročné taneční ukázky ze svého repertoáru sama uváděla komentářem. Silke Grabinger vychází ze současného tance a street dance či urban arts. Její práce je přesvědčivá, technicky propracovaná a evidentně motivuje tanečníky nejen k fyzicky náročným výkonům, ale i k silnému expresivnímu vyjádření. K připravovanému projektu Disastrous hledá i teenagery z České republiky.

Silke Grabinger: Disastrous – SILK Fluegge (zdroj festival Bazaar 2017)


Matky z oceli – naříkání bez konce

Agata Siniarska a Mădălina Dan v loňském ročníku předvedly části z připravovaného projektu. V tehdejší ukázce byly však přesvědčivější než v současné produkci.

Inscenace Matky z oceli zkoumá a rozkrývá mechanismy spojené s veřejnými a soukromými projevy emocí. Performerky představují na obrazovkách dvě entity z blízké budoucnosti, dva subjekty s umělou emocionalitou (Omnipresence a Fembot A.E.) – možná pro nás Čechy takové „čapkovsky“ předvídavé téma… V zármutku nad fiktivní ztrátou identity polského a rumunského státu vyznívá jejich marné lamento a truchlení uměle a chvílemi jednotvárně, až hloupě. Tanec či taneční vyjádření nemá vůbec prostor. Svůj projev eliminují na výdechové, hlasové a plačtivé naříkání bez konce. Mezitím vyvěšují plakátky, jména a hesla z nedávné i dávné minulosti jako jakousi politickou agitku. Škoda, že obě hezké a zajímavé ženy se nechtějí více vyjadřovat tancem, i když je patrné, že za sebou mají velké zkušenosti. Tanec či pohybový projev zřejmě nepotřebují k svému „hekání“.

Mădălina Dan, Agata Siniarska: Matky z oceli (zdroj festival Bazaar 2017 / foto Jakub Wittchen pro Art Stations Foundation)

Divadelní inscenace Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně! režiséra Olivera Frljiće a zajímavého slovinského avantgardního souboru Mladinsko (byla oficiálním zahájením festivalu) byla očekávána se zvědavostí. Politicky ostře vymezený režisér, ale i choreograf Oliver Frljić, kterému údajně v Polsku hrozí soudní žaloby za nedávnou varšavskou premiéru inscenace Klątwa (Prokletí), uvedl svou drsnější práci ve Studiu Hrdinů o rozpadu Jugoslávie a vzestupu nacionalismu, s čímž – nejen inscenace – bojuje dodnes.

Oliver Frljić: Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně! – Mladinsko Theatre (zdroj festival Bazaar 2017 / foto Nada Zgank)


Sobotní maratón plný mladé tvorby

Sobotní festivalový maratón nových tvůrců, pořádaný ve Studiu ALTA, byl přehlídkou tanečních a pohybových děl různé mezinárodní provenience, která jsou ve stavu zrodu, v určité fázi vývoje. Myslím si, že ze všech předvedených čiší velká energie a tvůrčí potence. I po loňské přehlídce je to téměř to nejzajímavější – sledovat kudy a kam se mladí umělci posouvají. Jako by šlo o „tvoření v přímém přenosu“.

Snad nejslibněji vyzněla ukázka Markéty Jandové a Jitky Tůmové z pražské HAMU a skvělého hudebníka, akordeonisty Aliaksandra Yasinskiho z připravovaného projektu Ve jménu KAR. Téma ovšem není zrovna moc veselé, ale je pravdivé a intenzivní. Z knihy Vyhoštěná smrt Jiřiny Šiklové si choreografka vytahuje situace, které se dotýkají odchodu člověka, umírání a smrti i stavu po ní. Je patrné, že na inscenaci pracují profesionálové.

Sobotní Bazaar 2017 – Markéta Jandová: Ve jménu KAR (zdroj festival Bazaar 2017)

Určitě šťastnou kartu vytáhla Sára Arnstein v konkrétní ukázce Keep Calm (skupina Ufftenživot). Pod připravovaným projektem jsou podepsaní dramaturgyně Marta Ljubková a interpreti Ivo Sedláček, Jiří Šimek, Marie Gourdain a Marianna Slováková. Chtějí zkoumat původ Homo sapiens sapiens určitou optikou kulturní reality současnosti a dnešních dnů.

Sobotní Bazaar 2017: Keep Calm – koláž – Ufftenživot (zdroj festival Bazaar 2017)

Velmi intenzivně zaujal „work in progress“ Stereopresence Cristiny Maldonado. Režisérka využívá reálné jevištní situace s projekčními plátny. Filmové sekvence reagují přesně na danou jevištní situaci. Konkrétní jednání na filmové smyčce se shoduje a doplňuje s jevištní situací, kdy například žena sedící u stolu je doslovně rozdělena – nohy má pod stolem, ale její tělo vidíme na plátně. Sice to není nová technika přenosu informací a inscenování pomocí videa, filmu, přesto se naskýtá humorná souhra různých komponentů – pohybu, dramatické situace a filmu – a určitě se kompozice blíží k povedenému závěru.

Sobotní Bazaar 2017 – Cristina Maldonado: Stereopresence (zdroj festival Bazaar 2017)

Trojice tanečníků Marta Bichiaso, Zdenka Brungot Svíteková a Sylvain Sicaud pouze ve spodním prádle objevuje určitou oscilaci a rituály spojené s přírodními živly ve svém fragmentu Hazard Zone. Pohybově zkoumají vibrace v prostoru i mezi sebou, komunikují bez doteku i pomocí jemné partneřiny.

Sobotní Bazaar 2017 – Marta Bichisao, Zdenka Brungot Svíteková a Sylvain Sicaud: Hazard Zone (zdroj festival Bazaar 2017)

V závěru sobotního klání se představili hosté z LOFFTu – Theater a Kulturstiftung des Freistaates Sachsen. Performeři se vítají s celou skupinou diváků, kteří se stávají spoluúčastníky jakési fiktivní demonstrace a zároveň jsou informováni o historii a možném vzniku Sionisticko-socialistické republiky Uganda.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář