Richterovo pojetí nabité pravdou

  1. 1
  2. 2

O interpretačním umění s Ivanem Moravcem
Texty Ivana Medka (122)

Rozpoznávání kvality, to je obsahový svorník několika rozhlasových pořadů, v nichž se před mikrofonem potkali dva životní přátelé a dvě mimořádné osobnosti české kultury – Ivan Moravec a Ivan Medek. Ať už se programy z cyklu Umění 20. století týkaly chopinovské nebo impresionistické interpretace, ať už oba pánové popisovali a hodnotili třeba skladatelská interpretační pojetí vlastních děl, vždy byla na prvním místě snaha o přesné formulace a přitom maximálně osobně zaujatý pohled. To někdy vnímáme jako rozpor. Subjektivní dojmy přece nemohou být přesné a objektivizující soudy zase postrádají životnost. Medkovy pořady s Ivanem Moravcem jsou dokladem toho, že to tak není. Není to ovšem zároveň nic samozřejmého. Srovnávat a hodnotit na takové úrovni, jako to dovedli Ivan Moravec a Ivan Medek, to se ovšem neobejde bez velké zkušenosti posluchačské a asi i velké zkušenosti životní – bez poctivého přístupu nejen k záležitostem hudebním a samozřejmě bez vášně poznávat. V roce 1968 vznikly dva poslední medkovsko-moravcovské rozhlasové pořady. Srovnávaly se v nich interpretace velkých klavírních koncertů.
***

Ivan Medek: Nedávno byl u mě jeden z našich mladých klavíristů a hovořil o svých prvních zkušenostech s hudební kritikou a o svých prvních vystoupeních na koncertním pódiu v Praze. Já jsem si při té příležitosti uvědomil, že osud takového mladého člověka je nesmírně těžký a zároveň že úkol každého hudebního kritika je nesmírně těžký. Protože má po prvním poslechu posoudit výkon, který je samozřejmě ovlivněn vnějšími okolnostmi, vystupováním umělce, atmosférou v sále a všemi těmi věcmi, které souvisejí s veřejným koncertním vystoupením.

Takový hudební kritik má samozřejmě možnost doma sedět, přemýšlet a rozvažovat každé slovo, které napíše. My jsme tady dnes v trochu choulostivější situaci, protože výkony, které budeme poslouchat, nemůžeme a nechceme posuzovat z pozic, z jakých posuzuje hudební kritik třeba mladého umělce. Už proto, že před námi žádný mladý umělec nestojí, ale máme před sebou několik desek se jmény víc než zvučnými. Ale přesto jsme povinni své dojmy sdělit těm, kteří nás poslouchají. To je úkol, o kterém snad bez přehánění můžeme říct, že také není jednoduchý.

Proč se k němu tedy odhodláváme? Já myslím proto, že vlastně každý člověk má povinnost nějakým způsobem, třeba sám sobě, vyjádřit dojem ze svého prvního, druhého nebo třetího – to už je jedno – setkání s konkrétním uměním, které poznává. Bez ohledu na to, jestli je to umění tvůrčí nebo reprodukční, které samozřejmě také patří do umění 20. století a my jsme mu v našich pořadech už věnovali dost místa.

Snad bude nejlepší, když si vybereme třeba jeden klavírní koncert. Máme před sebou tři nahrávky Rachmaninovova Druhého klavírního koncertu c moll se třemi klavíristy. Poslechneme si několik prvních taktů těchto různých interpretací. Bude to nejdřív Sergej Rachmaninov.

Ivan Medek: Teď totéž místo Julius Katchen.

Ivan Medek: A tytéž úvodní takty Svjatoslav Richter.

Ivan Medek: A teď bychom se snad mohli nad těmi úvodními takty zastavit a něco k tomu říct.

Ivan Moravec: Těch několik úvodních taktů je velmi důležitých pro uvedení celkové nálady díla. Je zajímavé, jak Sergej Rachmaninov v tom úvodu pospíchá. Je také zajímavé, že má asi malou ruku, ty akordy totiž nejsou psány arpeggio. Takže si napsal sám pro sebe koncert, který nemůže hrát ve všem tak, jak to zamýšlel. A totéž arpeggio dělá i Katchen, který zřejmě má také malou ruku. Jediný Svjatoslav Richter, se svým ohromným aparátem fyzickým, dokáže obsáhnout ty decimové akordy najednou. Nemyslím, že by tento fakt byl sám o sobě nějaké podstatné důležitosti. Ale zajímavé je, že zase jenom Svjatoslavu Richterovi vychází začátek koncertu se skutečnou monumentalitou. Jenom on dokáže uvést začátek té monumentální melodie v orchestru adekvátním a nádherným způsobem.

Ivan Medek: Především ve zvuku, v tom dokonalém crescendu.

Ivan Moravec: Myslím, že po úvodních taktech bychom si mohli poslechnout 1. větu v kompletním provedení se všemi třemi našimi pianisty.

Ivan Medek: Snad bychom mohli udržet stejné pořadí jako při úvodních taktech. Takže by to byl nejdřív sám autor Sergej Rachmaninov s Filadelfskou filharmonií a Leopoldem Stokowskim. Je to přetočeno ze staré standardní desky.

(hudební ukázka – Rachmaninov: 2. klavírní koncert – 1. věta; sólo Sergej Rachmaninov)

Ivan Medek: V naší druhé nahrávce hraje Rachmaninovův Druhý koncert Julius Katchen s Londýnským symfonickým orchestrem a dirigentem Georgem Soltim.

(hudební ukázka – Rachmaninov: 2. klavírní koncert – 1. věta; sólo Julius Katchen )

Ivan Medek: A na závěr první věta z Rachmaninovova Druhého klavírního koncertu se Svjatoslavem Richterem, Varšavskou filharmonií a Stanisławem Wisłockim.

(hudební ukázka – Rachmaninov: 2. klavírní koncert – 1. věta; sólo Svjatoslav Richter)

Ivan Medek: Chtěl bych jenom zopakovat, že u Sergeje Rachmaninova s Filadelfskou filharmonií a Stokowskim se jednalo o přehrávku ze staré standardní desky. V nahrávce Katchenově je to jedna z nejnovějších verzí a stereonahrávka. Svjatoslav Richter je mono nahrávka. Myslím, že rozdíly mezi technikou nahrávání, ale i mezi orchestry je třeba připomenout, protože mohou značně ovlivnit dojem posluchače, zejména z té zvukové stránky, ať už se týká orchestru anebo způsobu přijetí klavíru.

A teď bychom se mohli nad těmito třemi prvními větami z Rachmaninovova Druhého klavírního koncertu trochu zastavit a něco si říct.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář

Reklama