Rinaldo stále ve formě

26.9.2010 19:03 Pavel Šimáček

Rok a půl uplynul od premiéry Händelova Rinalda, který se hraje ve Stavovském divadle a kterého na jaře a v létě ocenili ve Francii (Opéra de Rennes, Caen) a v Lucembursku (Grand Théâtre). S částečně obměněným obsazením se opera vrátila na repertoár v září. Pokud jste ji ještě neviděli, máte poslední šanci 10. prosince.

K inscenaci francouzské režisérky Louise Moaty nelze přistupovat jako k pokusu o oživení barokního divadla, jakým byl třeba Rameauův Castor a Pollux, na kterého dodnes nemohu zapomenout. Režisérka se barokními postupy pouze inspirovala, navíc nikoliv důsledně. Scénu osvětluje rampa ze svíček, používá se však i elektrické světlo. Postavy svůj zpěv někdy doprovází prvky barokní gestiky, jindy rukama jen lomí, brání se nebo je vztahují k ostatním. Choreografie používá prvky barokního tance, ne však vždy. Kromě Armidina létajícího vozu se neobjevuje žádná z možností barokní mašinérie, iluzi vodní hladiny by tenkrát asi také dokázali vytvořit lépe než několika pruhy vlnící se světlomodré látky. Ani kostýmy nejsou barokní – nejvíce připomínají německé romantické obrazy s postavami středověkých křižáckých hrdinů. Jedinými dekoracemi na scéně jsou vysoké kmeny stromů, snad smrků.
Když jsem odcházel z premiéry, byl jsem velmi zklamán a rozčarován. Barokní opery bych nejraději viděl buď v co nejautentičtějším ztvárnění, nebo naopak v tzv. moderní interpretaci. Ať už v podobě aktualizované, fantazijně – pohádkové nebo rozehrávající abstraktní divadlo symbolů. Rinalda jsem považoval za hybrid způsobený zejména nedůsledností a/nebo nedostatkem financí. Snad i proto, že jsem nyní nic zvláštního neočekával, na mne režie a výprava zapůsobily lépe.

Důvodem, proč se na Rinalda vyplatí zajít, je ovšem v první řadě hudba. Händel do Rinalda zkomponoval několik ze svých nejkrásnějších árií a Collegium 1704 hraje jeho hudbu na špičkové úrovni. Již první takty předehry v člověku vzbudí pohnutí, které se později střídá s napětím i dojetím. Všechny tyto emoce dokáže Václav Luks se svým orchestrem vykouzlit. Nejlepší výkon podala Stanislava Jirků v roli křižáckého vojevůdce Goffreda se svým měkkým, barevným hlasem, jehož tmavší barva se velmi dobře hodí k roli původně psané pro kastráta. Do árií se jí podařilo vložit i mnoho z požadovaných emocí (např. Sorge nell petto ze 3. dějství). Publikum i mne okouzlila Yeree Suh (Almirena) se svým ohebným hláskem, dobře se jí dařily trylky a další ozdoby, velmi půvabné bylo lehce ozdobené da capo k Lascia ch´io pianga. Její soupeřka Armida – Jana Bernáthová, jedna z nových interpretek – mohla více přidat na hrozivosti. Anebo se o to pokoušela a výsledkem byly ostřejší výšky? Více se jí ale vytknout nedá. Opět se dařilo Markétě Cukrové (Eustazio, např. árie Sulla ruota). Diana Moore v titulní roli do inscenace vstoupila také až nyní, nijak zvlášť mne svým nevýrazným mezzosopránem nezaujala. V pomalé árii Cara sposa se jí sice podařilo vystihnout utrpení hrdiny, rušilo však citelné vibrato. Více jí vyhovovaly rychlejší árie jako Venti, turbini. Na místo Adama Plachetky nastoupil mladý Tobias Berndt a předvedl především výjimečnou schopnost koloratury. Režie bohužel účinkující příliš „nepodržela“, a tak se přeci jen chvílemi dostavil pocit dlouhé chvíle (zejména v delším prvním dějství). Že se však přesto z představení stal zážitek, způsobily právě jejich výkony.
Dům byl téměř plný, potlesk srdečný.

Georg Friedrich Händel
Rinaldo
Dirigent: Václav Luks
Režie: Louise Moaty
Scéna: Adeline Caron
Kostýmy: Alain Blanchot
Světelný design: Christophe Naillet
Choreografie: Françoise Denieau
Orchestr Collegium 1704
Premiéra 4. a 6. dubna 2009 ve Stavovském divadle
Psáno z reprízy 25. září 2010

Goffredo: Stanislava Jirků
Almirena: Yeree Suh
Rinaldo: Diana Moore
Eustazio: Markéto Cukrová
Argante: Tobias Berndt
Armida: Jana Bernáthová
Mág, Herold: David Nykl
Sirény: Alžběta Poláčková, Andrea Brožáková

www.narodni-divadlo.cz

Vaše hodnocení této inscenace:

Související články

Komentáře: 2

Šárka Korunková dne 27.9.2010 v 07:42

Také jsem byla přítomna na tomto představení a přiznám se, že jsem odcházela s nádherným pocitem, byl to pro mne krásný zážitek, tím spíše, že celou operu dokonale znám a tak jsem s rozechvěním očekávala každý tón, který bude následovat. Trošku z obavami jsem očekávala jevištní ztvárnění, neboť bych také ráda viděla barokní operu v celé její kráse, tedy i v jevištním provedení, ale nakonec jsem musela konstatovat, že se na mne scéna působila velice dobře, naopak nerušila žádnou zbytečnou akcí vynikající pěvecké výkony, které jsem si tím pádem z plna vychutnala.I když se přiznám, že bych uvítala zdobnější kostýmy. Vzpomněla jsem si na Purcelovu operu Dido a Aeneas v režii pana Pitínského na scéně plzeňského DJKT. Nastudování jsem se aktivně účastnila jako interpret a měla jsem velké obavy z jevištního pojetí, které se začínalo rýsovat. Na premiéře se představilo nádherné, moderní, snové pojetí, této barokní opery, které získalo cenu Alfréda Radoka a stalo se i Operou roku!Proto se modernímu provedení barokních oper nebráním, i když bych ráda navštívila představení provedené i po jevištní stránce v barokním duchu. Návštěvu Händlova Rinalda ve Stavovském divadle vřele doporučuji.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 27.9.2010 v 11:08

Na Rinaldovi jsem byla už poněkolikáté, protože opravdu stojí za to. Collegium a Václav Luks jsou vynikající. Sólisté také. Škoda že Diana Moore vyšla z článku pana Šimáčka tak nijace. Je skvělá. Hlavně proto, že je i dobrá herečka, má VÝRAZ,ano, opravdu dokázala perfektně „vystihnout uptrpení hrdiny", až člověku vytryskly slzy. Do inscenace plně vstoupila až teď, ale měli jsme možnost ji vidět už loni v listopadu, když zaskakovala za původní interpretku této role Marianu Rewerski. Přestože se tehdy tohoto partu zhostila pouze v koncertním provedení, její výraz a prožitek mne nadchl. Teď jsem si jí mohla užívat v plné kráse.

Jana

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.