Rossini Opera Festival Pesaro 2010

17.8.2010 00:00 Vít Dvořák

Rossini doslova na každém kroku. Zdaleka nejen na divadle, ale i na plakátech, v okolo znějících melodiích či třeba ve výlohách, ty od místního vinaře či prodavače spodního prádla nevyjímaje.

Tak to i letos touto dobou vypadá v nevelkém provinčním přístavním městě Pesaro na břehu Jaderského moře, se zhruba devadesáti tisíci obyvatel, ve středoitalském kraji Marche. Proč zrovna Gioacchino Rossini právě teď a v Pesaru, netřeba objasňovat. Letošní ročník slavného operního festivalu v rodném městě proslulého italského skladatele (ale též Renaty Tebaldi) je už jednatřicátý. Co do významu a svého „monotématického“ zaměření má konkurenci jedině ve festivalu wagnerovském v Bayreuthu.

Středem festivalového dění bylo i letos Teatro Rossini, považované za druhé nejstarší divadlo v Itálii, pocházející ze čtyřicátých let sedmnáctého století, navržené pesarským rodákem architektem Sabatinim. V době Rossiniho dětství se jmenovalo Teatro del Sole (Divadlo u Slunce) a působili v něm oba rodiče malého Gioacchina – otec tady hrál na lesní roh a matka zpívala.

Zpátky ale k nejnovějšímu festivalovému ročníku. I letos tvoří pilíře programu tři scénická provedení, a to skladatelovy prvotiny Demetrio e Polibio (zkomponované před rokem 1809), historické fresky Sigismondo (1814), z těch známějších titulů je tentokrát uváděna La Cenerentola (1817). Ani v tomto roce ovšem nechybí už tradiční každoroční šlágr v podání mladých účastníků pěveckých kurzů Accademia Rossiniana Il viaggio a Reims (1825), hraje se také Rossiniho Stabat mater či dramatické skicy La morte di Didone a Le nozze di Teti, e di Peleo, z celé řady koncertů uveďme alespoň recitály světově uznávaných sopranistek Désirée Rancatore a Evy Mei.

Hlavním magnetem festivalu je letos však americký tenorista Lawrence Brownlee coby Don Ramiro v Popelce, když „odchovanec“ pesarského festivalu Juan Diego Flórez tady tentokrát výjimečně chybí. Připomenout je třeba i opětovnou účast Pražského komorního sboru, který si za léta spolupráce s pesarským festivalem vydobyl u jeho vedení nejedno uznání a pověst spolehlivého partnera – byť se tu podobně jako loni i letos překvapivě „chytil“ jen v jediném titulu, a to navíc vzhledem k partituře Popelky jen pánská část sboru.

Mezi publikem pesarského festivalu tu i letos pochopitelně znějí snad všechny možné jazyky doslova ze všech koutů světa. Sám jsem byl například před jedním z představení svědkem toho, když Američanka představovala své každoroční „rossiniovské“ přítelkyni ze Stockholmu jiné své dva dobré známé operní fanoušky, kteří na festival každoročně jezdí z Austrálie. V hledišti jsem zase pro změnu zahlédl vedle dalších povědomých tváří i v Praze dobře známou americkou mezzosopranistku Denyce Graves. Evviva Rossini! Recenze všech tří klíčových inscenací letošního ročníku pesarského festivalu (9.-22.8.2010) přineseme na našem webu v následujících dnech.

Související články

Komentáře: 8

Anonymous dne 16.8.2010 v 22:30

To je rychlost! Den po navratu a uz zacinaji reportaze z toho slavneho festivalu. Fotografie se take velmi povedly – pro kazdeho se tam najde neco (myslim na to festivalu). Cekam na dalsi cteni a dekuji.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Rab dne 17.8.2010 v 07:07

Velkou a nedocenitelnou zásluhou tohoto festivalu je především péče o Rossiniho kompletní hudební odkaz. Spravuje ho v Pesaru sídlící nadace, jejímž cílem je i obnova a provedení kompletního R. díla (to bylo již uvedeno a v současném 31. ročníku se některá díla nastudovávají znovu). Bohužel z pohledu českých operních fanoušků ho zastiňují německé festivaly, ale jeho význam je vskutku srovnatelný s Bayereuthem. Bohužel cesta z Čech dlouhá kolem tisíce kilometrů je pro mnohé potenciální návštěvníky komplikací, znemožňující jim tento významný festival navštívit.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Evan dne 17.8.2010 v 16:16

Byť se určitě nejedná o devadesátitisícové město, jak píše pan Dvořák, navštívit ho přesto (a nebo právě proto) stojí za to. Milovnící cyklistiky si přijdou na své a mohou projet přes sto kilometrů dlouho pobřežní cestou strada Panoramica Adriatica podél pobřeží s bezpočtem nádherných výhledů na Středozemní moře, milovnící koupání zde mají nádherné pláže s mělkou vodou vhodnou i pro děti. Známé letovisko Rimini je na dosah a malinkatá pitoreskní replublika San Marino co by kamenem dohodil. A to nejdůležitější: nastudování opravdu skvělá a těm, co rádi poznávají operu nehranou a raritní, mohu jen doporučit. Letošní Sigismondo – neopakovatelný zážitek s mladou a již hvězdnou ruskou sopranistkou, dle mého soudu nástupkyní Anny Netrebko…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 17.8.2010 v 16:28

Byl jsem tam třikrát a vždy skvělé obsazení i bych se nebál říci hvězdné. Cesta je z Prahy asi tisíc kilometrů dlouhá, ale dá se také vlakem přes Benátky.

Pesaro má tak 15 000 obyvatel, ale stejnojemnná provincie těch sto tisíc bude mít. Myslím, že je to záměna :-)
Jirka

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Vít Dvořák dne 17.8.2010 v 17:06

Dobrý podvečer, údajem o počtu obyvatel Pesara (města, nikoli provincie) jsem byl sám překvapen, ale nejeden zdroj uvádí číslo, přesahující 90 tisíc. Zdání klame :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Evan dne 18.8.2010 v 09:34

I mě. Působí to na mne dojmem 20 000 města/lázní se spoustou hotelů :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Janka dne 18.8.2010 v 09:35

Ovšem pan Rossini by se asi divil, jaké spodky se dnes nosí. Ta fotografie je famozní.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.8.2010 v 21:40

Je mozne, ze by se zase tak moc nedivil, on sel vzdy s dobou.

Fotografie se opravdu povedly. Pan editor/fotograf mel ten den velmi stastnou ruku. Doufejme, ze ma jeste v zasobe dalsi k ohlasenym reportazim.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.