Rossiniho Lazebník v Litomyšli aneb Dělat humor není sranda

  1. 1
  2. 2
Národní festival Smetanova Litomyšl představil 23. června 2017 na atraktivním druhém zámeckém nádvoří soubor Národního divadla moravskoslezského s jeho zbrusu novou inscenací Rossiniho Lazebníka sevillského. Ostrava přivezla letos do Litomyšle jednak Rossiniho buffu, jejíž sláva trvá od roku 1816 dodnes v neztenčené míře, ale také Smetanovu operu Tajemství, která je rovněž novou inscenací v končící divadelní sezoně. Příjemně, ba až lahodně mi zní informace, poskytnutá ředitelem litomyšlského festivalu Janem Piknou, že oba tituly byly velmi rychle vyprodány! Až překvapivě rychle, podobně jako Operou Plus již recenzovaný koncert České filharmonie či koncert Adama Plachetky spolu se sólistkami a dirigentem z Vídeňské státní opery.
G. Rossini: Lazebník sevillský!!! – Soubor opery NDM Ostrava – Smetanova Litomyšl 2017 (zdroj Smetanova Litomyšl / František Renza)

Rossiniho Lazebníka přivezla Ostrava na festival v hudebním nastudování Marka Ivanoviće, v režii Ondřeje Havelky, na funkční a technicky přizpůsobivé flexibilní scéně Martina Černého, v kostýmech Evy Kotkové. A nemohu jistě nedodat to, co se nikdy v minulosti vlastně moc neakcentovalo, totiž že překlad z italštiny do češtiny je dílkem populárního Jaromíra Nohavici, mluví se o něm hojně, což jest zjevný pokrok. Protože překladatelé velmi znalí a vokální, jakými byli Jelena Holečková Dolanská, Václav Juda Novotný či Eva Bezděková, nebyli nikdy zdůrazňováni. Sami pěvci ani mnohdy netušili, čí překlad to vlastně pějí, navíc si ho sami dotvářeli s ohledem na vokálnost z jejich úhlu pohledu. U překladů se to prostě tolerovalo víc než u českých originálů.

Rossiniho mistrovská buffa má hudební výraz soustředěn ve virtuózním sólovém zpěvu, buď formou obvyklé da capo árie nebo poddajnější kavatiny (Figaro, Rosina). Rossini napsal titul za pouhé tři týdny, tvořil neobyčejně rychle (o jeho móresech, kdy se nenamáhal ve starším věku ani sehnout z postele pro upadnuvší notový list a raději hned napsal nový, se vykládají zkazky), se spontánní melodickou invencí, která tryská snad až marnotratně, s výtečnou výstavbou ansámblů, švihem, dramatickým citem. Patří do první desítky nejhranějších operních titulů na světě, zcela právem; pěvci tuto operu milují, vždyť zpívat role jako je Almaviva, Figaro, Rosina či basové party Basilia s Bartolem, to je přímo oborové vyhranění, árie a kavatiny opery zní na všech pěveckých soutěžích světa.

Zda dílo interpretovat v originálu, nebo v překladu? Pro obé lze nalézat argumenty, často na podkladě vlastních poslechových zkušeností. Sám jsem vstoupil v dětském věku do světa opery právě Rossiniho Lazebníkem jako prvním operním dílem, které mne doslova fascinovalo. Byla to i vynikající režie Hanuše Theina, ale i překlad textu Václava Judy Novotného. Dodnes jsem schopen odrecitovat tento český překlad u většiny rolí, jak se mi vryl hluboko do paměti. Překlad je v tomto typu opery, kde je spousta důležitých recitativů pro vývoj děje, jistě sdělnější. Situační komika se bleskově přenese na publikum. Je tak možno vytvářet narážky, vsuvky, časem jistě i improvizace, které v originálu nepůsobí tak bezprostředně. Je z divadelního hlediska efektivnější.

Často si kladu otázku, zda bych tehdy, ve svých čtrnácti letech, natolik propadl opeře, kdyby se byla zpívala v originále. Kdo slyší slova Nohavicova překladu poprvé a nikdy překlad textu u Rossiniho nevnímal, bude v jiné situaci než já po zhruba vzato šedesáti viděných představeních, neb jsem coby pravý operní „blázen“ chodil na většinu repríz. Pěvcům muselo být ale dobře rozumět. Použít pro češtinu čtecí zařízení by se v dobách Theinových, Kašlíkových nebo Jernekových režií pokládalo za doznání inscenátorů, že pěvcům vlastně není rozumět, což ale právě oni mají za úkol pohlídat! Mezitím dostal všude přednost originální text, o čemž již dvacet let u tohoto typu všech komediálních titulů značně pochybuji, abych však po zhlédnutí Lazebníka z Ostravy zapochyboval o svých vyřčených pochybnostech…

Na ouvertuře k opeře jsem získal pocit, že snad Lazebník nebyl nikdy vtipnou operou až do doby, než jistou textovou úpravu, ovšem s přihlédnutím k překladům již existujícím, pořídil populární Jaromír Nohavica a režii uskutečnil Ondřej Havelka. Mohu však s jistotou prohlásit, že ze šedesáti zhlédnutých Lazebníků nebyl ani jeden nevtipný, natož nudný (nepočítám vůbec přenosy ani nahrávky, jen představení v Čechách!). Tato buffa je prostě výjimečná svou fantastickou divadelností.

Mám-li své pocity shrnout po jistém nutném expozé do stručné teze, nezdálo se mi, že právě tato inscenace stojí v mém hodnocení v popředí svým mimořádným vtipem. Tedy mezi oněmi „mými“ šedesáti viděnými představeními, exaktněji řečeno. Velmi dobré a vtipné scény s vynalézavým situačním humorem (velmi vtipně a originálně vychází například scéna jevištního znázornění bouře v orchestrálním Allegru), střídají určitá klišé spíše jednoduššího typu legrácek, třeba že narazím čelem do stěny a udělám si bouli, upadnu na nos či zakopávám nemotorně o schody. Jistě, i tento typ humoru nachází vděčné klienty vždy a všude, ostatně proč ne? Přece vše je směšné, ale jen když se to děje druhým…

Ostravští inscenátoři vykročili po delší době preference originálních textů k překladu. Proto to vypadá jako nóvum doby takřka obrozenecké. Lazebník v novém textovém hávu Jarka Nohavici je jistě již jménem samotného překladatele atraktivní pro publikum, především marketingově bude velmi působivý. Zejména pro daný region a plány zájezdů, které byly na zmíněné ouvertuře představeny. Překlad pana Nohavici se mi místy líbí, jindy bych dal přednost stále nezastaralému textu Novotného či Bezděkové. Pro jeho větší vokálnost, pro větší respekt k přízvučnosti slabik. Nechtěl bych moc pět kavatiny s mnoha vokály ů a í na hudební ornamentice, na řadě vysokých tónů. To si často zpěváci velmi pohotově „dopřeložili“ v minulosti sami, aby se jim to vokálově optimálně zpívalo. Leč podstatnější je, že nikdy v minulosti mi nezanikalo tolik slov a vět v malé textové srozumitelnosti, toť onen problém. Až mne napadala nepřístojná, ba provokativně dotírající myšlenka, zda není přece jen lépe hrát v originále, pokud je tak málo rozumět, mnohá slova se utápí za orchestrem.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Rossini: Lazebník sevillský!!! (NDM Ostrava 2017)

[Total: 25    Average: 2.6/5]

Související články


Napsat komentář