Rozmanité podoby (nejen) Mozarta na Hudebním festivalu Znojmo

  1. 1
  2. 2

Hudební festival Znojmo, který již po dvanácté vsadil na působivé spojení vážné hudby, vína a prostředí historického města, probíhá ve Znojmě a okolí ve dnech 7. – 24. července 2016. Dramaturgie koncertů, letos primárně zaměřená na tvorbu klasicistního velikána Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791), přináší poměrně ustálený a nutno říci osvědčený model, jenž je letos obohacen o několik novinek – například Výlet s rodinou Mozartových, procházka za hudbou osmnáctého století se členy Mozartovy rodiny, či písňový recitál z děl vídeňských klasiků mladého rakouského barytonisty Rafaela Fingerlose. Festival 7. července otevřelo očekávané provedení Mozartovy opery Don Giovanni, K. 527 v režii Constance Larrieu a Didiera Girauldona s basbarytonistou Adamem Plachetkou v hlavní roli.

K tradici festivalového koncertního programu patří již několik let Koncert znojemských hudebníků, kdy znojemští rodáci hrají svému městu. Ten letošní se uskutečnil 12. července v Městském divadle ve Znojmě. Orchestr, složený z amatérských i profesionálních hráčů, zahrál až na jednu výjimku program sestavený výhradně z Mozartových děl. Konfrontace s jinými skladateli by jistě nevadila, celkovému plynutí to ale nijak neuškodilo vzhledem k rozmanitosti hudby samotné. Koncert zahájila árie Cherubína Voi che sapete z opery Figarova svatba, K. 492 v podání sopranistky Markéty Böhmové. Ta vystoupila místo původně ohlášené Veroniky Pacíkové, v souhře s orchestrem nebyla ale změna příliš znát. Suverénní projev a přitom stylově uměřený hlas Böhmové vystihl náladu árie na výbornou, dobře si počínal i orchestr, škoda jen málo výrazné komunikace s dirigentkou Jarmilou Ludvíkovou, jejíž gesta byla věcná a přesná a mohla tak celkovému vyznění pomoci. Böhmová se publiku dále představila v árii Cherubína Non so più, která uzavřela první půli večera, a v druhé půli brilantně zakončila svůj výstup virtuózní árií Rosiny Una voce poco fa z opery Lazebník sevillský Gioachina Rossiniho. Živelný charakter hudby rozehrál závěrem orchestr do sytých barev a dokázal tak, že je schopen soustředěného výrazu a plného zvuku.

Méně soustředěně si ale orchestr vedl v první půli večera v Mozartově Houslovém koncertu č. 3 G dur, K. 216. Sebevědomý výkon sólisty Marka Filipa provázely v orchestru místy intonační a rytmické nepřesnosti, částečně vyvážené zdařilými dynamickými gradacemi. Celkově zde orchestr fungoval lépe v doprovodných pasážích, byť náročných na souhru, než v pohyblivých plochách. Počáteční syrovost v projevu sólisty se ve druhé větě Adagio překlenula do jemné, intonačně precizní kantability, která nejlépe vynikla v kadenci. Technicky jistý ráz Filipovy hry dostal nejvíce prostoru ve třetí větě Rondeau (Allegro). Závěrem koncertu nezbytně zazněla Serenáda č. 13 G durMalá noční hudba“, K. 525, která vcelku důstojně zakončila tuto hudební poctu městu i skladateli.

Další orchestrální koncert se odehrál o den později na moravskokrumlovském zámku, kde se představili laureáti Letní školy barokní hudby za doprovodu Czech Ensemble Baroque v komorním devítičlenném obsazení. Program, tentokrát sestavený pouze z barokních děl, nabídl rozmanitost instrumentální i stylovou. Nepříznivá akustika zámeckého sálu v kombinaci se zvukem historických nástrojů bohužel místy utápěla celkový zvuk, přesto bylo vyznění působivé a výkony mladých sólistů vzhledem ke ztíženým podmínkám obdivuhodné.

Večer zahájilo Concerto pro dvě cembala a orchestr c moll, BWV 1060 Johanna Sebastiana Bacha. Technicky vyrovnané výkony cembalistů Jarmily Kubátové a Jiřího Havrlanta nejlépe vynikly v instrumentačně úsporné druhé větě Largo, bohaté na dynamické odstíny a zpěvnost. Teprve ve třetí větě Allegro dosáhl soubor se sólisty vyvážené souhry, je třeba ale vyzdvihnout důslednou komunikaci ansámblu s koncertním mistrem Peterem Zajíčkem po celou dobu skladby. Následující tři čísla patřila sopranistce Barboře Šancové. V árii Acise Alto Giove z opery Il Polifemo skladatele Nicoly Porpory zapůsobil její upřímný neherecký projev nejsilněji. Akustika sálu se ukázala být vhodná pro lidský hlas, který se v prostoru nádherně klenul a vyzníval čistě, navzdory občasným intonačním nepřesnostem, které místy provázely i orchestr.

Po přestávce byl celkový zvuk o poznání lepší, interpreti se už s akustikou zřejmě sžili, árie Farnace Gelido in ogni vena z opery Antonia Vivaldiho Il Farnace, RV 711 tak vyzněla efektně a s potřebnou stylovou precizností. Vivaldiho hudba koncert také uzavřela – v Houslovém koncertu D dur, RV 208 „Il Grosso Mogul“ se jako sólista uvedl Vojtěch Jakl. Možná až příliš expresivní projev vyvažovala nesmírná muzikalita, nechtěná glissanda většinou zanikla v následném hudebním toku. Interpretační i stylová rozmanitost koncertu působila svěže a i přes zmíněné nedostatky se mladí sólisté uvedli v dobré formě a s příslibem dalšího uměleckého vývoje.

Festival každoročně vedle zmíněných orchestrálních koncertů nabízí také množství komorních koncertů v neobvyklém prostředí. Jedním z nich je Koncert při svíčkách, pořádaný v prostorách renesančního Domu umění. Letos se na koncertě 15. července potkaly virginal a třířadá barokní harfa v podání Moniky Knoblochové a Kateřiny Ghannudi. Myšlenka vytvořit program, ve kterém by se setkaly cembalo a harfa, napadla interpretky právě ve Znojmě, při společném provedení Combattimenta Claudia Monteverdiho.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Koncert znojemských hudebníků (Hudební festival Znojmo 2016)

[Total: 10    Average: 3.5/5]

Vaše hodnocení - Koncert moravskokrumlovského zámku (Hudební festival Znojmo 2016)

[Total: 10    Average: 3.6/5]

Vaše hodnocení - Koncert při svíčkách - M.Knoblochová, K.Ghannudi (Hudební festival Znojmo 2016)

[Total: 7    Average: 3.9/5]

Vaše hodnocení - Reichovo kvarteto (Hudební festival Znojmo 2016)

[Total: 9    Average: 3.9/5]

Související články


Napsat komentář