Ryzí alt, ušlechtilá postava. Betty Fibichová – první altistka Národního divadla

  1. 1
  2. 2

Právě dnes je to sto sedmdesát let ode dne, kdy se v severočeské Jilemnici narodila mlynáři Hanušovi dcera Barbora, přezdívaná Betty. V archivu Národního divadla je jako datum jejího narození uveden 16. únor 1846, ale ve všech ostatních zdrojích, s nimiž jsem pracoval, se uvádí 16. březen téhož roku.

Betty Fibichová (foto archiv ND)
Betty Fibichová (foto archiv ND)

Betty, podobně jako její dvě sestry, starší Růžena a mladší Anna, byla vychovávaná ve vlasteneckém duchu, který v rodině Hanušových panoval. Od dětství toužila po divadle, a protože měla prokazatelný pěvecký talent, navštěvovala od roku 1859 v Praze pražskou pěveckou školu Augustina Appého. Později se rovněž školila u vynikajícího barytonisty Prozatímního a Národního divadla Josefa Lva, zpěváka, pro něhož psal Smetana své nádherné barytonové role.

V roce 1867 vystoupila Betty Hanušová poprvé na divadle. V Karlových Varech se představila v roli Nancy v tehdy velmi populární opeře Marta Friedricha Flotowa. V Karlových Varech se také seznámila s Františkem Ladislavem Riegrem, který posléze na mladou talentovanou zpěvačku upozornil ředitele Prozatímního divadla Jana Nepomuka Maýra. Na podzim téhož roku se rovněž několikrát představila olomouckým divákům, mimo jiné v roli Azuceny ve Verdiho Trubadúru. 4. ledna 1868 vystoupila díky Riegrovu doporučení na jevišti Prozatímního divadla v roli Abatyše ve velmi úspěšné premiéře opery Karla Bendla Lejla. Mimořádný úspěch sklidila i ona sama a následovalo okamžité angažmá. Její první nastudovanou rolí v Prozatímním divadle byla Hedvika v Rossiniho Vilému Tellovi.

Betty Fibichová (foto archiv ND)
Betty Fibichová (foto archiv ND)

Betty Hanušová se velmi rychle stala čelnou sólistkou operního souboru Prozatímního divadla. Její podle dochovaných svědectví krásný hluboký alt ve spojení s přirozeným hereckým nadání, včetně schopnosti vyrovnat se s rolemi vyžadujícími komický projev, doplnila nesmírná píle, houževnatost a pracovitost. Tyto své kvality uplatnila v mnoha významných mezzosopránových a altových partiích. Výborně byly hodnoceny její role v tehdy uváděných a populárních operách. Vedle již výše zmíněných rolí  to byla například úloha Fides v Meyebeerově Prorokovi, některými považovaná za jeden z vrcholů její kariéry, dále paní Brodská v Nicolaiových Veselých paničkách windsdorských, Ratmir v Glinkově Ruslanovi a Ludmile, Marta v Gounodově Faustovi a Markétce, Pamela v Auberově Fra Diavolovi anebo Madame Bertrand v opeře Zedník a zámečník téhož autora.

Ztvárnila také roli Xenie v opeře českého dirigenta působícího v carské opeře v Sankt-Petěrburgu a ruského hudebního skladatele v jedné osobě Eduarda Franceviče Nápravníka Nižegorodci.

Doménou zpěvačky byl ovšem český repertoár. Vždy měla vřelý vztah k tvorbě Bedřicha Smetany. V roce 1869 se seznámila se Zdeňkem Fibichem, který tehdy pobýval v Jilemnici na prázdninách a posléze se oženil s její mladší sestrou Růženou.

Sestry Hanušovy (foto fibich.cz)
Sestry Hanušovy (foto fibich.cz)

Po její předčasné smrti se Betty Hanušová stala na výslovné přání své těžce nemocné sestry jeho druhou ženou. Manželským osudům Betty a Zdeňka Fibichových jsme věnovali na Opeře Plus poměrně velkou pozornost v článku z října 2015 (zde) u příležitosti loňských dvou fibichovských jubileí. Vraťme se tedy k divadlu.

Betty Fibichová byla také výbornou představitelkou smetanovských altových rolí, ať to byla Martinka v Hubičce, Panna Róza v Tajemství či Záviš v Čertově stěně, kterého psal Bedřich Smetana přímo pro ni. Ladislav Novák ve své knize Stará garda Národního divadla cituje Smetanův výrok: „Záviše může provésti jedině všeobecně ctěná paní Fibichová, na níž poukazuje ryzí alt, ale ušlechtilá postava a důležitost úlohy.“ V premiérách Dvořákových oper se představila v rolích Anny v Králi a uhlířovi, Říhové v Tvrdých palicích, Homeny ve Vandě či šafářky Veruny v opeře Šelma sedlák. Ještě jako Betty Hanušová zpívala při premiéře 10. dubna 1874 roli Elišky ve Fibichově operní prvotině Bukovín, poté v Novém českém divadle v listopadu 1881 postavu Perchty v jeho druhé opeře Blaník.

V Národním divadle zpívala roli Radmily v Libuši při obou premiérách (v červnu 1881 i v listopadu 1883). Výrazně se uplatnila i v dalším českém operním repertoáru. Ztvárnila čelné mezzosopránové a altové role ve Smetanových operách, vedle již zmiňovaných to byly také Děčana v Braniborech v Čechách a Ludmila v Prodané nevěstě. Z jejích rolí v operách Antonína Dvořáka jmenujme ještě klíčnici Lotinku v Jakobínovi. Svým výkonem v roli kněžny Isabelly výrazně přispěla k pozitivním kritickým ohlasům na premiéru Nevěsty messinské svého manžela.

Betty Fibichová (foto archiv ND)
Betty Fibichová (foto archiv ND)

Z jejích dalších rolí v českém repertoáru připomeňme Zuzanu v Petru Škrétovi a Markýzku v Cestě oknem Karla Bendla, Verunu v Blodkově jednoaktovce V Studni a Martu Knejpkovou v opeře Vojtěcha Hřímalého Zakletý princ.

Zopakovala si četné role z Prozatímního divadla jako například velmi úspěšnou Fides v Prorokovi, z jejích verdiovských rolí jmenujme Ulriku v Maškarním plesu a Magdalenu v Rigolettovi, Markýzu v Donizettiho Dceři pluku, k úspěšné Martě v Gounodově faustovské opeře přidala stejnou roli v Boitově Mefistofelovi, v Gounodově Romeovi a Julii se divákům představila v roli Gertrudy, v Délibesově Lakmé v postavě Mistress Bertson, v Mozartově Kouzelné flétně v postavě Třetí dámy, v Rubinsteinově Démonu v roli Tamařiny chůvy a v premiéře opery Heinricha Marschnera Hans Heiling (tehdy dle dobového zvyku uváděné s počeštěným názvem Jan Heiling) v postavě Háty. V legendárním prvním českém uvedení Evžena Oněgina, kterou dne 6. prosince 1886 dirigoval sám autor, vytvořila po boku Bohumila Benoniho v titulní roli a Berty Lautererové-Foersterové roli chůvy Filipěvny.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář