S Alenou Hönigovou o Hudebním létě na zámku Jezeří

Z úpatí Krušných hor shlíží do krajiny zámek Jezeří, jedna z někdejších rezidencí knížecí větve Lobkowiczů. Ačkoli byl zámek dlouho jen krok od svého zániku kvůli těžbě hnědého uhlí v povrchových dolech, ukusujících kdysi krásné podhůří, díky velkému úsilí správy zámku, místních obyvatel a mnoha dalších podporovatelů se rozlehlý komplex daří postupně opravovat a zpřístupňovat veřejnosti. Dokladem navracejícího se života je také festival Hudební léto na Jezeří, založený v roce 2012. Letos proběhne ve dnech 2.–30. srpna jeho třetí ročník.

Na počátku devatenáctého století bývalo Jezeří významným kulturním centrem, což byla zásluha především knížete Františka Maxmiliána Lobkowicze, který byl sám nadšeným a výtečným hudebníkem. Udržoval také kontakty s předními umělci té doby a řada z nich také působila v jeho službách. Jak vlastně vypadal hudební život na lobkowiczkém dvoře v té době?

Kníže Lobkowicz byl opravdu mimořádná osobnost s kontakty s tehdejší kulturní elitou. Jako ředitel vídeňských divadel měl skvělý přehled o evropském hudebním dění. Musel být také mimořádně zábavný člověk. Hraběnka Thürheimová, která na Jezeří často jezdila, ho ve svých pamětech nazývá největším hudebním bláznem. Hudebníci si tam prý podávali dveře a neustále se tam hodovalo. František Maxmilián zde také nechal vybudovat zámecké divadlo a zřídil si vlastní kapelu. Jako muž vytříbeného vkusu se nechtěl spokojit s žádnou regionální úrovní a angažoval zde opravdu výjimečné hudebníky. Není náhodou, že právě zde proběhla první soukromá premiéra Beethovenovy symfonie Eroica. Nechal také přeložit do češtiny Haydnovo oratorium Stvoření a sám v něm zpíval roli Rafaela.

Podpora umění byla ve šlechtických kruzích tehdy běžná, ale na našem území byla takto vysoká umělecká úroveň ojedinělá. František Maxmilián rozpoznal Beethovenovu genialitu, už když mu bylo dvacet let a na jeho objednávku a za jeho peníze vznikla řada skvělých skladeb. My Češi jsme velmi hrdí na naši hudební minulost, ale je třeba si uvědomit, že naši nejskvělejší hudebníci museli tehdy hledat práci v emigraci. Kníže Lobkowicz měl odvahu podpořit skutečně nové věci a věřil svému úsudku – takových lidí bylo a je u nás stále málo.Jedním z poslání festivalu je oživit skladby lobkowiczkých hudebníků. Se kterými jmény se setkáme v letošním programu?

Zazní zde hudba lobkowiczkého kapelníka Jana Josefa Röslera, která je pro mě opravdovým objevem, a samozřejmě zde nemůže chybět Beethoven a Haydn, favoriti Františka Maxmiliána Lobkowicze. Každý srpnový víkend zde má zvláštní téma: 2. a 3. srpna zde uslyšíme Röslerovu operu, 9. a 10. srpna smyčcové a klavírní kvartety s berlínským Camesina Quartett právě od Beethovena a Haydna, ale i díla skladatelů, kteří na jejich tvorbu přímo reagovali. V sobotu 16. srpna zde vystoupí lotyšský zpěvák Raitis Grigalis s písňovým cyklem Vzdálené milé od Beethovena. Beethoven zbožňoval Goetheho poezii a jeho básně by byl rád zhudebnil. Při osobních setkáních právě v nedalekých Teplicích ale Beethoven Goethemu připadal poněkud podivný a zhudebnění svých básní přenechal raději Janu Václavu Tomáškovi. Tuto zcela odlišnou, ale neméně úchvatnou verzi uslyšíme o den později v podání Markéty Cukrové. Mohu ještě prozradit, že tajemství, kterými jsou tato dvě díla opředena, nebude vyprávět jen hudba a texty, ale budou ilustrována i obrazovými vjemy. V neděli 24. srpna zde uslyšíme virtuózní violoncellové sonáty stálého člena lobkowiczké kapely Antonína Krafta, mimochodem také sólisty, pro kterého psali koncerty a sonáty právě Haydn a Beethoven. Zazní zde i skladby dalšího „Beethovenova“ cellisty Romberga a hudba Beethovena samotného v podání Ilze Grudule.

Závěrečným koncertem bych ráda připomenula někdejší slavné uvedení symfonie Eroica v zámeckém divadle. Atmosféra jejího vzniku a to, co autora k jejímu napsání inspirovalo, je tématem koncertu, který zazní na historickém nástroji Broadwood.

Rozhodli jste se také tento ročník znovu zahájit inscenací opery Jana Josefa Röslera Vrahem z pomsty, kterou začínal také loňský festival.

Hudba Jana Josefa Röslera mě vloni opravdu nadchla, právě tak jako práce se zpěváky a hudebníky, kteří se na projektu podíleli. Dějově je to parodie na italskou operu, ale to nevylučuje naprosto skvělou hudbu s polohami komiky, lyriky i opravdového dramatu. Celý ten proces od momentu, kdy jsem poprvé četla Röslerovo jméno a zjistila, že to není ten známý Antonio Rössler neboli Rossetti, přes hledání jeho hudby, přepracování šestisetstránkového manuskriptu až do chvíle, kdy jsme začali zkoušet, bylo opravdové dobrodružství. Jednotlivé postavy se začínaly „líhnout“ v osobách hlavních protagonistů Anny Hlavenkové (Isabella), Jaromíra Noska (Riccardo), Daniela Issy (Fernando) a Javiera Hagena (Bruno) přímo před mýma očima. Navíc Mirek Rovenský k tomu vykouzlil nejen scénu prakticky z ničeho (což byla vzhledem k našemu rozpočtu podmínka), ale i opravdu tvůrčí atmosféru. Tohle dobrodružství ještě není zdaleka u konce a já se moc těším na jeho další etapu.Festival na Jezeří je vlastně od počátku tvým projektem a pracuješ na něm jako dramaturg i hlavní organizátor. Podílí se na něm ale také řada dalších lidí a organizací, které podaly pomocnou ruku k tomuto projektu.

Zpočátku to byl jen nápad, kterému měla odvahu věřit kastelánka z Jezeří Hana Krejčová. Založila jsem tehdy Spolek pro zvelebení staré hudby (inspirovaný jménem spolku, v kterém aktivně působil právě František Maxmilián Lobkowicz a který měl v programu pozvednout hudbu, jež v českých zemích upadá… to mně přišlo dost aktuální). Bohužel nejsou našimi členy majetní čeští šlechtici, ale hned v nejtěžším prvním roce se nám podařilo získat podporu Česko-německého fondu budoucnosti. Později nás také opakovaně podpořilo Ministerstvo kultury České republiky, Státní fond kultury České republiky i město Horní Jiřetín. Letos přibyla i podpora Fondu Ústeckého kraje. Tyto finance jsou pro nás velmi cenné a mým cílem je směřovat je výhradně zpět do umění. S prakticky nulovými organizačními a provozními náklady festivalu se tedy peníze skutečně promění v honoráře, cesty a ubytování pro umělce, což pokládám za velmi smysluplné, protože každé kvalitní angažmá je dalším krokem v životě jednotlivých interpretů.

Kromě standardních cest jste letos zvolili také cestu takzvaného crowdfundingu, díky kterému může festival podpořit jakýkoli zájemce.

Princip podpory našich institucí je založen na procentuální účasti na celkovém rozpočtu, což považuji za velmi smysluplné. Bohužel se mi nedaří získat pro projekt žádné české sponzory nebo mecenáše, což mě velmi mrzí a nechápu to. Navíc Státní zámek Jezeří skutečně zápasí o přežití, za úspěch se považuje oprava každého jednotlivého okna. Kromě několika zahraničních soukromých osob zůstává celá finanční odpovědnost za festival na mně. Jsem ale optimista a věřím, že je v Čechách hodně lidí, kterým na naší kultuře a hudbě záleží, jen zkrátka do této záležitosti nevidí nebo o ní neví. Založila jsem proto takzvaný crowdfunding projekt, což je forma financování, která se v mnoha zemích osvědčila a v které může malou částkou přispět každý, kdo chce pomoci. Odkazy na něj lze nalézt na našich stránkách festivalu Hudební léto na Jezeří.

Často slýchám názor, že peníze přece nejsou všechno. To je sice pravda, ale ze zkušenosti i z řady zahraničních produkcí musím říci, že jsou skoro všechno.

Mezi místními obyvateli si koncerty brzy získaly svoje posluchače, stejně tak často přijíždějí lidé ze vzdálenějších míst. Jaké máte s festivalem plány do dalších let?

Cílem celého našeho snažení je obrátit pozornost k zámku Jezeří, který není jen nádhernou architektonickou památkou, ale i významným místem naší hudební historie. Eroica v opraveném zámeckém divadle, po jejímž poslechu se hosté budou moci ubytovat přímo na zámku a projít se terasovými zahradami, které kdysi obdivoval Goethe. Koupit si zde noty s hudbou Röslera, ale i desítek dalších autorů, kteří se zde hráli. Navrátit do života a zachránit tento nádherný romantický zámek na úpatí Krušných hor, kde vždy zněla hudba, i pro budoucí generace. To jsou střípky snu, který se klidně může uskutečnit.

Děkuji za rozhovor.

Vizitka:
Alena Hönigová vystudovala cembalo na Akademii múzických umění v Praze u Giedré Lukšaité Mrázkové, Zuzany Růžičkové a generálbas u Václava Lukse. V letech 1999–2004 pokračovala ve studiu na Schole cantorum basiliensis (Basilej, Švýcarsko), kde se věnovala cembalu, fortepianu, generálbasu a improvizaci (Andrea Marcon, Jesper Christensen, Edoardo Torbianelli). Svoje studium zakončila diplomovou prací (hudebně vědecké pojednání a nahrávka) o sbírce Haschirim ascher lischl’lomo od Salomona Rossiho.

V roce 2001 vyhrála se souborem La Vinciolina cenu festivalu v Göttingen. Od téhož roku do roku 2009 působila na Schole cantorum basiliensis jako cembalistka a korepetitorka (nastudování dipl. koncertů, korepetice, speciální projekty).

V roce 2002 založila Ensemble Muscadin. Vedle běžné koncertní činnosti zrealizovala roku 2006 také uvedení současné opery „Esther“ od Borise Yoffeho, zkomponované pro historické nástroje. Pravidelně koncertuje jako sólistka na cembalo a fortepiano nebo v rámci nejrůznějších hudebních souborů. Od roku 2004 do roku 2010 organizovala v Basileji úspĕšnou koncertní řadu v kostele sv. Leonharda.

Od září 2011 realizuje pravidelnou koncertní řadu duchovních koncertů barokní hudby v barokním refektáři dominikánského kláštera sv. Jiljí a od roku 2012 též Hudební léto v Jezeří (2012 věnované Janu Ladislavu Dusíkovi a 2013 Janu Josefu Röslerovi).

V roce 2005 natočila pro švýcarské rádio DRS2 s flétnistkou Corinou Marti CD Seicento im Lombardei (2006 vydavatelství Ars musici), 2007 bachovské CD pro francouzský label Edition du nopal a 2009 nahrávku vokálních a instrumentálních děl Salamone Rossiho (Panclassics, CH). V roce 2011 vyšla její nahrávka skladeb pro fortepiano Jana Ladislava Dusíka (Koramant Records, CH) a v současné době je nově na trhu CD Jommelliho kantát (Ensemble Muscadin, um. vedení Alena Hönigová).

(Zdroj: www.alenahonigova.com)

www.hudebniletovjezeri.cz

Foto archiv