S Lenkou Vagnerovou nejen o poslední premiéře

  1. 1
  2. 2
Před měsícem odpremiérovala v Praze se svou taneční skupinou Lenka Vagnerová & Company novou inscenaci Lešanské jesličky, inspirovanou stejnojmennou poemou Františka Hrubína. V říjnu měla premiéru další choreografie Lenky Vagnerové, která vznikla v rámci spolupráce s britským souborem 2Faced Dance Company, a vytížená autorka se dál věnuje také udržování vysoké kvality repríz pražských inscenací, které má na repertoáru její soubor, stejně jako pedagogické práci. Premiéra Lešanských jesliček byla vítanou příležitostí nahlédnout trochu pod pokličku její tvorby z poslední doby.
Lenka Vagnerová (foto archiv Lenky Vagnerové)
Lenka Vagnerová (foto archiv Lenky Vagnerové)

Než se dostaneme k poslední pražské premiéře Lešanské jesličky, chci se zastavit u choreografie, kterou jsi vytvořila pro britskou skupinu 2Faced Dance Company. Jak tato spolupráce vznikla?

Jednoho dne mě Tamsin Fitzgerald oslovila a tím celá příprava začala. Je pravda, že moje práce jí nebyla cizí, viděla moji tvorbu již několikrát v Edinburghu na festivalu, přijela se podívat do Prahy osobně na Gossip. Stejně tak jsem já viděla její soubor několikrát živě. Oslovila mě, abych vytvořila choreografii pro komponovaný večer tří ženských choreografek.

Když jsem se dívala na profil souboru, viděla jsem, že se hodně zabývají genderovou problematikou a postavením choreografek jako takových. Je skutečně na britské taneční scéně nerovnost? Mají ženy choreografky horší podmínky? U nás mne nikdy nenapadlo přemýšlet o tvůrcích rozdílným způsobem kvůli genderu…

Je pravda, že mne toto téma hned zaujalo a také jsem o tom s Tamsin dlouze diskutovala. Ano, byla jsem překvapená, v jaké míře genderovou nerovnost v tanečním oboru Britové pociťují. Panují značné obavy z nedostatku podpory i pracovních příležitostí pro ženské choreografky, v praxi je to výrazně viditelné! Když jsem se zamyslela, tak počet podporovaných a známých choreografek v Británii je proti mužům opravdu mizivý. Tamsin vede výjimečný program The Bench, který má za úkol podporovat ženské choreografky, vést provokující debaty o nedostatku pracovních příležitostí pro ženy v tanečním oboru, program poskytuje vzdělávání, diskuze, mentoring nebo vede k vytvoření sítě ženských choreografek a tak dále.

Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o diskriminaci žen v našem oboru… Nechápu jakoukoliv diskriminaci.

Choreografie Fallen Angels, jak jsi nazvala svou část triptychu, je ale tančena samými muži – jaká to byla zkušenost? Jak se ti dařilo přenést na ně své představy?

Zkušenost to byla skvělá. Pracovala jsem s pěticí fantastických tanečníků. Byli naprosto otevření veškerému hledání i pro ně novým principům. Nezažila jsem jediný den, kdy by někdo nepracoval nebo protestoval. Tančili jsme i hráli, chápali myslím velmi rychle, o co mi jde a co hledám. Za pár dnů jsme byli naladěni na stejnou vlnu.

Fallen Angels není o mužích a ani jsem k tomu od začátku tak nepřistupovala. Nechtěla jsem jen proto, že to je mužská company, vytvořit další mužskou choreografii. Je to o lidech a lidských charakterech, přátelství, zlobě i zoufalství. O padlých andělech v nás. I když se samozřejmě ve finále vyklubaly mnohé charaktery čistě mužského podání, není to choreografie o mužích.

Čeho je pro tebe „padlý anděl“ symbolem?

Jsou to zoufalci, tápou, jsou ztracení. Možná jsou pro mne trochu symbolem neúspěchu, porážky. A co mnohdy z neúspěchu a porážky vzplane, je konflikt, nenávist a pomsta.

Přitahuje tě mytologie? Jakou má souvislost s naším moderním životem? La Loba byla také postavena na výzkumu velmi rozšířeného mýtu…

Mytologie mě fascinuje a velmi přitahuje už léta. Ohromné množství příběhů, mýtů, legend nebo představ mi otevírá nové obrázky, pohybové principy… Mytologické příběhy právem lákají mnoho vědců k jejich studiu, a tím pochopení samotných národů a civilizací. Plyne z toho velká obrazotvornost a svoboda.

Pro svůj vlastní soubor Lenka Vagnerová & Company jsi připravila novou inscenaci Lešanské jesličky, která měla premiéru 2. listopadu. Minulý rok to byl Gossip, tvrdá kritika mezilidských vztahů, letos poezie. Co tě k tématu přivedlo?

Celé to bylo tak: S Vláďou Javorským jsme již dlouho chtěli udělat spolu představení. Když jsme začali diskuzi o tom, co by to mělo být, Vláďa přišel s touto krásnou tenoulinkou baladou. Já ji předtím nikdy nečetla. Po jejím přečtení to bylo jasné rozhodnutí bez váhání. Je to magická, silná a kouzelná věc. Díky za ni, Vláďo.

Lešanské jesličky rehearsal - Lenka Vagnerová (foto Lenka Vagnerová & Company)
Lešanské jesličky rehearsal – Lenka Vagnerová (foto Lenka Vagnerová & Company)

Líbí se mi, když má choreograf spolupracovníka, kterému dává důvěru a sdílí s ním proces tvorby – režiséra, dramaturga… Jak probíhala tvoje spolupráce s Vladimírem Javorským, činohercem?

Od začátku procesu (a to myslím ještě dlouho před samotným zkoušením na sále) jsme se hodně scházeli, skypovali a psali. Vláďa má ohromný dar uchopit text a jeho podstatu, najít ty drobné a vlastně zásadní odkazy, ukryté pod slovy. Hledali jsme, co je pro nás v příběhu zásadní, jaké jsou v něm roviny a paralely. Řešili jsme, jak příběh převyprávět, aniž bychom ho popisně ilustrovali, ono to vlastně v tomto případě ani není možné. Řešili jsme scénu a rekvizity, prostředky, kterými nádherné obrazy uchopit, jak pracovat s textem a jestli vůbec. Se skladatelem Ivanem Acherem jsme řešili zásadní hudební motivy a témata, zasazení textů do správných míst, jak přiblížit divákovi krásu jazyka, jakým jsou Jesličky napsány… Bylo toho mnoho.

Uvažovali jste o tom, že by se do inscenace zapojil jako interpret na scéně?

Vladimíra jsem ze začátku pošťuchovala, aby v představení také hrál, jelikož je famózní herec a taky tanečník. Jeho pohybový dar je fantastický a také mu je tanec myslím velmi blízký, má pro něj velký cit. To byl také důvod, proč jsem s ním chtěla spolupracovat.

Jinak s herci pracuji již velmi dlouho a navíc ve svých představeních nerozlišuji, kdo je herec, muzikant a kdo tanečník. Všichni jsou perfomeři a na všech představení stojí, každý ho jen hraje jinými prostředky.

Jaký je vztah tanec a poezie – a vztah choreografů k poezii?

Tanec je poezie a v poezii je spousta tance.

Hledala jsi pro Hrubína nový pohybový jazyk? Jeho verše, ať už jsou často vážné a smutné, jsou stále křehké a „hladké“, jako kdyby jimi vyšíval. Inspiruje tě forma jeho poezie, nebo spíš její obsah?

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář

Reklama