S Radimem Otépkou o rozdílných pohledech

  1. 1
  2. 2
  3. 3
S ředitelem PKF - Prague Philharmonia nejen o tom, jak hodně rozdílný je jeho pohled od pohledu hráčů, jak rozdílné je fungování orchestru bez zřizovatele oproti orchestru s jistým příspěvkem na provoz, či jaký je to rozdíl mít či nemít u orchestru odbory.
Radim Otépka (foto archiv PKF)
Radim Otépka (foto archiv PKF)

Rozdílnost pohledů Radima Otépky jako muzikanta na jedné straně a jako ředitele na straně druhé, ale i rozdílnost pohledů na existenci orchestru se zřizovatelem a orchestru bez střechy nad hlavou. Oněch rozdílů je více než hodně. Co se vám hlavně teď vybavuje?

Hodně těžké téma… Je to hlavně naprosto rozdílné chápání rolí muzikantů a vedoucích pracovníků. Muzikanti — což je v pořádku — neznají všechny ty souvislosti, které management vedou k tomu udělat ten či onen krok. To si myslím, že je zásadní věc…

Není to chyba managementu, že to těm muzikantům patřičně nevysvětluje?

Ano, do určité míry ano. Proto se snažíme, pokud máme nějaké ožehavé téma, o kterém víme, že vyvolá nelibost u hráčů, takové téma patřičně komunikovat, v orchestru vysvětlovat. Snažíme se muzikantům otevřít všechny dveře, aby viděli, proč jsme nuceni dotyčný krok udělat. Že za oním rozhodnutím není nic, co bychom chtěli zatajovat, nechceme je obcházet, ale naopak, více chránit instituci a její zájmy. Nicméně je pravda, že velmi často se také dostáváme do situace, kdy to nemůžete říct, a to třeba z důvodu určitých utajovaných skutečností. Když například chystáme něco, co nechceme, aby se to předčasně dostalo na veřejnost…

V takových situacích by ale měla existovat elementární důvěra hráčů v management. Důvěra v situacích, kdy vy řeknete: Vím, proč to dělám, důvody se brzy dozvíte, věřte mi, je to nutné…

Ano. A musím říct, že v takových situacích je náš orchestr natolik ukázněný a že požíváme i natolik velkou porci důvěry, že tuto požadovanou věc prostě udělá.

Když se ohlédnete zpátky na dobu, kdy jste sám hrál v orchestru a potom na léta, kdy jste začal sedat v této ředitelně, jaká jsou ta hlavní témata, v nichž se nejvíc zkorigovaly vaše názory? V čem nejvíc nebo nejsilněji jste cítil, že váš předchozí pohled hráče nebyl správný?

Jsou to hlavně dvě věci. Jednak jsem začal věcem více rozumět a více chápat to, proč předešlý management učinil takové či onaké kroky. To je jedna věc. A druhá věc z toho vyplývající je zodpovědnost za instituci, kterou logicky hráč nemá. V ředitelském křesle máte zodpovědnost za svoji společnost. Za to, jak se chová, jakým způsobem vystupuje, jste zodpovědný za dodržování zákonů, jste zodpovědný za financování, za uměleckou linku, dramaturgii, organizační složky, ekonomiku, financování, zkrátka za vše. Všechno, co děláte, hráči mnohdy nevidí nebo nemůžou vidět a ředitel ani po nich nemůže chtít, aby to viděli. Mnohokrát se stalo, že hráči se rozčilují nad některými věcmi či příkazy a z jejich pohledu možná mají pravdu, ale já musím zvažovat svá rozhodnutí ze všech možných stran a aspektů. Každý z hudebníků má pochopitelně nějaké svoje preference řešení daného problému, ať jej k tomu pobízejí profesní nebo soukromé zájmy, které si chce samozřejmě prosadit. A v tom je myslím to nejdůležitější: těmto zájmům nelze podléhat, orchestr je třeba řídit v zájmu celku, týmu, dosaženého výsledku.

Často jste se svým předchůdcům po příchodu sem do ředitelny za svoje předchozí názory v duchu omluvil?

Nejsem z těch, kteří by se museli omlouvat, protože jsem vlastně od začátku PKF byl v různých funkcích, kdy jsem byl v kontaktu s managementem a vnímal problémy, které management má… Je ale skutečně pravdou, že jsem si říkával: Teď už chápu ty některé kroky, které se před mým nástupem do čela orchestru děly a proč se děly. Dřív jsem se totiž nedokázal do nich plně vcítit, protože hráč nemá zodpovědnost ředitele. Jako hráč jsem klidně spal a jezdil jsem si i na jiné profesní akce, které s PKF nesouvisely. A přitom management tady tvrdě pracoval, aby zajistil podmínky, ke kterým se ve smlouvě se mnou zavázal.

Teď jsme se dostali k dalšímu aspektu: složitost situace v organizaci typu PKF, tedy organizaci bez zřizovatele, to na jedné straně, a na straně druhé v organizaci, která má příspěvek na svůj provoz víceméně vždy jistý. Jak hodně toto hraje roli v oné rozdílnosti pohledů hráče a managementu?

Ten rozdíl je skutečně obrovský. Rozdíl v situaci, kdy máte jistotu, že orchestr je zafinancovaný tak, že sedmdesát až osmdesát procent jeho rozpočtu je pokryto a jenom zbytek si musí vydělat, anebo v situaci, kdy to je opačně, jako u nás. Musím ale říci, že to je pro management neuvěřitelně motivující, protože…

…motivující jenom pro management, nebo i pro hráče?

I pro hráče, ale k tomu se ještě vrátím. Když mluvíme o managementu, tak pro něj je to motivující, protože musí vymýšlet projekty, dramaturgii, koncerty, musí vymýšlet stále nové marketingové a PR akce, a to tak, aby jeho orchestr pořád nějakým způsobem žil velmi zajímavým způsobem. Zajímavým nejenom pro ty hráče samotné, ale hlavně pro veřejnost, pro sponzory, donátory, aby byl zajímavý i pro politiky… Nutí vás to se stále rozvíjet, stále jít někam dál, stále zkoušet něco nového… Ale na druhou stranu je pravda, že práce managementu orchestrů, které mají zřizovatele, se v současné době neuvěřitelně zlepšila oproti předcházejícím letům, poněvadž dnes i ten zřizovatel se na vaši práci dívá jiným pohledem a za peníze vložené do podpory orchestru očekávají výkony a odpovídající práci.

A rozdílnost z pohledu hráče?

Tam je ten rozdíl ještě daleko víc znatelný…

Na gáži nebo ještě na něčem dalším?

Jednak už jen v samotném pracovně právním vztahu. U nás hráči nejsou v zaměstnaneckém poměru. Smlouvy jsou pouze roční. Čili na rozdíl od našeho hráče má hráč v zaměstnaneckém poměru jistotu. Je třeba velmi těžké ho z dotyčného orchestru „dostat“, jak se říká, vyhodit, především kvůli uměleckým nedostatkům — protože zaměstnanecký poměr samozřejmě skýtá podle zákoníku práce spoustu cestiček, jak s managementem bojovat, aby nemohl dostat výpověď. To je jedna věc. Druhá věc: už ze samotné povahy zaměstnaneckého poměru mají hráči další výhody — sociální, zaměstnanecké, které jim poskytuje zaměstnavatel ve formě benefitů.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář