Jeden z nejvýznamnějších světových festivalů vůbec právě dnes začíná. Salcburské letní hry, jejichž historií prošlo bezpočet vynikajících osobností typu Gustava Mahlera, Richarda Strausse, Artura Toscaniniho či Herberta Karajana potrvá až do 30.srpna a jeho operní, koncertní a v neposlední řadě i činoherní nabídka je vskutku až závratně opojná.
Připomeňme alespoň operní nabídku, která podobně jako v předchozích letech i letos tvoří základ festivalového programu: V Salcburku budou letos k vidění nové inscenace Verdiho Macbetha, Straussovy Ženy beze stínu a Janáčkovy Věci Makropulos, doplněné Guthovou režijní trilogií mozartovských evergreenů Don Giovanni, Figarova svatba a Cosi fan tutte, a také společným koncertním provedením Stravinského Slavíka a Čajkovského Jolanty. Vedle našeho již po několik let se na tento prestižní festival ve stále významnějších rolích vracejícího basbarytonisty Adama Plachetky (letos Antonio ve Figarově svatba a Masetto v Donu Giovannim) se letos mezi zpěváky objeví i tenorista Aleš Briscein (Janek v Janáčkově Věci Makropulos).
Za vesměs vynikající obsazení se také musí odpovídajícím způsobem zaplatit a také neváhat a vstupenky si opatřit včas. I letos je většina operních představení už vyprodána, Verdiho Macbeth, ale i dvojí koncertní provedení Slavíka, resp. Jolanty zcela beznadějně. Volných je v tuto chvíli ještě pár vstupenek na některé z repríz Figarovy svatby (290 €), šanci máte i u vybraných představení Cosi fan tutte, Dona Giovanniho či Ženy beze stínu (od 225 do 370 €) a také Věci Makropulos (od 145 do 330 €).
V době konání salcburského letního festivalu není snad jediného dne, aby některá z rozhlasových stanic v zemích celého světa nevysílala přímý přenos či alespoň záznam operního představení či koncertu, Straussovu Ženu beze stínu a Verdiho Macbetha máte šanci shlédnout 29.července a 13.srpna na německém televizním kanálu 3sat.
A tady je podrobný soupis všech letos uváděných operních titulů:
R.Strauss: Die Frau ohne Schatten
Dirigent: Christian Thielemann
Režie: Christof Loy
Stephen Gould, Anne Schwanewilms, Michaela Schuster, Wolfgang Koch, Evelyn Herlitzius, Markus Brück, Steven Humes, Andreas Conrad, Thomas Johannes Mayer, Rachel Frenkel, Peter Sonn, Christina Landshamer, Maria Radner, Lenneke Ruiten, Martina Mikelić, Hanna Herfurtner, Albin Frahamer, Daniel Heck, Christina Kantsel, Philipp Kranjc, Paul Krook, Vivien Löschner, Liliya Markina, Sabine Muhar, Christoph Quest, Julia Rath, Andrea Schalk, Hans Dylan Schneeweiss, Barbara Spitz, Marena Weller, Peter Wurzer
Wiener Philharmoniker
Konzertvereinigung Wiener Staatsopernchor
Salzburger Festspiele Kinderchor
G.Verdi: Macbeth
Dirigent: Riccardo Muti
Režie: Peter Stein
Željko Lučić / Sebastian Catana, Dmitry Belosselsky, Tatiana Serjan / Elisabete Matos, Giuseppe Filianoti, Antonio Poli, Anna Malavasi, Gianluca Buratto, Andrè Schuen, Liviu Gheorghe Burz, Ion Tibrea
Wiener Philharmoniker
Konzertvereinigung Wiener Staatsopernchor
L.Janáček: Věc Makropulos
Dirigent: Esa-Pekka Salonen
Režie: Christoph Marthaler
Angela Denoke, Raymond Very, Peter Hoare, Jurgita Adamonytė, Johan Reuter, Aleš Briscein, Jochen Schmeckenbecher, Linda Ormiston, Peter Lobert, Ryland Davies, Sasha Rau, Silvia Fenz
Wiener Philharmoniker
Konzertvereinigung Wiener Staatsopernchor
W.A.Mozart: Le nozze di Figaro
Dirigent: Robin Ticciati
Režie: Claus Guth
Simon Keenlyside, Genia Kühmeier, Marlis Petersen, Erwin Schrott, Katija Dragojevic, Marie McLaughlin, Franz-Josef Selig, Patrick Henckens, Malin Christensson, Oliver Ringelhahn, Adam Plachetka, Uli Kirsch
Orchestra of the Age of Enlightenment
Konzertvereinigung Wiener Staatsopernchor
W.A.Mozart: Cosi fan tutte
Dirigent: Marc Minkowski
Režie: Claus Guth
Maria Bengtsson, Michèle Losier, Alek Shrader, Christopher Maltman, Bo Skovhus, Anna Prohaska
Les Musiciens du Louvre • Grenoble
Konzertvereinigung Wiener Staatsopernchor
W.A.Mozart: Don Giovanni
Dirigent: Yannick Nézet-Séguin
Režie: Claus Guth
Gerald Finley, Franz-Josef Selig, Malin Byström, Joel Prieto, Dorothea Röschmann, Erwin Schrott / Adrian Sâmpetrean, Christiane Karg, Adam Plachetka
Wiener Philharmoniker
Konzertvereinigung Wiener Staatsopernchor
I.Stravinskij: Le Rossignol
P.I.Čajkovskij:Jolanta
Dirigent: Ivor Bolton
Julia Novikova, Julia Lezhneva, Antonio Poli, Andrei Bondarenko, Andrè Schuen, Yuri Vorobiev, Maria Radner, Anna Netrebko, John Relyea, Piotr Beczala, Evgeny Nikitin, Alexey Markov, Antonio Poli, Yuri Vorobiev, Rachel Frenkel
Mozarteumorchester Salzburg
Konzertvereinigung Wiener Staatsopernchor
Související články
- Notebook Michala Maška (4) – music making Salzburg 2011
- Salcburk: Prvně Janáčkova Makropulos, s Brisceinem
- Salcburk 2011: Program odtajněn
Komentáře: 6
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?








To jsou ale ceny:-((
Jedna věc je cena a druhá věc je výprava… která většinou představení v Salzburku "zabije", že aby měl člověk nerušený zvukový vjem, je skoro lepší zavřít oči. Jenže proč pak chodit do divadla, to stačí si pustit CD. Bohužel – obsazení Dona Giovanniho a Figarovy svatby je skvělé, ráda bych je viděla aspoň ze záznamu v TV. 3SAT ale bohužel nemám :((
Violeta
P.S. Adam Plachetka zpívá v obou vedle E.Schrotta – obdobně ve Vídni měl menší roli ve Faustovi – je fajn, že má možnost zpívat na tak významných scénách vedle výborných partnerů – všichni uvidí, že se vedle nich neztratí, že i z malé role udělá skvělou postavu. Adame – ať se Vám daří výborně! Máme z Vás radost a těšíme se na Vaše další představení – ve Vídni i v Praze…
Oprava – chtěla jsem napsat:
Bohužel taková prapodivná produkce spíš poškodí úsilí umělcŮ, ale protože obsazení Dona G….
Violeta
Violeto: Zabije? Ne to opravdu ne! Naopak, hledá nový výklad, emoce. Bývá to skvostně a se vším všudy odvedené divadlo. Opera není přeci jenom o zpívání. Je o ději, o příběhu a divadlo příběhy choreografií a inscenováním vykládá. V tomhle jsou inscenace v Salzburku skvělé: Don Giovanni, Kozičky (Cosi van Tutte a třeba i nová letošní Žena beze stínu, na jejíž záznam z 3SAT právě koukám.
Správná režie je pouze taková, která vychází z partitury a libreta. Současné pseudoumělecké režie nejsou ničím jiným, než svévolným zneužíváním umění pro vlastní egoistické sebeuspokojení. Hledání nových cest? Proč? Nespočívá krása umění právě v tom, že je jakousi jistotou ke které se můžeme vracet? Proč dělat z pohádek civilní příběhy, proč dělat z komedií dramata, proč dělat symboly z mizanscén a naopak symboly opomíjet? Vím ale moc dobře, že dnešní divák právě tento falešný směr chce, protože dnešní člověk nežije ze skutečnosti, ale uměle vytvořených konstrukcí, které se odtýkají jeho vnějšího i vnitřního světa.
Zde inzerovaného Giovanniho jsem viděl už před 3 lety. Je to vskutku hrůzné – přesně, jak zde předchozí diskutující píše – nestÿdaté čechrání režisérova ega, nic jiného. Komtur v úvodní scéně postřelí Giovanniho revolverem do břicha… dotyčný pak celou operu absolvuje s průstřelem břišní dutiny… Donna Anna je ve skutečnosti Giovanniho milenka a uraženou ctnost pouze hraje Ottaviovi, který je úplný blbec, každý to vidí, jen on ne… na scéne se Anna laská s Giovannim přes otevřené okénko Mercedesu, ve kterém sedí… jistěže nechybí postmoderní soulož – to by snad ani nebyla opera…
Nevidím žádnou "novou cestu" – naopak, stále stupňované deformování původních rámců dějů klasických oper je nesmírně nudné, tato postmoderní cesta je už vyježděná, zajídá se to… je to podle mého klišé pro neschopné režiséry. Kdysi jsem viděl Giovanniho v Salzburgu s Karajanem – nedá se to porovnat. Škoda tohoto festivalu, za to vstupné už vskutku jen pro snoby, kterým nesejde na tom. na čem vlastně jsou, tipnul bych si, žeč to namnoze ani nesledují?