Sbormistryně na inzerát

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Rok 2016 je rokem dvou významných výročí Jeronýmů. Tím prvním je Husův přítel Jeroným Pražský, o němž jen málo Čechů ví, že zahynul stejnou smrtí jako Jan Hus – jen o rok později. Letos si tedy připomínáme 600. výročí jeho upálení na kostnické hranici. 6. července 2016 proběhne v Betlémské kapli slavnostní mše přenášená Českou televizí, kde památku tohoto světce uctí pěvecký sbor nesoucí jeho jméno – Jeronym. Ten se zrodil na pražském Žižkově při sboru Českobratrské církve evangelické v roce 1921 a slaví letos pětadevadesát let své nepřetržité činnosti. Tento amatérský pěvecký sbor je jedinečný svým repertoárem – převážně starou hudbou z období husitského hnutí, reformace a rané renesance. Jeronym, který má velikou šanci dožít se nejen blížící se stovky, ale také dalších let, je již sedm let v rukou mladé profesionální sbormistryně Viktorie Dugranpere (1987), která se soustavně věnuje staré hudbě. Vystudovala Sbormistrovství chrámové hudby, navazující magisterské studium na Hudební vědě, kde se věnovala především hudbě osmnáctého století a v rámci kterého neváhala odcestovat na studia na pařížskou „La Sorbonne“. Především je to ale sólová zpěvačka a praktická hudebnice. Kromě Jeronymu řídí svůj vlastní profesionální vokálně instrumentální soubor Victoria Vocale a Victoria Ensemble, který se každoročně prezentuje v různých složeních na mnoha festivalech a koncertních cyklech staré hudby, a samostatně pořádá již řadu let četné pražské koncerty a představení. Vydali jsme se tedy na Žižkov do míst, kde každá ulice evokuje svým pojmenováním husitské hnutí, abychom propojili historii s nejaktuálnější současností.
Jeden den francouzského krále - Viktorie Dugranpere (foto archiv Viktorie Dugranpere)
Jeden den francouzského krále – Viktorie Dugranpere (foto archiv Viktorie Dugranpere)

Vy jste se dostala k dirigování pěveckého sboru Jeronym v roce 2009 jako mladá dívka ve věku dvaadvaceti let – jak se to přihodilo?

V Jeronymu jsem „sbormistryní na inzerát“. Přestože jsem původně plánovala věnovat se výhradně zpěvu, pro svůj zájem o starou hudbu jsem šla po gymnáziu studovat obor Sbormistrovství chrámové hudby. Byl to obor na Týnské škole pod záštitou Pedagogické fakulty – vedla jej rodina Semerádových, věhlasný pražský klan zabývající se starou hudbou (Collegium Marianum). Tento mikroobor se otvíral jednou za tři roky a v našem ročníku nás bylo pět, já výrazně nejmladší. Byla to škola, která mi ukázala cestu – dirigování učil Marek Štryncl, varhany Lukáš Vendl, kontrapunkt Jaroslav Herden a tak dále. Setkání s těmito inspirativními osobnostmi mě přivedlo k touze věnovat se této hudbě komplexně. Krátce po absolutoriu jsem založila soubor Victoria Ensemble a současně jsem objevila na Pražské konzervatoři inzerát, že jakýsi sbor Jeronym hledá vhodného sbormistra…

Jeronym zpívá zcela specifický repertoár – mohla byste ho představit?

Jeronym je amatérský pěvecký sbor, jakých je v Čechách i všude po světě mnoho. Jeho devízou je ale stará česká reformační hudba, čímž se od ostatních souborů tohoto typu výrazně odlišuje. Zpívají se skladby z českého prostředí od čtrnáctého do počátku sedmnáctého století. Jedná se především o protestantské písně ze starých českých kancionálů (Jistebnický, Franusův, Roudnický, Kodex speciálník a tak dále), v repertoáru sboru se ale vyskytují i skladby některých renesančních autorů, jakými byli Jan Traján Turnovský, Jacob Handl Gallus, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Jan Campanus Vodňanský a podobně. Tento program jsem ale Jeronymu nevymyslela já. V souvislosti s tím, že Jeronym funguje právě při Českobratrské církvi evangelické, zpívá hudbu tohoto typu vlastně již od dob svého vzniku v roce 1921. Když jsem do Jeronyma přišla, bylo mi v podstatě řečeno: „Toto je náš repertoár, toto chceme zpívat i nadále“. A já jsem tomu byla velmi ráda.

Zpívá se z původních not?

To v tomto případě opravdu nejde. Nemohu chtít po nebohých amatérských pěvcích, aby četli chorální nebo mensurální notaci. Ostatně ani neznám případ, že by pěvecký sbor zpíval přímo z faksimile. Od toho dnes máme notové programy a také šikovné muzikology, kteří nám vytvoří čitelnou kritickou edici. Některé skladby tedy zpíváme z kritických edic, jiné ale z různých přepisů. I když se osobně ve všem hudebním konání snažím o stylovost, myslím, že v Jeronymu není dokonalá autenticita to hlavní. Pokud sboristé Jeronymu zpívají některé skladby čtyřicet let z not, na které jsou zvyklí, nebudu jim je najednou rvát z rukou s tím, že je to nepřípustná edice. Tady jde hlavně o udržení tradic – o to, aby to nadále bavilo zpěváky staré a zároveň přitahovalo nové či mladé. A jen tak mimochodem – zkoušeli jste někdy něco přeučit amatérského sboristu středního věku?

Jistebnický kancionál – detail písně Kdož jsú boží bojovníci - sloka 1-4 (foto Národní muzeum)
Jistebnický kancionál – detail písně Kdož jsú boží bojovníci – sloka 1–4 (foto Národní muzeum)

Sbor v letech 1955–2001, po dobu téměř půlstoletí vedl profesor Jiří Kolafa. Mohla byste přiblížit jeho osobnost a jeho přínos pro tento sbor a styl hudby?

Jiří Kolafa (1930–2001) byl český hudební skladatel, klavírista a sbormistr. Já jsem neměla tu čest ho poznat osobně, ale kdokoliv ze starších členů sboru by vám o něm jistě dokázal vyprávět hodiny. Jeronym byl jeho velkým koníčkem – v těchto „zlatých časech“ byl sbor asi čtyřicetičlenný. Jiří Kolafa se o něj neúnavně staral jako o své dítě ve všech směrech. Na soustředění prý dokázal pracovat třeba deset hodin denně (já většinou po šesti nevím, jak se jmenuji) a také neúnavně přepisoval pro své pěvce noty. Měl rád starou českou hudbu a Jeronymu přepisoval skladby z oněch starých českých kancionálů. Naprostá většina přepisů, ze kterých sbor stále zpívá, jsou právě ty „kolafovské“. Trochu pana skladatele podezřívám z toho, že si někde i přikomponoval, co ho zrovna napadlo – tu nějaký hlas navíc, tu odvážnější harmonii… Tenkrát se to všechno ohledně autentické interpretace staré hudby nebralo tak vážně jako dnes. Ale teď už jim ty přepisy vzít nemůžu, byli by smutní a bezradní.

Dokážete si představit, že budete jako pan Kolafa tento sbor řídit i za dalších padesát let? Byla by to příjemná představa nebo spíše noční můra?

Když jsem přišla před sedmi lety do Jeronyma na ten inzerát (který se zdál být velkolepý), sedělo tam pět ubohých evangelíků, ze kterých ucházela horká pára. Bylo to tvrdé jádro Jeronyma, které odmítalo připustit jeho zánik. Po Kolafově smrti se totiž sbormistři střídali a sboristé se s žádným již tolik nesžili. Přesto chtěli za každou cenu pokračovat – byla v tom jakási sympatická urputnost, i když to celé vypadalo strašidelně. Vzala jsem je tedy pod svou ochranu – dnes je nás zase alespoň dvacet a místy to docela pěkně zpívá. Nejsem sice skladatel ani klavírista jako pan Kolafa, ale zase rozumím zpěvu – dlouhodobě pracuji i s amatérskými zpěváky a dovedu jim pomoci. Máme se rádi, jsou na mě hodní a váží si mě. Nemám důvod je opouštět, takže si dovedu představit téměř cokoliv.

Viktorie Dugranpere a Jeronym (foto Petr Kocna)
Viktorie Dugranpere a Jeronym (foto Petr Kocna)

Dá se z té staré notace vůbec odhadnout, jak to bylo původně rytmicky zamýšleno?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář