Senzační signály z vesmíru dobývají Musiktheater v Linci

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Tato upoutávka láká diváky na návštěvu operní novinky Terra Nova oder Das weisse Leben soudobého německého skladatele střední generace Moritze Eggerta, profesora kompozice v Mnichově. Libreto avantgardní novinky mu napsali Franzobel a Rainer Mennicken ve stylu satiricko–futuristického trilleru. Světlo světa spatřilo nové dílo na premiéře 26. května ve Velkém sále Musiktheatru v Linci, projektovaném pro kapacitu tisíc diváků. Nového, moderního divadla se všemi atributy doby, ve které žijeme. Architektonicky, vybavením divadla, ale také akustikou velkého prostoru. Však se právem linečtí pochlubí, že jejich nový Musiktheater je soudobé nejmodernější divadlo v Evropě, čemuž lze věřit.

Musiktheater am Volksgarten Linec
Musiktheater am Volksgarten Linec (foto archiv)

Druhou zajímavostí, jež stojí za pozornost, je operní dramaturgie divadla. V únoru jsem referoval o zajímavé novince Američana Wiliama Bolcoma McTeague – Gier nach Gold (recenzi najdete zde). V květnu jsem se stal překvapeným svědkem druhé za sebou jdoucí experimentální opery. Něco, co si sotva dovedu v českých operních poměrech představit vzhledem k nezměrné obavě ze slabé návštěvnosti či řečeno explicitně spíš z nenávštěvnosti. Pamatuji dobře Liškovu éru v Plzni, kdy jeho preference soudobé tvorby přivodila prázdné auditorium, časté takzvané „přesilovky“, ale o to víc, snad z protestu publika, doslova praskala ve švech volná představení takové Carmen, Tosky, Rigoletta, Rusalky nebo Hubičky, coby jisté formy „odvety“ znechuceného publika… Tím spíš mne nejen překvapí informace, že průměr návštěvnosti Musiktheatru v Linci – po otevření supermoderní nové budovy – čítá sedmadevadesát procent. Jistě, láká sama nová budova divadla, nikoliv nepodobná Janáčkově opeře v Brně. Přitahuje diváky sama o sobě, svou novostí magicky láká k poznávání. Ale i tak, odečtu-li dané atributy, je odvaha dramaturgie Lince obdivuhodná. V roli šéfa či dramaturga opery bych sám tak odvážný nebyl, soudě ovšem dle poměrů návštěvnosti v Čechách, bohužel ne pouze experimentálních moderen soudobého hudebního divadla.

M.Eggert: Terra Nova oder Das weisse Leben - Matthäus Schmidlechner (Třetí), Sven Hjörleifsson (Armstrong), Michael Wagner (Titov), Marius Mocan (, Mari Moriya (Lara) - Landestheater Linz 2016 (foto © Ursula Kaufmann)
M. Eggert: Terra Nova oder Das weisse Leben – Matthäus Schmidlechner (Třetí), Sven Hjörleifsson (Armstrong), Michael Wagner (Titov), Marius Mocan (, Mari Moriya (Lara) – Landestheater Linz 2016 (foto © Ursula Kaufmann)

Novinka německého autora Moritze Eggerta (narozen 1965 v půvabném Heidelbergu) není samovolným pokusem, autor má za sebou již dvanáct hudebně dramatických děl. Zabývá se intenzivně cestami soudobé experimentální hudby v Německu, skladatelsky i teoreticky publikačně. A sám pan šéfdirigent opery – Američan Dennis Russell Davies z Ohia – je vyhraněnou hudební osobností, která se s obrovským entuziasmem staví za díla soudobé tvorby. To jsem mohl dobře vycítit při uvedení díla Američana Williama Bolcoma McTeague – Gier nach Gold. Upřímné nadšení pana dirigenta, s jakým se stavěl  k novince, bylo až inspirativně okouzlující. Nyní jsem na tiskové konferenci v Linci před premiérou nebyl, ale dle upřímně zainteresovaného dirigentského provedení mohu potvrdit totéž. Avantgardnost čiší nejen z kompozice skladatele Moritze Eggerta, ale také z neobvykle fantaskního typu dějové osnovy sci-fi námětu. Předkládá takřka apokalyptický scénář. Světová vláda pod vedením prezidenta Rulera (tenorista Jacques le Roux, jeden z nejlepších Alfredů Verdiho Traviaty, jehož mi bylo dopřáno slyšet!) zničí a vydrancuje zemi, kde již není možné dále existovat. Pandura, státní astronomka (talentovaná česká mezzosopranistka Kateřina Hebelková, Praze známa jako Popelka), objevuje utopicky nebeskou „Sestru planet“, kterou obývají lidé nesmrtelní, klidní, ba dokonce nikdy s nikým neválčící. Zde se tedy diktátorskému prezidentovi Rulerovi objevuje šance na přežití v širém vesmíru.

M.Eggert: Terra Nova oder Das weisse Leben - Jacques le Roux (Ruler) - Landestheater Linz 2016 (foto © Ursula Kaufmann)
M.E ggert: Terra Nova oder Das weisse Leben – Jacques le Roux (Ruler) – Landestheater Linz 2016 (foto © Ursula Kaufmann)

Začne se odvíjet satiricko-futuristický typ hudebního thrilleru. S lehkostí a jevištním vtipem napsané libreto s proměnlivým scénářem přináší celou řadu překvapivých situací, hledajících nenásilně odpovědi na věčnou otázku: „Co žene lidi hledat někde jinde lepší život?“ Téma ba i nechtěně značně aktuální. Z trosek meteoritů se navíc vyrýsuje nerozpoznatelná infekce, která začíná měnit lidi… Dostavují se jim bílé skvrny na kůži, leč začnou tím mizet i jejich původní emoce, ba dokonce i libido. Z toho se odvíjí náhlá změna třeba u Marylin, která se coby profesionální kurtizána náhle stává chladnou, naopak mezi Kolkerem a Pandurou vzniká až podivuhodná náklonnost. Samozřejmě jsme svědky řady nutných divadelních zápletek jako je opozice Rulerovým záměrům od exmanželky Lary, nebo Marilyn, udržující vztahy s géniem Kolkerem. Tři astronauti – Armstrong, Titov a Ten třetí – mi nemohou ovšem v hudební invenci autora nevybavit hned ministry Pinga, Panga a Ponga v Pucciniho slavné Turandot… Ovšem s velmi vtipně nápaditou, invencí přetékající režií Španěla Carluse Padrissy (proto je patrně v tabletech sedadel tentokrát na výběr text vedle němčiny a angličtiny ve španělštině, zatímco poprvé jsem, škoda, nezachytil v Linci jinak obvyklou češtinu, zrovna zde mnohem účelnější než v Traviatě…). Režie je doslova nabita neobyčejným dynamismem. Je odvíjena na tvárné scéně Rolanda Olbetera a s vysoce nápaditou choreografií silnou uměleckou fantazií obdařeného Mei Hong Lina. Využití složky choreografie je úžasně efektivní.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Eggert: Terra Nova oder Das weisse Leben (Landestheater Linz)

[Total: 2    Average: 4.5/5]

Související články


Napsat komentář