Během mých pražských univerzitních studií jsem měl jednu docela zvláštní kolegyni: Když mě zrovna nepřesvědčovala o nesporných výhodách tehdejšího režimu, ukazovala mně nenápadně bokem (proč asi?) poměrně tlustý štos černobílých fotografií Freda Astaira a snila nad nimi o tom, že asi neodolá, a že se za ním jednou osobně vypraví a setká se s...


