O Prokofjevovi (II) Nové pocity Skladba, kterou jsem miloval a díky jí také Prokofjeva, to byl První houslový koncert. Později jsem se setkal s mnoha lidmi, jejichž láska k Prokofjevovi byla také založena na této skladbě. Považuji za nemožné, aby někdo, kdo má k hudbě vztah, jejímu kouzlu nepodlehl. Dojem, jaký vyvolává bych přirovnal k pocitu, když na...
O Prokofjevovi (I) Byl jsem více ve styku s Prokofjevovou hudbou než s ním samotným. Jako člověk mi nikdy zvlášť blízký nebyl. Jeho osobnost vnímám v jeho skladbách, setkání s nimi jsou setkáními s ním, a o jeho díle mohu také hovořit. Ale přece si na některá setkání se Sergejem Sergejevičem zachovávám živou vzpomínku. První setkání První, co se...
S Ninou Dorliacovou jsem koncem války začal hodně vystupovat. Když jsem přišel roku 1937 na konzervatoř, zemřel právě jeden klarinetista. Neměl církevní pohřeb, ale byl uspořádán vzpomínkový koncert na jeho památku, na kterém jsem byl. Nakonec zpívala jedna zpěvačka Griegovu Solvejžinu píseň. Až se mi zatajil dech, jak ta zpěvačka byla krásná, skutečně výjimečně, pravá...
Na podzim 1943 jsem se tedy během koncertování na Kavkaze naučil druhý díl Dobře temperovaného klavíru, když jsem měl mezi koncerty volno. V Suchumi bylo v hotelu příšerné pianino a já na něm zavile cvičil. Bohužel mě neustále rušili lidé, kteří přicházeli a žadonili: „Zahrajete nám valčíček?“ Nejlepším prostředkem jak je vypudit, byly moje fugy.Nejsem posedlý...
Válečná léta Roku 1940 jsem slyšel v soukromém kroužku hudebníků hrát Prokofjeva jeho 6. sonátu, kterou právě dokončil. Ta skladba mě fascinovala a rozhodl jsem se, že se ji naučím. Zanedlouho mi Neuhaus oznámil, že musí v Moskvě uspořádat recital s díly sovětských skladatelů. Pod záminkou, že málo cvičil (ve skutečnosti však proto, že mne při své...
Můj první učitel byl Heinrich Gustavovič Neuhaus, rusky Nejgauz. Slyšel jsem ho při jedné jeho návštěvě v Oděse a jeho hru – hrál Beethovenovu Sonátu pro kladívkový klavír – i jeho samotného jsem bezmezně obdivoval. V jeho vzhledu bylo něco, co mi silně připomínalo mého otce, ale byl mnohem uvolněnější. Dá se říci, že jsem měl...
V létě 1931 jsme se na dva měsíce vrátili do Žitomiru. Bylo mi šestnáct a otec mě představil svým starým přítelkyním a ctitelkám, šesti sestrám Semjonovovým. Byly roztomilé, ale trochu komické, protože se chovaly jako mladá děvčátka, ačkoli už jim bylo kolem sedmdesátky. Byly to skutečné originály! Ve svém domě uspořádaly koncert, na němž jsem...
Světlo světa jsem spatřil v Žitomiru. Dnes je to Ukrajina, ale když jsem se roku 1915 narodil, tak to bylo „Malorusko“. Můj dědeček z otcovy strany byl Němec z dnešní západní Ukrajiny, ale tehdy to bylo Polsko. Následoval příkladu mnoha Němců, kteří hledali štěstí v Rusku, a usadil se v polovině minulého století v Žitomiru jako stavitel klavírů. Tam...
Francouzský houslista, režisér a spisovatel Bruno Monsaingeon je autorem dokumentárních filmů o Glennu Gouldovi, Yehudi Menuhinovi, Davidu Oistrachovi, Svjatoslavu Richterovi a dalších. O Richterovi napsal také knihu Richter, écrits et conversations (1998), která vyšla také v němčině pod názvem Swjatoslaw Richter. Mein Leben, meine Musik. Je k ní připojen překlad klavíristových zápisků, v nichž...