Sete Lágrimas napříč kontinenty

Velmi netradiční zážitek si pro návštěvníky Letních slavnostní staré hudby připravil portugalský soubor Sete Lágrimas, který vystoupil v pondělí 28. července 2014 v sále Trojského zámku. Program byl sestaven ze skladeb, spojených s pevninským Portugalskem a zámořskými koloniemi v Brazílii, jižní Africe a Timoru i se španělskými državami v šestnáctém až devatenáctém století. Hudebníci v nich rozehráli neobyčejný koncert hudební představivosti, bezprostřednosti a temperamentu.Zajímavé bylo už nezvyklé obsazení ansámblu. Hlavními aktéry byli tenoristé Filipe Faria a Sérgio Peixoto, kteří jsou zároveň uměleckými vedoucími souboru. Pro oba byl charakteristický rovný tón bez vibrata, bohatě modelovaný a mistrně dotvářený pomocí mezza di voce, stejně jako detailní práce se zvukomalbou jazyka. Většina skladeb byla v portugalštině, avšak některé texty byly též ve španělštině, aztéčtině, africkém nářečí a dalších jazycích amerických indiánů. Téměř všechny vybrané kompozice totiž byly duchovního charakteru a sloužily ke christianizaci místních obyvatel, tudíž se v řadě z nich náboženská témata oděla do hávu jazyka i hudebního stylu zdejší kultury. Všechny tyto styly se pak v rámci rozsáhlých koloniálních říší Portugalska a Španělska vzájemně ovlivňovaly a mísily. I když by se mohlo zdát, že dva shodné typy hlasů, byť odlišné barevně, budou působit monotónně, vzájemná perfektní komunikace i bohatost aranží byly takové, že se interpreti tomuto nebezpečí dalece vyhnuli. Svůj díl na tom mělo též nepředstírané potěšení z každé skladby, která na koncertě zazněla.Vše výše psané platí také pro instrumentalisty. Tiago Matias byl jediným hráčem na akordické nástroje a během večera střídal vihuelu, barokní kytaru a theorbu. Zajímavost jeho realizací bassa continua i jemného podbarvování vokálních linií bylo nesmírně obohacující a dodávalo hudbě na lehkosti a přirozenosti. Skutečně mistrovský výkon podal perkusionista Mário Franco, jehož invence v rytmické hře i v „pouhém“ podbarvování hudby, kde dokázal využít mnoha možností, které mu použité nástroje nabízely. Zásadně se tak podílel na celkovém charakteru většiny skladeb. Velmi zajímavý byl také výkon kontrabasisty Rui Silvy, jenž povětšinou hrál pizzicato a smyčec použil jen v několika málo skladbách. Spolu s perkusemi byl významným činitelem v celkové pulsaci hudby i v barevnosti. V několika dílech měl také vložené sólové jazzové improvizace, které však i přes excelentní provedení ne vždy stylově zcela zapadly do celkového konceptu. To byl případ kontrafakta na moteto Clauda Goudimela Triste vida vivyre, kde tato improvizace v renesanční polyfonii působila nepříliš přirozeně, ale naopak v prvním přídavku, pocházejícím ze sbírky písní modinhas, výtečně využila a rozšířila možnosti této hudby.

Všichni hudebníci byli spolu opravdu dokonale sehraní a tvořili společně doslova jednolitý celek. Jejich nadšení navíc dodávalo všem skladbám neuvěřitelný náboj, který vdechoval živost i jednoduchým nápěvům a hudebním nápadům. Co se týče aranží, nejednalo se vůbec o klasické provedení ve stylu historicky poučené interpretace. Byla zde jasně patrná inspirace jak lidovými kulturami, tak i portugalskou a brazilskou populární hudbou až do dnešních dnů, zejména fadem, jehož předchůdcem některé žánry nakonec jsou (například již zmiňovaná modinha). Řada kompozic tak zněla velmi moderně a skutečně „populárně“. Díky citlivému přístupu a zdravému muzikantskému nadšení však žádná skladba nesklouzla ke kýči, ani do samoúčelného multikulturního crossoveru, který je dnes velmi častý. Tyto projekty je nesmírně těžké jakkoli posuzovat slovy, neboť jejich hlavní devíza spočívá v momentální atmosféře a živém zážitku. Ty byly během celého večera skutečně vynikající a nadšené publikum odměnilo soubor Sete Lágrimas dlouhým bouřlivým potleskem a propustilo jej až po dvou přídavcích.

Letní slavnosti staré hudby 2014
Tururu farara
(Portugalské baroko a tradiční zpěvy ze zámoří)
Sete Lágrimas
– Filipe Faria (zpěv, umělecké vedení)
– Sérgio Peixoto (zpěv, umělecké vedení)
– Tiago Matias (vihuela, barokní kytara a theorba)
– Mário Franco (kontrabas)
– Rui Silva (bicí)
28. července 2014 Zámek Troja Praha

program:
– Anonym: Na fomte está Lianor
Senhora del mundo
Minina dos olhos Verdes
Soledad tenguo de ti
Díme robadora
– Mai fali é (lidová píseň)
– Gaspar Fernandes: Tururu farara con son
– Juan de Anchieta: Con amores la mi madre
– Anonym: É tarde ela dorme
=přestávka=
– Anonym: Olá zente que aqui samo
– Gaspar Fernandes: Xicochi conentzitle
– Anonym: Menina você que tem
– Anonym: Dic nobis Maria / Dalha den cima del cielo
– Filipe Faria, Sérgio Peixoto: Triste vida vivyre
– Yamukela (lidová píseň)
– Filipe Faria, Sérgio Peixoto: El pesebre
– Manuel Machado: Dos estrellas le siguen

www.letnislavnosti.cz

Foto Anna Chlumská