Sex a zločin na Elsinoru aneb Nový strhující operní Hamlet

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Inscenace opery Hamlet, vzniklé na objednávku Theater an der Wien jako součást oslav shakespearovského výročí, překvapuje v dobrém slova smyslu ve všech směrech. Velmi působivá hudba Anno Schreiera se váže na vynikající moderní libreto, které vychází nejen ze Shakespearova stejnojmenného dramatu, ale také využívá některé motivy látek, které největší dramatik všech dob použil jako zdrojový materiál. Shromážděný pěvecký ansámbl představuje naprostou interpretační špičku jak ve smyslu pěveckém, tak představitelském. A to vše v temné a psychologizující inscenaci světového režiséra Christofa Loye, která má mnoho říci k současným problémům lidských vztahů a komunikace. Není to ale zdaleka poprvé, co princ Hamlet vstoupil na hudebně-dramatické jeviště.

Hamlet zpívá (a také tančí)

Faksimile první strany Hamleta zvydání roku 1623 (zdroj cs.wikipedia.org)
Faksimile první strany Hamleta zvydání roku 1623 (zdroj cs.wikipedia.org)

Hamletovská látka se samozřejmě dostala stejně jako naprostá většina shakespearovských komedií a tragédií na operní i baletní jeviště. Kontinuálně, ale ne příliš četně, se objevuje na baletním jevišti od roku 1788 až do našich dnů. Prvním baletem inspirovaným tímto Shakespearovým dramatem je mimická verze Francesca Clerica z roku 1788, ale stejně jako u operních zpracování nabyl tento námět na atraktivnosti především ve dvacátém století. Ve dvacátém století především zaznamenal úspěch stejnojmenný balet na hudbu Borise Blachera, nejdříve s choreografií Victora Gsovského (1950) a později ve ztvárnění dalších choreografů. V současnosti zřejmě nejrozšířenějším baletem na tuto látku je verze Johna Neumeiera na vybranou hudbu několika skladatelů, jedná se o jeden z několika choreografických opusů slavného choreografa na shakespearovské náměty. V literatuře první uváděnou operou podle dramatu Williama Shakespeara je dramma per musica Francesca Gaspariniho (1668–1727) na libreto známých libretistů Apostola Zena a Pietra Pariatiho v italské verzi princova jména Ambleto, poprvé uvedené o benátském karnevalu roku 1705 nebo 1706. Gaspariniho opera byla vcelku dobově úspěšná a záhy byla uvedena ve Veroně (1707), Neapoli (1711) a dokonce v Londýně (1712). Opera ovšem nesleduje nijak věrně původní drama, ze kterého si bere jen výběr postav i prostředí a motiv boje o trůn. Na stejné libreto o dekádu později uvedl operu stejného názvu Domenico Scarlatti (1685–1757) roku 1715 v Římě, z opery se ale dochovala pouze jediná árie.

Mnohem blíže dramatické předloze je italská opera Amleto Saveria Mercadanta (1795–1870) na textový podklad známého italského libretisty Feliceho Romaniho (také libretisty Belliniho Normy), který zkoncentroval příběh do dvou dějství. Premiéra v Teatro alla Scala roku 1822, přes vynikající pěvecké obsazení (například slavný basista Luigi Lablache jako Claudio), se nezapsala do dějin opery a přes snahu vzkřísit na moderním jevišti Mercadanteho operní dílo tato opera zatím zůstává archivní položkou. Zcela jinak je tomu u Amleta (1865, přepracovaná verze 1871) Franca Faccia (1840–1891) na libreto jeho přítele Arriga Boita. Dílo se podařilo vzkřísit pro moderní jeviště díky jevištnímu i koncertním uvedením v USA, usilovnou zásluhou muzikologa a dirigenta Anthonyho Barreseho, a především pro evropské jeviště znamenala zásadní průlom inscenace na letošním festivalu v Bregenzi s Pavlem Černochem v hlavní roli (naši recenzi najdete zde).

Krátce po Facciově italské verzi, ve které Arrigo Boito předlohu věrně adaptoval, na jeviště vkročilo roku 1868 zatím nejúspěšnější zhudebnění Shakespearovy tragédie – Hamlet francouzského skladatele Ambroise Thomase (1811–1896). Do pětiaktové opery, vzniklé na základě adaptace Shakespearova dramatu z pera Alexandra Dumase staršího, zařadili úspěšní libretisté Jules Barbier a Michel Carré ovšem zcela rozdílný závěr: Hamlet zabíjí Claudia a je oslavován jako nový král. Pro londýnské uvedení opery v roce 1869 se ale takové znesvěcení shakespearovské látky na domácí půdě zdálo neudržitelné, a proto byl zvolen tradiční tragický závěr. Opera se rychle rozběhla po Evropě (posléze i Americe) a souběžně byla inscenována ve francouzské i italské jazykové verzi. Nabízela skvělé pěvecké příležitosti, především part koloraturního sopránu (Ophelie) patří k nejnáročnějším rolím vůbec. Čtvrtý akt opery se smrtí Ophelie je vlastně jejím velikým sólem se sborem a tvoří předčasný klimax celého díla. Thomasova opera je českému divákovi ostatně známá jak z uvedení v Praze (2002), tak z nedávné inscenace v Ostravě i z přenosu z inscenace z Metropolitní opery (2010) s fenomenálním pěveckým souborem a v úchvatné inscenaci.

Eugene Ferdinand Victor Delacroix - Hamlet a Horatio na hřbitově (foto archiv)
Eugene Ferdinand Victor Delacroix : Hamlet a Horatio na hřbitově (foto archiv)

Ve stejné době v roce 1868 jako Ambroise Thomas toto drama, též v pětiaktovém tvaru, zhudebnil i francouzský skladatel Jean-Louis Aristide Hignard (1822–1898). Jeho Hamlet na libreto Pierra de Garal měl premiéru až o dvacet let později (1888) v Theatre Graslin v Nantes a v žádném případě konkurenci Thomasově úspěšné opeře nepředstavoval. Je třeba také připomenout, že látka stála v hledáčku dvou velkých operních skladatelů dvacátého století (i jejich libretistů) – Giuseppe Verdiho a Petra Iljiče Čajkovského, který vytvořil hned dvě kompozice příběhem inspirované (předehru-fantazii z roku 1888 a scénickou hudbu pro sankt-petěrburskou inscenaci Luciena Guitryho v roce 1891). O kompozici stejnojmenné opery v letech 1842 a 1843 vážně uvažoval i zakladatel ruské moderní opery Michail Ivanovič Glinka (zřejmě pod vlivem Puškinova nadšení pro dílo anglického velikána), ale zůstalo jen u několika náčrtů. Hudební encyklopedie zaznamenávají i několik dalších, dnes zcela zapomenutých operních zpracovaní, například dvě americká hudebně-dramatická díla (1952 Edwin S. Lindsey, 1962 Sergius Kagen) nebo hudební tragédii v deseti obrazech J. A. Kalinina na vlastní libreto (s premiérou 1936 v Rize).

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Schreier: Hamlet (Theater an der Wien)

[Total: 1    Average: 5/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama