Seznamte se: Adam Koubek

Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře:
Adam Koubek – populární zpěv, skladba a aranžování populární hudby

Kdy a kde jsem se narodil
Narodil jsem se 19. června 1988 v Jablonci nad Nisou.

Moje rodina a její vztah k hudbě
Přestože moji rodiče nejsou muzikanti, vedli mě i mé dva bratry již odmala k hudbě, a tak jsme všichni chodili do základní umělecké školy. V mé rodině máme zálibu nejen v hudbě, ale i v umění jako takovém – maminka je výtvarnice, bratr fotograf…

Jaké byly moje hudební začátky
Začínal jsem s hudbou na Základní umělecké škole v Mladé Boleslavi, od šesti let jsem tam začal chodit na hodiny klavíru, později jsem navštěvoval i hudebně-dramatický obor a dva roky před maturitou jsem se učil na saxofon. Se sólovým zpěvem jsem začal v patnácti.

Proč jsem si nakonec vybral právě svůj obor
Už odmala jsem ke zpěvu tíhnul, přestože mi maminka kladla na srdce, ať se hlavně nechci stát zpěvákem… V tom se tedy její přání nevyplnilo. 🙂 Na konzervatoři jsem po dvou letech studia populárního zpěvu složil ještě zkoušky na obor skladba a aranžování populární hudby, protože mě začala zajímat i tato cesta. Moje záliba ve vokální hudbě mě přivedla i ke studiu sbormistrovství a hudební výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj
Mými prvními hudebními vystoupeními byly koncerty žáků Základní umělecké školy v Mladé Boleslavi. Vždycky při veřejném hraní na klavír ale přicházela tréma, takže možná i proto jsem později přešel ke zpěvu, ve kterém jsem se cítil pohodlněji. Ale i tak se mi občas klepal mikrofon v ruce…

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi
Musím říci, že na učitele jsem měl štěstí, ať to byla nejdříve na klavír Jana Mlčochová, ještě před konzervatoří na zpěv Katka Korbelová a Markéta Amerighi, či moji pedagogové na Pražské konzervatoři, nejdříve na zpěv dva roky pan profesor Josef Štágr, nyní paní profesorka Naďa Wepperová a na skladbu pan profesor Pavel Větrovec, vždy to byli (jsou) lidé, kteří mi toho spoustu předali, a já jsem za to moc vděčný.

Soutěže, kterými jsem zatím prošel, a co hlavně mně daly
Každá soutěž a konkurz je zkouškou psychiky a později i velkou zkušeností. Co se týká soutěží, v tomto roce se mi podařilo vyhrát aranžérskou a skladatelskou soutěž na Jirkovském písňovaru, nedávno jsem se také účastnil soutěže Hlas Česko Slovenska, kde jsem se dostal do poslední dvacítky zpěváků.

Co považuji za svůj největší úspěch
Myslím, že největším úspěchem je to, že studuji obory, které mě baví a naplňují. Jsem také vděčný za to, že jsem dostal příležitost napsat scénickou hudbu k divadelním hrám do Východočeského a Těšínského divadla nebo že jsem o Vánocích mohl dělat vokalistu na několika koncertech Lucie Bílé.

Jak často cvičím
Ve škole průměrně zpívám jednu hodinu denně, v průběhu týdne dalších pár hodin na zkouškách (například s vokálním kvintetem TimbreTone nebo s big bandem), ale nejlépe se mi cvičí a zpívá večer, kdy už hlasivky vůbec neprotestují (oproti třeba brzkému ránu).Můj profesní vzor
Asi bych mohl vyjmenovat hodně zpěváků, které obdivuji a uznávám, ale myslím, že studenta v profesní dráze nejvíce ovlivní jeho pedagog, se kterým v průběhu studia stráví spoustu času a je jím ovlivněn po celý svůj další hudební vývoj. U mě to je pan profesor Pavel Větrovec, kterého uznávám pro jeho preciznost, hudební fantazii, kterou předává nám studentům, a jeho zkušenosti; a paní profesorka Naďa Wepperová, která je nejen úžasnou zpěvačkou, ale také pedagožkou, která dokáže motivovat k neustálé snaze po zlepšení svým smyslem pro detail a individualitu studenta a svým humorem dodává všem svým studentům energii a radost.

Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout
Vždycky se trochu zdráhám říkat (či psát) svoje největší cíle, protože by se pak nemusely podařit, ale jednou z věcí, které bych chtěl dosáhnout, je hudbu dělat nejlépe, jak budu umět, stále přijímat nové hudební podněty a předávat posluchačům radost a energii, kterou umí sdělit právě jen hudba.

Co zpívám nejraději
Nejraději zpívám písně z žánrů, jako je třeba soul, funk, swing a různé zvláštněji pojaté písničky z oblasti popu, ale i spoustu dalšího…

Jakou muziku rád poslouchám
Pokud mě skladba něčím zaujme, tak nezáleží na žánru – ať je to klasika, jazz, pop… Jako zpěváka mě většinou nejvíc chytne hudba s vokální složkou nebo čistě vokální.

Co dalšího mám rád, jak trávím volný čas
Volného času zrovna moc na rozdávání nemám, ale když už, tak se to stejně většinou točí kolem hudby. V poslední době hodně zkoušíme s a cappella kvintetem TimbreTone.

Co mně dokáže udělat největší radost
Největší radostí – kromě těch hudebních – jsou lidé kolem mě, se kterými se dají další radosti prožít.

Moje největší přání
Největším přáním v posledních dnech je pro mě to, aby se nám podařila premiéra představení Swingujeme, rejdíme v režii paní profesorky Vlasty Žehrové v Divadle Na Rejdišti.***

Vlasta Žehrová, pedagožka Pražské konzervatoře a režisérka inscenace Swingujeme, rejdíme (premiéra 7. 2. 2014 Divadlo Na Rejdišti Praha)
Říká se, že lidé se nejlépe poznají v zátěžových či krizových situacích. Myslím si, že toto pravidlo platí, a sama jsem pravdivost tohoto rčení poznala při zkoušení představení Swingujeme rejdíme. Znala jsem Adama jen z televizní soutěže, kde mě upoutal svou osobitostí, muzikalitou a noblesním chováním. Prostě se tak nějak lišil od ostatních snaživých konkurentů… Setkali jsme se pracovně až při vznikajícím představení Oddělení Populární hudby. Osud nám byl nakloněn: vznikla situace, kdy se Adam musel narychlo ujmout jiné role. Je to paradox, ale právě v tomto krizovém momentu vše hrálo pro nás: Adamova noblesa, která je pro swingový svět tak potřebná. Adamův talent pěvecký, jeho swingové cítění, samozřejmost a lehkost, s jakou dovede zpívat „swingovky“. Adamův talent hudebníka, který skládá své vlastní písně a hraje výborně na klavír. Adamova pracovitost a inteligence, se kterou zvládl nový text a novou hereckou roli. Adamova skromnost a pokora a navíc schopnost fixovat nazkoušené věci a na dalších zkouškách (po domácí přípravě) rozvíjet práci na roli. Adamova tolerance a snaha pochopit mé připomínky herecké. (Přesto, že jsme se poznali až při této práci, byli jsme naladěni stejně a moc jsme si porozuměli.) Adam byl příkladem pro ostatní kolegy v tomto představení, díky němu nevznikaly mezi studenty žádné nesrovnalosti a zásadní tvůrčí neshody… Aniž by si to sám uvědomil, stal se vlastně „lídrem“ tohoto představení. Bylo pro mě potěšení pracovat s Adamem Koubkem… Byla pro mě radost pracovat se všemi studenty na tomto projektu… Díky moc a hodně štěstí v hudebním životě přeje všem „swingařům“ i Adamovi Vlasta Žehrová.

www.prgcons.cz

Foto archiv Adama Koubka, Lenka Hatašová