Seznamte se: Jakub Tomášek

  1. 1
  2. 2

Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře
Jakub Tomášek
– skladba, dirigování

Jakub Tomášek

 

Kdy a kde jsem se narodil

Narodil jsem se 11. listopadu 1995 v Praze.

Moje rodina a její vztah k hudbě

Hudba má v naší rodině dlouholetou tradici. Dědeček je profesorem na pražské Hudební fakultě Akademie múzických umění a patří k předním českým houslistům. Otec je rovněž vystudovaný houslista a matka je amatérská klavíristka, takže k muzice jsem byl veden od malička.

Jaké byly moje hudební začátky

Začátky často bývají neslavné a u mě tomu bylo nejinak. V pěti letech táta rozhodl, že budu pokračovat v rodinné tradici, a začal mě učit na housle. Po necelém roce mého skřípání to se mnou ale vzdal. Pak mě naši přihlásili na klavír, což se zpětně ukázalo jako dobrá volba. Hraní mě bavilo a díky skvělému vedení mých učitelů Saši a Romana Pallasových jsem se záhy dostal i k improvizaci a vytváření doprovodů k písničkám. Odtud byl už jen krůček ke komponování.

První skladbu, kterou jsem napsal asi v devíti letech pro klavír, jsem pojmenoval Procházím sněhovým závějem, nevěda, že závěj je rodu ženského. Když se pak tento název objevil v natištěných programech koncertu na Základní umělecké škole, kde jsem skladbu hrál, rodiče upozornili paní ředitelku, která programy psala, na chybu. Ta udiveně vzhlédla a řekla: „A já jsem si myslela, že to byl umělecký záměr vašeho Jakuba.” Svými zvláštními výstřelky jsem tam byl znám, o rok později jsem napsal a koncertně provedl další klavírní skladbu, sestávající výhradně ze vzestupných stupnic. Pointou bylo, že hráč se na široké židli posouval zleva stále více doprava a když už nemohl dále a dohrál na konec klaviatury, spadl na zem.

Proč jsem si nakonec vybral právě svůj obor

Studium kompozice bylo přirozeným vyústěním mých předchozích aktivit. Během posledních let základní povinné docházky jsem se stále více angažoval na Základní umělecké škole a psal skladby a aranže pro tamní soubory. Byla to touha zdokonalit se v kompozičním řemesle a poznat do hloubky hudební literaturu, co mě přivedlo na konzervatoř.

K dirigování, což je můj druhý obor, jsem se dostal až později, poté co mě během studií skladby potkaly zdravotní obtíže se šlachami na rukou, což výrazně omezilo moje klavírní aktivity. Cítil jsem tehdy potřebu mít kromě komponování také živý kontakt s provozováním hudby a dirigování tento požadavek naplnilo více než dost.

Se spolužáky z dirigentské třídy
Se spolužáky z dirigentské třídy

Moje první veřejné vystoupení a vzpomínky na něj

To bylo pravděpodobně ještě z mé houslové éry. Hrál jsem tehdy jakési jednoduché duo s tátou v kostele. Radši na to moc nevzpomínám, čistých tónů byla ani ne třetina.

Moji dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi

Profesor Otomar Kvěch, který mě již pátým rokem vyučuje kompozici, je člověkem s širokou škálou vědomostí nejen o hudebních skladbách, ale také o historii, literatuře nebo třeba železnici. Naše zájmy se tedy v mnoha oblastech protínají a jsem vděčný, že si ze vzájemných rozprav odnáším kromě cenných připomínek k mé tvorbě taky například podněty k četbě textů Romaina Rollanda či důkladnému prozkoumání železniční tratě Praha — Kolín.

I v dirigování mám velké štěstí na pedagogy. Hodiny profesorky Miriam Němcové jsou skvělou příležitostí seznámit se do hloubky s vokálně-instrumentálním repertoárem a zbavit svá gesta všech rušivých prvků. Lekce profesora Hynka Farkače mi zase pomáhají vyjádřit hudební myšlenku jednoznačným pohybem ruky a dát svým gestům pestrý výrazový rejstřík.

Soutěže, kterými jsem zatím prošel

Na soutěže jsem se během studia příliš neorientoval, v dirigování jsem absolvoval jen jednu a v kompozici všehovšudy dvě. Ve skladatelské soutěži Opava cantat jsem získal 3. cenu za skladbu Poštovní schránka pro mužský sbor.

Co považuji za svůj největší úspěch

Nejsilnější okamžiky v hudbě jsou pro mě ty, kdy mohu od dirigentského pultu předávat energii a emoce na účinkující a ti posléze na diváky. Když se to povede, je to zážitek pro všechny zúčastněné. K takovým okamžikům nedochází vždy, zažil jsem však dvě vystoupení, kde se to dle mého názoru povedlo dobře: poprvé loni v únoru, kdy jsem v sále školy prováděl premiéru své kantáty na text modlitby Páně, a podruhé letos v dubnu, kdy jsem v zaplněném kostele Panny Marie Sněžné vedl gesty sto muzikantů, kteří naplno zpívali a hráli božské tóny Mozartova Requiem. To jsou chvíle, kdy si člověk uvědomí, o kolik by přišel, kdyby hudba nebyla součástí jeho života.

Provedení Mozartova Requiem (kostle Panny Marie Sněžné)
Provedení Mozartova Requiem (kostel Panny Marie Sněžné)

Jak hodně cvičím

V kompozici ani dirigování většinou nejde o klasické cvičení ve smyslu sedět několik hodin denně u nástroje. Příprava na hodiny obou předmětů se skládá z celé řady dílčích činností: například poslech literatury, čtení partitur, analýza skladeb či práce na technické stránce gesta. Každý den má proto mé „cvičení“ jinou podobu a trvá jinak dlouho.

Můj profesní vzor

Vzory v hudbě jsou mi především lidé, jejichž životní dílo mě motivuje k dalším pokrokům — práci na sobě samém a svém hudebním vývoji. Ve skladbě je to především Johann Sebastian Bach, který zemřel již před více než dvě stě padesáti lety, ale jeho kompoziční mistrovství a syntéza racionálního přístupu s dokonalým emocionálním vyjádřením mě dodnes nepřestává fascinovat. V dirigování mě nejvíce inspiruje anglický dirigent John Eliot Gardiner. Jakožto vystudovaný historik mi svými přesvědčivými interpretacemi hudby od baroka po romantismus dokazuje, jak zásadní je přizpůsobit své dirigentské pojetí ve všech aspektech historickému kontextu díla. To mě motivuje ke studiu manuskriptů, historických pramenů i jazyků.

Kam až bych to ve svém oboru chtěl dotáhnout

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář