Seznamte se: Jiří Trtík

  1. 1
  2. 2

Představujeme současné nejúspěšnější studenty Pražské konzervatoře
Jiří Trtík – skladba, dirigování

Jiří Trtík

(Únor 2016, krátce po osmé hodině ráno místního času a já sedím v shinkansenu z Hirošimy do Kjóta. Za oknem se míhá japonská příroda a já přemýšlím nad otázkami do rozhovoru pro Opera Plus.)


Kdy a kde jsem se narodil

Narodil jsem se 17. června 1989 v Čáslavi.

Rodina a její vztah k hudbě

Ačkoli se mé umělecké sklony projevovaly již od útlého dětství, například v deseti letech byla jedna z mých básniček vybrána do pořadu Jiřího Dědečka na ČT2 a v osmé třídě na základní škole jsme s přáteli natáčeli krátké kriminální filmy či klipy s vlastní hudbou, nebyl jsem rodiči vedený k hudbě ani k umění obecně. Tatínek má sklárnu na české designové sklo a maminka je zdravotní sestra.

Rodiče mě hodně podporovali ve studiu cizích jazyků, ve kterých jsem projevoval výrazné nadání, pamatuji si, že v šesté třídě jsem se intenzivně učil čtyřem světovým jazykům. Kéž bych si je teď pamatoval. :-)

K hudbě jsem se dostal až později a já jsem za to rád, alespoň jsem si svůj obor musel sám vybojovat a o to víc si ho teď vážím.
Nicméně velmi osudové je pro mě zjištění, že můj praděda hrával na varhany v kostele v Číhošti a byl blízký přítel faráře Josefa Toufara. Když mě pak Miloš Doležal požádal o zhudebnění Toufarovy modlitby, cítil jsem, že je to moje milá povinnost. A tak vznikla skladba Můj Ježíši, která měla oficiální premiéru při významné celostátní události Návrat P. Josefa Toufara do Číhoště.

Jaké byly moje hudební začátky

Dlouho jsem se hledal. Začal jsem s hudbou až na Střední průmyslové škole v Kutné Hoře, když jsme se spolužáky zakládali kapelu. Poté jsem byl přijat na Karlovu univerzitu, kde jsem studoval klasickou filozofii. Ačkoli jsem po roce získal stipendium za vynikající studijní výsledky, už jsem místo knihoven více a více času trávil za klavírem. A tak jsem se od undergroundových žánrů a kytary, přes studium filozofie dostal až ke konzervatoři, skladbě, dirigování a vážné hudbě.

Proč jsem si nakonec vybral právě svůj obor

Je to pro mě trochu záhada. Najednou jsem začal cítit, že hudba je to, co chci dělat a co mě naplňuje. O skladbě jsem nechyboval, to je něco, bez čeho vím, že nemůžu být. K dirigování jsem se rozhodl po roce studia skladby, protože jsem chtěl být v kontaktu s živou muzikou a proniknout do světa symfonické hudby a opery. Se skladbou je to skvělá kombinace a vzájemně se tyto obory doplňují. Také mi vyhovuje práce s lidmi, čehož si jako dirigent užiji až až.

Moje první veřejné vystoupení

„Hezky jste hrál, energicky!“ byla slova pana profesora Otomara Kvěcha po mém prvním klavírním vystoupení na koncertě projektu Kontinuity v kostele svatého Vavřince v létě 2010. Pamatuji si to, jako kdyby to bylo dneska. Byl jsem hodně nervózní, hrál jsem jako jediný student s výbornými profesionálními hráči, ale když za mnou po koncertě přišel pan profesor Otomar Kvěch a gratuloval mi k mému výkonu, tak se mi ulevilo a moc mě to potěšilo.

Mí dosavadní učitelé a zkušenosti s nimi

Velmi často si říkám, většinou když se vrátím ze zahraničních kurzů, jaké mám štěstí na učitele a profesory hlavních oborů. Ať už ve skladbě a dirigování, tak i v obecných hudebních předmětech.

Pan profesor Gemrot mě učí skladbu od úplných začátků a jsem mu obrovsky zavázán za všechno, co mi předal po stránce hudební, lidské, v přístupu k práci, sebekázni a sebeupřímnosti.

Ohledně dirigování, trojice profesorů Miriam Němcová, Hynek Farkač a Miroslav Košler vám dá nejen dobré řemeslo, ale i rozmanitý pohled na problematiku dirigování ve velmi širokém spektru repertoáru. Člověk se naučí dirigovat sbory, opery, symfonie a může si vybrat, co je mu nejbližší. Z dirigování mám velký respekt, je to běh na dlouhou trať a nechci v něm nikam spěchat.

Soutěže, kterými jsem zatím prošel a co hlavně mi daly

Můj pan profesor skladby Jiří Gemrot mi ve druhém ročníku na otázku soutěží řekl: „Nechej soutěže až na poslední ročníky konzervatoře.“ Tato odpověď mě tehdy moc nepotěšila, ale poslechl jsem ho a teď jsem za to rád.

Na to konto bych rád jmenoval nedávný úspěch mého melodramu Jen jestli si nevymejšlíš, který jsem napsal pro Mezinárodní soutěž melodramů Zdeňka Fibicha, kde se umístil jako první v kategorii soudobých melodramů. Díky tomu byly interpretky (úžasná Magdalena Ochmanová a Eliška Jansová) pozvány do mezinárodního kola, které se bude konat letos na podzim.

Rád bych ještě zmínil svou písničku Mladý pan Bovary, která několikrát vyhrála hitparádu na kanálu ČT Déčko.

Obecně ale věřím, že umění a zvláště skladba, se nedá měřit žádným metrem, a tak jsem nikdy nepovažoval umístění na soutěžích za vypovídající o skladatelské úrovni.

Co považuji za svůj největší úspěch

V poslední době asi spolupráci s Japonskem.

V únoru 2016 jsem byl vybrán na prestižní koncert zemí V4 v Tokiu, kde jsem reprezentoval Českou republiku a měl možnost se setkat s významnými umělci jednotlivých států (nezapomenutelná zde byla zkušenost nácviku árie Rusalky s přední japonskou sopranistkou). Následoval týdenní studijní pobyt v Hirošimě a nabídka na skladbu pro město Hirošima a mírový památník A-Bomb Dome, což je budova postavená českým architektem Janem Letzelem v Hirošimě roku 1915, která jako jediná zázrakem přežila atomový výbuch. Celý projekt je pod záštitou Českého centra v Tokiu.

A-Bomb Dome, Hirošima
A-Bomb Dome, Hirošima

Také mě mile překvapilo velmi kladné přijetí mého prvního smyčcového kvarteta na koncertě na České ambasádě v Berlíně v únoru loňského roku. Mám radost, když i širší zahraniční publikum dokáže ocenit soudobou českou hudbu.

Jak hodně cvičím a skládám

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář