Simon Boccanegra s Plácidem Domingem v Berlíně
10.11.2009 01:01 Petr Vašíček

Celkem konvenční režie se ujal Federico Tiezzi pod nepopiratelným vlivem operních inscenací Franca Zeffirelliho.
Skutečnou hvězdou večera ovšem byla řeckoněmecká sopranistka Anja Harteros v roli Amelie. Umělkyně se v minulosti představila na téměř všech světových festivalech, při debutu s Berlínskými filharmoniky před dvěma sezonami ovšem v Dvořákově Requiem právě neexcelovala.
Tím větší a milejší bylo překvapení, že někdo, na koho sází komerčně orientovaná světová značka jako je Sony, zazáří opravdu a navíc i mimo nahrávací studio, že se nepokusí chtít za každou cenu doajena světových tenorů zastínit, a že se naopak homogenně začlení do týmu. Při vší skepsi vůči propagačním vavřínům je nutno podotknout fantastickou techniku, barvu a bezpečnou intonaci i v nejtišším pianu a ve všech registrech. Harteros – i když není klasický typ pro italské role – se ne jen fyziognomicky, ale i témbrově podobá Marii Callasové. Svůj repertoár si pečlivě vybírá a ví, že nemá naspěch s Puccinim ani s Janáčkem. A my si můžeme jen přát, že někdy „objeví“ i Dvořáka.

Předem aklamovaná a dávno vyprodaná produkce méně hrané opery Giuseppe Verdiho Simon Boccanegra se dostala na letošní plán berlínské Státní opery Unter den Linden.
Pod taktovkou Daniela Barenboima vystoupili Plácido Domingo v titulní roli a v dalších úlohách Kwangchul Youn jako Jacopo Fiesco, Fabio Sartori jako Gabriele Adorno či Hanno Müller-Brachmann jako Paolo Albiani.

Celkem konvenční režie se ujal Federico Tiezzi pod nepopiratelným vlivem operních inscenací Franca Zeffirelliho.
Skutečnou hvězdou večera ovšem byla řeckoněmecká sopranistka Anja Harteros v roli Amelie. Umělkyně se v minulosti představila na téměř všech světových festivalech, při debutu s Berlínskými filharmoniky před dvěma sezonami ovšem v Dvořákově Requiem právě neexcelovala.

Tím větší a milejší bylo překvapení, že někdo, na koho sází komerčně orientovaná světová značka jako je Sony, zazáří opravdu a navíc i mimo nahrávací studio, že se nepokusí chtít za každou cenu doajena světových tenorů zastínit, a že se naopak homogenně začlení do týmu. Při vší skepsi vůči propagačním vavřínům je nutno podotknout fantastickou techniku, barvu a bezpečnou intonaci i v nejtišším pianu a ve všech registrech. Harteros – i když není klasický typ pro italské role – se ne jen fyziognomicky, ale i témbrově podobá Marii Callasové. Svůj repertoár si pečlivě vybírá a ví, že nemá naspěch s Puccinim ani s Janáčkem. A my si můžeme jen přát, že někdy „objeví“ i Dvořáka.


Domingo, hlavní magnet večera, splnil všechna očekávání. Rutinér svou úlohu bezpečně zvládnul pěvecky i herecky, aniž by ovšem nechal zapomenout své geniální výkony ve Verdim, například ve vídeňské produkci Maškarního plesu s Karajanem či již v legendární mnichovské Traviatě pod taktovkou Carlose Kleibera.
Další pěvci se při vší křiklavosti (Alexander Vinogradov jako Pietro) či teatrálnosti (Kwangchul Youn) skvěle začlenili a ani jejich občas patrná nervozita ke škodě Verdiho nebyla.
Simon Boccanegra: Plácido Domingo
Maria Boccanegra (Amelia): Anja Harteros
Další pěvci se při vší křiklavosti (Alexander Vinogradov jako Pietro) či teatrálnosti (Kwangchul Youn) skvěle začlenili a ani jejich občas patrná nervozita ke škodě Verdiho nebyla.
Barenboima asi nikdo nespojuje s velkými kreacemi italského repertoáru, nicméně extrémně náročnou partiturou vedl celý ansámbl bezpečně a jistě, byť bez větší inspirace.
Co ovšem bylo přinejmenším sympatické gesto, že nechal při závěrečném aplausu nastoupit na jeviště celou Staatskapelle. Při stálých diskusích provinčních a často antikulturních berlínských politiků, kteří se už dvacet let navenek pyšní kulturní nabídkou hlavního města a za kulisami neúnavně debatují o možnostech dalších škrtů obzvlášť v operním sektoru – tři operní domy jsou prý příliš pro tři a půl milionové město, jenže ani v alternativním sektoru město neposkytuje žádné výrazné podpory – ostentativně vyzvednul významnou roli svého tělesa.
Co ovšem bylo přinejmenším sympatické gesto, že nechal při závěrečném aplausu nastoupit na jeviště celou Staatskapelle. Při stálých diskusích provinčních a často antikulturních berlínských politiků, kteří se už dvacet let navenek pyšní kulturní nabídkou hlavního města a za kulisami neúnavně debatují o možnostech dalších škrtů obzvlášť v operním sektoru – tři operní domy jsou prý příliš pro tři a půl milionové město, jenže ani v alternativním sektoru město neposkytuje žádné výrazné podpory – ostentativně vyzvednul významnou roli svého tělesa.
Giuseppe Verdi:
Simon Boccanegra
Berlín Staatsoper Unter den Linden
premiéra 24.10.2009
Dirigent: Daniel Barenboim
Režie: Federico Tiezzi
Scéna: Maurizio Balo
Kostýmy: Giovanna Buzzi
Sbormistr: Eberhard Friedrich
Režie: Federico Tiezzi
Scéna: Maurizio Balo
Kostýmy: Giovanna Buzzi
Sbormistr: Eberhard Friedrich
Staatskapelle Berlin
Staatsopernchor
Simon Boccanegra: Plácido Domingo
Maria Boccanegra (Amelia): Anja Harteros
Jacopo Fiesco: Kwangchul Youn
Gabriele Adorno: Fabio Sartori
Paolo Albiani: Hanno Müller-Brachmann
Paolo Albiani: Hanno Müller-Brachmann
Pietro: Alexander Vinogradov
Ein Hauptmann der Bogenschützen: James Homann
Eine Dienerin Amelias: Evelin Novak
Ein Hauptmann der Bogenschützen: James Homann
Eine Dienerin Amelias: Evelin Novak
Foto: M.Rittershaus
Související články
- Verdiho janovské drama v Olomouci
- Dvakrát Vídeň: Simon Boccanegra a Manon
- Simon Boccanegra live z La Scaly v Palace Cinemas
Komentáře: 4
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
pátek 25.5.2012
Nejnovější komentáře
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
Přečetli jsme
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?
Nejčtenější články













Nástup orchestru na jeviště při závěrečné děkovačce je v Unter den Linden běžný při každém představení…..
biance: Nástupy orchestru UL běžné nejsou, záleží na dirigentovi. Někteří dirigenti nechávají orchestr "vylézt", jiní ne. Osobně bych řekl, že to je tak jednou z deseti běžných představení a při většině premiér.
Greg
jako dlouholety navstevnik staatsoper unter den linden jsem nastup orchestru nezazil ani jednou.
petr vasicek
Aha, tak to jsem netušila, já jsem tam zažila zatím 3 představení a vždycky orchestr na jeviště nastoupil…