Sir Arthur Sullivan na školní scéně

Jméno anglického skladatele 19. století Arthura Sullivana (1842-1900) se na našich jevištích téměř neobjevuje. Přesto patřil ve svém století k oblíbeným autorům hudby komorní, orchestrální, scénické, operní a zejména operetní. Ve spolupráci s vynikajícím libretistou Williamem Schwenckem Gilbertem (1836-1911), autorem mnoha divadelních her a inspirátorem Wilda a Shawa, vytvářel díla, jiskřící typicky anglickým „suchým“ humorem. Jednou z nejúspěšnějších satirických jevištních kompozic byla opereta Mikádo z roku 1885, provozovaná jako většina Sullivanových děl v londýnském Savoy Theatre. A právě tuto hru se zpěvy si odvážně vybralo pěvecké oddělení Konzervatoře Brno k nastudování.Dle slov režiséra Tomáše Studeného došlo ke značným úpravám: především k celkovému zkrácení t. j. k výběru nejtypičtějších scén a slovních vstupů, propojených mluvenými informacemi nově vytvořeného vypravěče; dále bylo nutno přizpůsobit obsazení momentálním možnostem oddělení –to znamená zvolit kromě hlavní role Mikáda pouze ženské hlasy. Inscenace dostala název Big M aneb Svatba nebo poprava? s podtitulem Černá hudební komedie na motivy známé anglické opery Mikádo.

Plně navštívená premiéra 18. října v divadle Barka vyvolala nadšený ohlas stejně jako další reprízy. Pozornost upoutala hned scéna naprosto bez kulis, avšak stále zaplněná sborem či sólisty, kteří dotvářeli celek herecko-pohybovými a pěveckými projevy. Choreografické nápady Laďky Košíkové dokonale funkci kulis nahrazovaly, a to dynamicky – vždy v aktuální vazbě s právě probíhajícími dějovými akcemi. Skvěle byl např. vystižen japonský nádech prostředí – příznačné asiatské pracovité až strojově proorganizované hemžení podřízených a zdůraznění společenské hierarchizace. Režijní koncepce v souladu se záměrem autorů alegoricky vykreslila tzv. úřední postupy viktoriánské Anglie; dnešnímu posluchači pak neodbytně připomínala postupy dnešní.

Jednotnost režie a choreografie by ovšem nestačila, kdyby nebylo talentového vkladu a interpretačního úsilí účinkujících. Už samotné ovládnutí pěveckých partů nepatřilo k snadným úkolům; u sól kladlo vysoké nároky na hlasový rozsah a pěveckou techniku, u sboru kromě těchto požadavků i na vytrvalost po všech stránkách (nepřetržitý, herecky vyhraněný pohyb). Spád a hbitost mluvených dialogů až překvapila; diváky potěšila zřetelná výslovnost, temperamentní vklad a hlavně pochopení podstaty a smyslu vloženého humoru, který vyvolával u publika spontánní reakce.

Na pódiu zazněly velice nadějné, krásné hlasy; zejména sopranistky, zosobňující hlavní mileneckou dvojici – Ivana Pavlů a Doubravka Součková, které přesvědčily i herecky. Postavu úředníka bez skrupulí obdivuhodně po všech stránkách ztvárnila Pavla Radostová, roli obdobného typu pak Lucie Badalová, v roli vdavekchtivé, krvežíznivé Katiše se vystřídal lyričtější mezzosoprán Kláry Varmužové a temný hlas Báry Vinklárkové. Také menší pěvecké vstupy odpovídaly kvalitě celku (posuzuji výkony na premiéře 18. 10. a repríze 5. 11.).

Chválu zaslouží školní orchestr pod taktovkou Tomáše Krejčího, jenž příjemným operetním melodiím vdechl odpovídající eleganci a dynamickou kontrastnost.
+++

===    

Arthur Sullivan:
Mikádo
Dirigent: Tomáš Krejčí
Režie: Tomáš Studený
Choreografie: Ladislava Košíková
Klavírní spolupráce: Zdeněk Brož
Symfonický orchestr Konzervatoře Brno
Premiéra 18.října 2012 Barka Brno

Vypravěč – Michael Marhold
Nanki-Pů – Ivana Pavlů / Tereza Navrátilová
Ňam-Ňam – Doubravka Součková / Jana Štrpková
Katiša – Bára Vinklárková / Klára Varmužová
Blem-Blem – Pavla Radostová / Marie Mičánová
Ko-Ko Lucie – Lucie Badalová / Soňa Oudová
Mi-Kadó – Michael Robotka
Holčička 1 – Eva Gieslová / Jana Dvořáková
Holčička 2 – Aneta Bendová / Dana Němcová
Sbor – Tereza Frgalová, Lucie Hubená, Barbora Grůzová a ostatní