Skvělý balet pařížské Národní opery i u nás v kinech

12.7.2010 00:00 Vít Dvořák

Obzory nejen operních, ale i baletních fanoušků v Česku se rozšiřují a to je skvělé. Po přímých operních přenosech z MET teď společnost Aerofilms přišla s večery baletními, z pařížské Národní opery, a to jak v live provedení, tak i ze záznamu. Cyklus odstartoval první červencový čtvrtek přenosem z proslulého divadla Palais Garnier, titulem La Petite Danseuse de Degas (Malá tanečnice Edgara Degase), premiérovaného v roce 2003. Pod hudbou tak trochu neoromantického střihu je podepsán letos osmapadesátiletý francouzský skladatel a klavírista Denis Levaillant (na svém kontě má řadu různorodých partitur, mimo jiné i operu Opa Mia), autorem libreta i choreografie je Patrice Bart, působící zdaleka nejen ve Francii (Berlín 1993 Don Quijote, La Scala 1996 Giselle).

Inspirací pro Malou tanečnici se stala poetika slavného francouzského impresionisty Edgara Degase a hlavně skutečný osud dívenky, chudé sboristky baletu pařížské Opery, která se nechala najmout jako model pro známou Degasovu sochu. Jde o příběh tak trochu sladkobolný, nepostrádající jak setkání s magickým světem baletu, tak i s prostředím podvodníků a zlodějů, když se hlavní hrdinka ocitne na šikmé ploše – to vše zarámováno symbolem osudu, tajemným Mužem v černém coby hybatelem děje. Čili příběh jak pro balet stvořený, zpočátku s notnou dávkou nostalgie, ale postupně gradující, prakticky nemající hluchých míst, občas sice balancující na hranici kýče, ke kterému však nikdy nesklouzne.

Základním stavebním kamenem Bartova slovníku je klasika, postupně však čím dál víc „obohacovaná“ například efektivními akrobatickými prvky (Le Chat Noir) či důmyslnou stínohrou (Saint Lazare), ale i artefakty (scéna pradlen, tak trochu připomínající romantický svět družek Myrthy z Giselle), gradující v moderně střiženém epilogu proměny Malé tanečnice ve známou sochu. To vše v jedinečném, až neskutečně precizním provedení nejen sólistů pařížského baletu (jména jako José Martinéz, Benjamin Pech či Clairmarie Osta jsou velmi dobře známa i v zahraničí), ale i jeho výtečného sboru.

Pro našince je to tak trochu jiný svět, bezesporu fascinující, určitě i proto, že v takovémto „hávu“ se u nás s novými baletními tituly nesetká, o technické vyspělosti samotného souboru ani nemluvě. Dlužno ale poznamenat, že i vnímání Bartovy – Levaillantovy Malé tanečnice je do značné míry věcí osobního vkusu. Inscenace se totiž v Paříži setkala jak s nadšenou chválou, tak i docela zdrcující kritikou, označující ji za „nestydatě komerční“, s „absencí stylu“. Ostatně ale i to k nové tvorbě zdaleka nejen v baletu patří.

Jednoznačně pozitivní zprávou je ovšem chystané pokračování cyklu baletních večerů z pařížské Opery, kdy se po prázdninách přidají k pražskému Světozoru a lounskému kinu Svět i další tuzemské biografy. Ohlášena je Dáma s kaméliemi Johna Neumeiera, Labutí jezero ve verzi Rudolfa Nurejeva, Caligula ve zpracování Nicolase Riche, Coppélia (opět Patrice Bart) a také choreografie Josého Carlose Martinéze Děti ráje, inspirovaná stejnojmenným filmem básníka Jacquese Prevérta. Můžeme se těšit.

Denis Levaillant:

La Petite Danseuse de Degas

(Malá tanečnice Edgara Degase)

Libreto: Patrice Bart, Matine kahane

Choreografie: Patrice Bart

Dirigent: Sylvie Skinazi

Scéna: Ezio Toffolutti

Kostýmy: Sylvie Skinazi

Les Étoiles, les Premiers Danseurs et le Corps de Ballet

Orchestre de l’Opéra national de Paris

8.7.2010 Palais Garnier Paříž (live in HD)

La petite danseuse – Clairemarie Osta
L’Étoile – Dorothée Gilbert
Le maitre de ballet Mathieu Ganio
L’abonné – José Martinez
L’homme en noir – Benjamin Pech
La mère – Élisabeth Maurin
La chanteuse caf’con – Stéphanie Romberg

www.operadeparis.fr

Související články

Komentáře: 3

Anonymous dne 11.7.2010 v 22:38

Moc me potesilo, ze v Cesku se “rozsiruji obzory opernich i baletnich fanousku.” V neposledni rade tomu napomaha digitalizace zivych predstaveni a jejich nasledna prezentace kdekoli a kdykoli na svete.

Degasovy vytvarne kreace mam rad a ta jeho "La Petite Danseuse de Quatorze Ans" je neco navic. Puvodni soska studentky Marie van Goethen byla vytvorena z vosku pro 6. vystavu impresionistu v roce 1881. V roce 1922 byla odlita do bronzu ve 27 exemplarich a mnohe jsou k videni ve svetovych muzeich. Puvodni voskova je v US National Gallery of Art ve Washingtonu. Kdyz soska toho devcatka byla poprve predstavena svetu, jeji prijeti nebylo priznive – byla povazovana za primitivni a az groteskne osklivou. Jini meli pochyby o skutecnem vztahu Edgara Degase s Marie van Goethen, i kdyz v te dobe nebylo uplne neobvykle, ze divky z mene privilegovanych spolecenskych vrstev hledaly “ochranu” u bohatsich muzu, kteri byli pochopitelne starsi.

Tak jako 16-leta Salome “preskocila” z literarni predlohy do slavne stejnojmenne opery R. Strausse uz v roce 1905 a zustava permanentne v repertoaru dodnes, 14-leta Petite Danseuse se probrala az po 122 letech ze spanku a ukazala se na jevisti jako baletka. Jak dlouho tam vydrzi, to je otazka. V kazdem pripade dekuji za pro me objevnou recenzi.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 12.7.2010 v 14:25

Ale no tak, pane Dvořáku, to je trochu nadsázka s technickou vyspělostí souboru. Čeští baletní tanečnicí jsou přeci špičkoví a se světem drží směle krok, například tancují jako sólisté ve slavných zahraničních souborech. Není to od Vás jen takové typické české sebemrskačství? Nemusíme se přece posadit na p…l ze všeho, co je "z venku."

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 14.7.2010 v 07:28

No to jsem tedy z toho jelen. Skutečně drží třeba balet našeho Národního divadla krok s baletním souborem pařížským? :-)))

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.