Slabé chvilky legendy? Aneb inspirující výlety za Pinou a Sashou…

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Zápisky Martina Dvořáka z cest mezi žánry (2)

Snad poprvé v životě za svou letitou uměleckou dráhu si dovolím napsat úvahu, či chcete-li fejeton, o práci svých slavných německých kolegyň – Piny Bausch a Sashi Waltz. Vede mě k tomu nikoli pocit či potřeba kritizovat nebo jakkoli posuzovat, ale spíše potřeba zastavit se a nastavit zrcadlo – jim, sobě, době, okolnostem a umělecké tvorbě vůbec.

Dostalo se mi příležitosti s pouze týdenním odstupem navštívit představení obou těchto legend nejen německého, ale i evropského a světového tanečního divadla. Práce obou umělkyň si hluboce vážím, obdivuju je a obě mi byly i nepřímo jistou inspirací v mé interpretační a choreografické dráze. Je dobré si přiznat, že asi nejsem sám.

Pina Bausch (foto © Corbis)
Pina Bausch (foto © Corbis)

Začnu již zesnulou Pinou Bausch. Její tvorba sahá až kamsi na začátek sedmdesátých let minulého století. Přenechám historikům a jiným teoretikům, aby bedlivě zkoumali a odkrývali její odkaz, který zahrnuje několik desítek děl. Pina Bausch změnila nejen moderní tanec, ale změnila i balet. Její vliv na celou taneční scénu posledních čtyřiceti let je nepopiratelný, ať už její kreace „můžeme, či nemusíme“. Je dobré si přiznat, že v Čechách jsme těch představení moc neviděli, pokud vůbec nějaké. Její umělecký vliv jsme proto tolik nepociťovali, protože u nás se německé taneční divadlo nikdy tak vážně nebralo. V době temna nám vystačil Pavel Šmok a spol. a po pádu nesametové opony jsme v opojení vzhlíželi ke Kyliánovi a tam jsme, kriticky vzato, více či méně i zůstali. Ostatní se krčili a krčí v jeho neproniknutelném stínu. Tvorba Bausch tu byla pozorována jen z povzdálí, pokud vůbec. A dnes je již odbornou „contemporary“ veřejností považována za passé či za muzeum, což je z jednoho pohledu pravda, ale…

Pro mě se Pina stala hmatatelnou až v období spolupráce s choreografem Jochenem Ulrichem, který jí několik tanečníků sám „dohodil“. Oba byli, dalo by se říci, kolegiálně naladěni na jedné vlně a také hlavně oba byli Němci. Jejich tvorba si byla esteticky velmi blízko. Dalo by se ovšem polemizovat, proč právě tvorba Bausch zaznamenala ve světovém kontextu takový ohlas.

Pokud bych měl nějakému laikovi charakterizovat a obrazně přiblížit umělecký svět Piny Bausch, mohu zmínit pár typických znaků: tanečnice mají v naprosté většině dlouhé rozpuštěné vlasy, nosí dlouhé šaty, boty na podpatku, muži jsou většinou v obleku nebo nahoře bez. Tenisky ani trička zde neuvidíte, vše je jakoby classic. Používá se i mluvené slovo, zřídka i zpěv. Estetika „krásna“ se tu prostě ctí.

Aktuální představení jejího souboru jsem navštívil ve Festspielhausu Sankt Poeltenu v říjnu a jednalo se o její vůbec poslední práci z roku 2009 – „…como el musguito en la piedra, ay si, si, si…“.

Tato práce je odrazem umělecké rezidence celého souboru v Chile. Těch mezinárodních rezidencí bylo ostatně za celou historii souboru bezpočet. Bylo by vhodné připomenout, že Pina Bausch nepatřila k těm vysoce produktivním tvůrcům. Poslední roky uváděla za rok jen jedinou kreaci, na kterou se pečlivě připravovala. O to větším zklamáním bylo pro mě představení v Sankt Poeltenu.

Como el musguito en la piedra,ay si,si,si (foto archiv)
Como el musguito en la piedra, ay si, si, si (foto archiv autora)

Na obrovské otevřené bílé scéně se tedy odehrávalo ve dvou hodinách a čtyřiceti minutách (!) s minimem rekvizit a scénických změn poslední dílo této legendy. Struktura večera byla velmi prostá – sled sólových čísel, společných pasáží a hereckých scének. Za doprovodu ponejvíce latinskoamerické hudby ze záznamu (autorů hudby bylo více než tanečníků na jevišti) vše působilo jako pestrobarevná revue.

Como el musguito en la piedra, ay si, si, si - Damiano Ottavio Bigi, Rainer Behr, Morena Nascimento - Brooklyn Academy of Music Opera House 2012 (foto archiv)
Como el musguito en la piedra, ay si, si, si – Damiano Ottavio Bigi, Rainer Behr, Morena Nascimento – Brooklyn Academy of Music Opera House 2012 (foto archiv autora)

Témata, či chcete-li leitmotivy Bausch, jako láska, vášeň, odcizení, vztahy se očekávaně prolínají i tímto kusem. Kdo by však čekal hluboký ponor a vyústění, bude zklamán. Jak jsem již řekl na začátku, nechci se postavit do role kritika, to mi nepřísluší. Spíše chci hledat mezi řádky tvůrců. Je mi z životní zkušenosti zřejmé, že každý z umělců se v pozdějších tvůrčích obdobích obrací zpět k jednoduchosti a pramenu „svého zdroje“. I Bausch tu upouští od důmyslné komplikovanosti a staví efektní sóla věnovaná či spoluvytvořená se svými tanečníky, ke kterým měla bezpochyby hluboký vztah. Vedle více či méně humorných genderových scének a la ‚muž polévá ženu vodou z lahve, žena políčkuje muže a ten si to nechá líbit, muž svádí ženu, muž svádí ženy, žena svádí muže, ženy tančí s kameny, žena mluví s rybou jako se psem, muž leze po laně, žena přinese v batohu strom, lidé si hladí vlasy a smějí se‘ a jiné – tu však nestojí téměř nic, co by přesahovalo tyto jevištní banality a jiná podobná klišé.

Como el musguito en la piedra,ay si,si,si - Tsai Chin Yu, Zerrin Aydin Herwegh (foto archiv)
Como el musguito en la piedra, ay si, si, si – Tsai Chin Yu, Zerrin Aydin Herwegh (foto archiv autora)

Dalo by se říci, že je to náš věčný osud, tento vztahový marasmus. Kladu si však otázku, jak by scény vypadaly na čtvrtinové scéně a bez razítka „Pina Bausch“. Opravdu by tento kaleidoskop obrazů bez vzájemné souvislosti před divákem obstál? Jinak totiž vnímáte jevištní prvek na scéně operních rozměrů a jinak v nezávislém „sklepním či garážovém“ prostoru, kam Bausch pochopitelně nepatří. Parafráze ne nepodobná glose, že když dva dělají totéž, není to totéž.

Je nádherné sledovat věkové rozpětí souboru (bude znít neuvěřitelně, že někteří tanečníci pracovali s Pinou celou svou kariéru a na prahu padesátky i vyššího věku jsou stále v jejím souboru) – i když pětašedesátiletý Dominik Mercy vypadá v řadě scén s mladšími kolegy nesourodě, možná až nepatřičně. Ne že by na jeviště nepatřil, ale když, tak s dramaturgickým opodstatněním. A to tu chybí.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář